Akácie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Akácie

Akácie Acacia confusa
Akácie Acacia confusa
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Podčeleď: Mimosoideae
Tribus: Acacieae
Rod: akácie (Acacia)
Miller, 1754
Africká akácie Acacia xanthophloea

Akácie (Acacia) je rod rostlin z čeledi bobovité. Alternativním českým názvem akácie je kapinice. Akácie rostou v tropech a subtropech téměř celého světa v počtu asi 1200 druhů. Nejvíce druhů roste v Austrálii. Některé druhy jsou v tropech a subtropech pěstovány jako okrasné dřeviny a lze se s nimi setkat např. ve Středomoří. Akácie mají využití v medicíně, některé druhy poskytují trvanlivé dřevo, gumy, třísloviny nebo parfémové silice.

V poslední době došlo k taxonomické revizi akácií a rod akácie byl rozdělen na celkem 5 rodů: Acacia s.str., Acaciella, Senegalia, Mariosousa a Vachellia.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Akácie jsou keře a stromy, řidčeji i dřevnaté liány. Mnohé druhy mají nápadné ostny, vzniklé přeměnou palistů. Listy jsou dvojnásobně zpeřené, složené z drobných a většinou vstřícných, krátce řapíčkatých až přisedlých lístků. U mnohých druhů je čepel listů redukovaná a asimilační funkci přebírá plochý rozšířený řapík (tzv. fylodie), takže listy vyhlížejí jako jednoduché, s paralelní žilnatinou. Palisty bývají drobné a opadavé nebo přeměněné v ostny. Na řapíku a někdy i na střední ose listu bývají přítomny žlázky (extraflorální nektária). Květy jsou drobné, oboupohlavné nebo samčí a oboupohlavné, bílé, žluté nebo krémové, uspořádané v hustých válcovitých klasech nebo kulovitých klubíčkách. Tato květenství vyrůstají buď ve svazcích v úžlabí listů nebo jsou uspořádaná v bohatých vrcholových latách. Kalich je trubkovitý nebo zvonkovitý, se 4 nebo 5 cípy. Koruna je trubkovitá, nálevkovitá až zvonkovitá, 4 nebo 5-četná. Tyčinek je mnoho, jsou nápadné, vyčnívající z květu, volné nebo pouze na bázi srostlé. Semeník je přisedlý nebo stopkatý. Plody jsou velmi různorodé, pukavé nebo nepukavé, rovné nebo zakřivené. Semena bývají oválná až podlouhlá, více či méně zploštělá, s tvrdým osemením, bezkřídlá, obvykle bez míšku.[1][2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod akácie zahrnuje asi 1200 až 1300 druhů. Je to druhý největší rod bobovitých. Akácie jsou rozšířeny v tropech a subtropech po celém světě, zejména však na jižní polokouli. Centrum druhové diverzity je v australské oblasti, kde roste celkem asi 900 druhů akácií. Akácie je zde druhově nejbohatší rod cévnatých rostlin. Největší druhová pestrost je v semiaridních oblastech jihozápadní Austrálie a ve východní Austrálii, kde dominují druhy z podrodu Phyllodineae. Z Ameriky je uváděno asi 270 druhů akácií, z Afriky asi 130, z Madagaskaru asi 100 a z Asie asi 55 druhů.[1][2][3]

V evropské květeně není žádný druh akácie původní. Některé australské a v menší míře i africké či americké druhy jsou vysazovány ve Středomoří jako okrasné dřeviny.[1][4][5]

Akácie vyhledávají otevřená, slunná stanoviště. Rostou zejména na březích řek, v monzunových lesích, na mýtinách ve stálezeleném tropickém lese, na savanách a v suchomilné keřové vegetaci. Často tvoří významnou součást daných rostlinných společenstev. Preferují dobře propustné půdy v nižších nadmořských výškách do 800 metrů nad mořem.[2]

Ohrožené druhy[editovat | editovat zdroj]

V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN jsou jako kriticky ohrožené uvedeny 4 druhy akácií: Acacia belairioides a Acacia roigii z Kuby, Acacia mathuataensis z ostrova Vanua Levu v souostroví Fidži a Acacia anegadensis z ostrova Anegada v souostroví Panenské ostrovy. Jako ohrožené je vedeno celkem 9 druhů pocházejících z Austrálie, tropické Ameriky (zejména z Kuby) a Madagaskaru.[6]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Rod Acacia byl popsán v roce 1754 Philipem Millerem. Od té doby sem bylo zařazeno množství nově popisovaných druhů, řazených dnes do tribů Ingeae a Mimosoideae. V roce 1842 George Bentham jasně stanovil limity tohoto rodu, mezi které náleželo zejména množství volných tyčinek v květu. V roce 1875 pak publikoval celosvětovou klasifikaci akácií, která byla v platnosti téměř 100 let.[3]

