Stiban

Stiban
Obecné
Systematický název	Stiban, hydrid antimonitý
Triviální název	Antimonovodík
Ostatní názvy	Stibin
Anglický název	Stibine
Německý název	Stiban
Sumární vzorec	SbH3
Vzhled	Bezbarvý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	7803-52-3 {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	{{{Číslo EINECS}}}
Indexové číslo
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	124,774 g/mol
Teplota tání	- 88,5 °C
Teplota varu	- 17,1 °C
Hustota	4,63 g/cm3 (pevná látka) 2,26 g/cm3 (kapalina, -25 °C) 0,00548 g/m3 (plyn)
Rozpustnost ve vodě	Velmi málo, ale dobře v ethanolu a sirouhlíku
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	Nerozpustný
Relativní permitivita εr	2,93 (-80 °C)
Tlak páry	82,8 kPa (−23 °C)
Ionizační energie	9,58 eV
Struktura
Koordinační geometrie	Trigonální pyramida
Dipólový moment	0,4·10−30 C·m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	145,11 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	232,7 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	147,7 kJ/mol
Měrné teplo	0,329 J K-1 g-1 (konst. tlak, 25 °C)
Bezpečnost
Vysoce toxický (T+) Vysoce hořlavý (F)
R-věty	R12; R26
S-věty	S1; S9; S16; S33; S36; S45
NFPA 704	4 4 2
Teplota vznícení	Ve směsi se vzduchem samovznítitelný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Stiban nebo antimonovodík, starší název stibin, je za normálních podmínek bezbarvý plyn pronikavého zápachu, trochu připomínajícího sulfan (sirovodík). Ve vodě je prakticky nerozpustný. Ochlazováním se mění na bezbarvou kapalinu a dále pak na bílou krystalickou látku, krystalující v ortorombické soustavě. Molekula stibanu má tvar trojbokého jehlanu, s atomem antimonu na vrcholu a s vodíkovými atomy v rozích podstavy tvaru rovnostranného trojúhelníku.

Příprava

Připravuje se redukcí sloučenin trojmocného antimonu vodíkem ve stavu zrodu, např.

SbCl₃ + 6 H → SbH₃ + 3 HCl,

nebo rozkladem antimonidu zinečnatého nebo hořečnatého působením kyseliny chlorovodíkové

Sb₂Zn₃ + 6 HCl → 2 SbH₃ + 3 ZnCl₂, resp.

Sb₂Mg₃ + 6 HCl → 2 SbH₃ + 3 MgCl₂.

Chemické reakce

Je nestabilní, pomalu se rozkládá na prvky již za laboratorní teploty

2 SbH₃ → 2 Sb + 3 H₂.

Při 200 °C je rozklad velmi rychlý, dekompozice je autokatalytická a může být až explozivní.

Působením vzdušného kyslíku se samovolně oxiduje na kovový antimon a vodu

4 SbH₃ + 3 O₂ → 4 Sb + 6 H₂O;

zapálený hoří modrozelenavým plamenem na oxid antimonitý a vodu

2 SbH₃ + 3 O₂ → Sb₂O₃ + 3 H₂O.

Organické deriváty

Stiban je základem organoantimonitých sloučenin. Nejjednoduššími jsou methylstiban CH₃SbH₂, dimethylstiban (CH₃)₂SbH a trimethylstiban (CH₃)₃Sb. Nemají však větší význam.

Využití

Stiban se používá v elektrotechnickém průmyslu při výrobě mikroelektronických součástek pro nanášení stopových množství antimonu pomocí chemické depozice z plynné fáze.

Bezpečnost

Stiban je hořlavý plyn, který může explodovat ve směsi se vzduchem. Je vysoce toxický.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.