Stiban

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stiban
Strukturní vzorec stibanu Model stibanu
Obecné
Systematický název Stiban, hydrid antimonitý
Triviální název Antimonovodík
Ostatní názvy Stibin
Anglický název Stibine
Německý název Stiban
Sumární vzorec SbH3
Vzhled Bezbarvý zapáchající plyn
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 124,774 g/mol
Teplota tání - 88,5 °C
Teplota varu - 17,1 °C
Hustota 4,63 g/cm3 (pevná látka)
2,26 g/cm3 (kapalina, -25 °C)
5 48 kg/m3 (plyn)
Rozpustnost ve vodě velmi málo
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
dobře rozpustný v ethanolu a sirouhlíku
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
nerozpustný
Relativní permitivita εr 2,93 (-80 °C)
Tlak páry 82,8 kPa (−23 °C)
Ionizační energie 9,58 eV
Struktura
Koordinační geometrie trigonální pyramida
Dipólový moment 0,4·10−30 C·m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 145,11 kJ/mol
Standardní molární entropie S° 232,7 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 147,7 kJ/mol
Měrné teplo 0,329 JK-1g-1 (konst. tlak, 25 °C)
Bezpečnost
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
Vysoce hořlavý
Vysoce hořlavý (F)
R-věty R12; R26
S-věty S1; S9; S16; S33; S36; S45
NFPA 704
NFPA 704.svg
4
4
2
Teplota vznícení Ve směsi se vzduchem samovznítitelný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Stiban nebo antimonovodík, starší název stibin, je za normálních podmínek bezbarvý plyn pronikavého zápachu, trochu připomínajícího sulfan (sirovodík). Ve vodě je prakticky nerozpustný. Ochlazováním se mění na bezbarvou kapalinu a dále pak na bílou krystalickou látku, krystalující v ortorombické soustavě. Molekula stibanu má tvar trojbokého jehlanu, s atomem antimonu na vrcholu a s vodíkovými atomy v rozích podstavy tvaru rovnostranného trojúhelníku.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Připravuje se redukcí sloučenin trojmocného antimonu vodíkem ve stavu zrodu, např.

SbCl3 + 6 H → SbH3 + 3 HCl,

nebo rozkladem antimonidu zinečnatého nebo hořečnatého působením kyseliny chlorovodíkové

Sb2Zn3 + 6 HCl → 2 SbH3 + 3 ZnCl2, resp.
Sb2Mg3 + 6 HCl → 2 SbH3 + 3 MgCl2.

Chemické reakce[editovat | editovat zdroj]

Je nestabilní, pomalu se rozkládá na prvky již za laboratorní teploty

2 SbH3 → 2 Sb + 3 H2.

Při 200 °C je rozklad velmi rychlý, dekompozice je autokatalytická a může být až explozivní.

Působením vzdušného kyslíku se samovolně oxiduje na kovový antimon a vodu

4 SbH3 + 3 O2 → 4 Sb + 6 H2O;

zapálený hoří modrozelenavým plamenem na oxid antimonitý a vodu

2 SbH3 + 3 O2 → Sb2O3 + 3 H2O.

Organické deriváty[editovat | editovat zdroj]

Stiban je základem organoantimonitých sloučenin. Nejjednoduššími jsou methylstiban CH3SbH2, dimethylstiban (CH3)2SbH a trimethylstiban (CH3)3Sb. Nemají však větší význam.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Stiban se používá v elektrotechnickém průmyslu při výrobě mikroelektronických součástek pro nanášení stopových množství antimonu pomocí chemické depozice z plynné fáze.

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Stiban je hořlavý plyn, který může explodovat ve směsi se vzduchem. Je vysoce toxický.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.