Klasická taxonomie akácií[editovat | editovat zdroj]

Rod Acacia byl v taxonomii bobovitých řazen do samostatného tribu Acacieae, obsahujícího jediný rod. V některých systémech byl do tribu Acacieae řazen ještě africký monotypický rod Faidherbia. Rod Acacia byl dále tradičně členěn na 4 podrody: Acacia, Aculeiferum, Phyllodineae a Filicinae, případně na 3 podrody, pokud byly Filicinae brány jako sekce v rámci podrodu Aculeiferum. V taxonomii akácií, jejich příbuzenských vztahů s ostatními triby podčeledi Mimosoideae stejně jako v jejich vnitrorodovém členění panovaly dlouho nejasnosti. V roce 1986 Pedley základním 3 podrodům (Acacia, Aculeiferum, Phyllodineae ) přidělil úroveň rodů a rod Acacia tak rozdělil na tři nové rody: Acacia, Senegalia a Racosperma. Toto řešení však nebylo všeobecně přijato.[2][3][7][8]

Nová taxonomie akácií[editovat | editovat zdroj]

Několika molekulárními kladistickými studiemi, z nichž první vyšla v roce 1995, bylo potvrzeno, že rod Acacia v klasickém pojetí není monofyletický. Jednotlivé vývojové linie akácií, jak je ukazují kladistické studie, jsou dokonce rozesety v několika různých tribech podčeledi Mimosoideae. Na základě těchto studií byl rod Acacia rozdělen na celkem 5 samostatných rodů: Acacia s. str., Acaciella, Mariosousa, Senegalia a Vachellia. Výzkum však stále není dovršen a jsou indicie, že rod Senegalia není ani v současném pojetí monofyletický. Také není dosud známo nové rozdělení této části podčeledi Mimosoideae do tribů. Většina zdrojů poskytujících taxonomické informace (např. [9][10]) tyto změny dosud nereflektuje.[2][3][7]

Typovým druhem, na jehož základě byl rod Acacia popsán, je Acacia nilotica. Tento druh se po rozdělení rodu Acacia ocitl ve skupině čítající pouze asi 160 druhů (bývalý podrod Acacia), která by měla podle pravidel botanické nomenklatury nést rodové jméno Acacia, zatímco pro největší skupinu čítající téměř 1000 vesměs australských druhů akácií (bývalý podrod Phyllodineae) bylo k dispozici jméno Racosperma. Záležitost byla řešena na dvou botanických kongresech v letech 2003 a 2004, kde byla podána žádost na změnu typového druhu. V roce 2005 byla tato změna schválena a novým typovým druhem pro rod Acacia se stal druh Acacia penninervis. Rodové jméno tak zůstalo největší skupině akácií z bývalého podrodu Phyllodineae, zatímco bývalý podrod Acacia dostal nové rodové jméno Vachellia.[11]

Rod Acaciella[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje 15 druhů, v minulosti tvořících podrod či sekci Filicinae. Je rozšířen v Americe od USA po Argentinu. Největší druhové bohatství je v Mexiku. U akácií tohoto rodu nejsou vyvinuty na listech nektáriové žlázky.

Rod Acacia s.str.[editovat | editovat zdroj]

Největší rod akácií, zahrnující téměř 1000 druhů z bývalého podrodu Phyllodineae. Dominuje zejména v Austrálii (asi 950 druhů) a Tichomoří (7 druhů), je rozšířen také na Taiwanu a ve východní části jv. Asie celkem 10 druhů) a na Madagaskaru (2 druhy). U většiny druhů tohoto rodu jsou listy redukovány na různě tvarovaná fylódia, řidčeji jsou listy dvakrát zpeřené. Na řapících a středních žebrech listů jsou žlázky. Tyto akácie jsou většinou beztrnné, pouze u nemnohých druhů jsou palisty přeměněny v ostny.

Rod Senegalia[editovat | editovat zdroj]

Pantropicky rozšířený rod zahrnující asi 203 druhů řazených v minulosti do podrodu Aculeiferum. Je rozšířen v Americe (asi 100 druhů), Africe a na Madagaskaru (celkem 69 druhů), v Asii (43 druhů) a Austrálii (pouze 2 druhy). Jsou to stromy, keře, šplhavé keře a řadí se sem i všechny akácie liánovitého vzrůstu. Listy dospělých rostlin jsou dvakrát zpeřené, na řapíku a středním žebru listu jsou žlázky. Na větévkách bývají trny, které jsou rozesety mezi internodii nebo po dvou či po třech pod bází internodia. Palisty nejsou přeměněné v ostny.

Rod Mariosousa[editovat | editovat zdroj]

Marisousa je nový rod, popsaný v roce 2006. Zahrnuje 13 druhů akácií, rozšířených v Severní a Střední Americe.

Rod Vachellia[editovat | editovat zdroj]

Rod zahrnuje asi 163 druhů, v minulosti řazených do podrodu Acacia. Je rozšířen v Africe, Asii a Americe a sporadicky i v Austrálii, kde však roste pouze 9 druhů. Jsou to stromy nebo keře. Listy dospělých rostlin jsou dvakrát zpeřené, se žlázkami na řapíku a středním žebru listu. Všechny druhy tohoto rodu mají palisty přeměněné v ostny. Africké druhy mívají charakteristické, v horní části zploštělé koruny.

[2][3][12][13]

Vývojový strom odvozenější části podčeledi Mimosoideae[editovat | editovat zdroj]



 Vachellia




 Parkia




 Piptadenia, Mimosa aj. rody z tribu Mimoseae




Senegalia




 Mariosousa




 Acaciella



 Inga



 Calliandra



 Albizia



 Archidendron



 Zygia




 Paraserianthes



 Acacia s.str.









[14]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy akácií jsou opylovány zejména včelami.[2]

Pro mnohé druhy amerických akácií je charakteristická symbióza s mravenci. Tento vztah se označuje jako myrmekofilie. Na koncích lístků takové akácie jsou produkována tzv. Beltova tělíska, sloužící mravencům k výživě. Mimo to mívají tyto druhy na řapíku listů zvětšená nektária produkující sladkou šťávu. Některé druhy akácií mají nápadné zvětšené duté ostny, které slouží mravencům za obydlí. Mravenci na oplátku chrání rostlinu před býložravci a škůdci a likvidují konkurenční vegetaci. U druhu Acacia cornigera bylo prokázáno, že vymizí-li z oblasti symbiotický mravenec Pseudomyrmex ferruginea, přežijí jen izolované rostliny této akácie a pouze za výjimečných okolností. Obligátní myrmekofilie nebyla zjištěna u australských druhů akácií.[15][16]

Některé druhy akácií, např. africká Acacia ataxacantha a australské A. concinna, A. megaladena, A. pennata aj. druhy z podrodu Aculeiferum, mají velkou fenotypovou plasticitu v závislosti na prostředí, v němž rostou. Zatímco v husté stromové vegetaci jsou to dřevnaté liány, na otevřených stanovištích jsou to vzpřímené keře nebo stromy.[2] Mladé semenáčky těch druhů akácií, které mají listy redukované na fylódia, mohou mít první listy jednoduše nebo dvakrát zpeřené a až později se objevují fylódia. U některých takových druhů, např. Acacia melanoxylon, se u dospělých rostlin dokonce objevují větve s dvakrát zpeřenými listy.[2] U druhu A. heterophylla se mimo jednoduchých fylódií objevují i listy tvořené na bázi fylódiem a v horní části dvakrát zpeřenou čepelí.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Akácie mají poměrně mnohostranné využití. Různé druhy poskytují zejména trvanlivé dřevo, gumy, třísloviny a vonné extrakty. Mnohé druhy mají také využití v medicíně. Pěstují se i jako okrasné dřeviny.

Okrasné rostliny[editovat | editovat zdroj]

Různé druhy akácií jsou v klimaticky příhodných oblastech světa pěstovány jako okrasné dřeviny. V jižní Evropě se lze setkat např. s australskými druhy Acacia cyanophylla, A. dealbata, A. longifolia, A. mearnsii, A. melanoxylon, A. pycnantha a A. retinodes. Z afrických druhů se vysazuje zejména Acacia karoo, z amerických dnes již pantropicky rozšířená akácie Farnesova (Acacia farnesiana). Posledně zmíněný druh je v Evropě pěstován již od roku 1611. V Malajsii se jako pouliční strom vysazuje australská akácie A. auriculiformis.[2][4][5][17]

Kmen havajské akácie Acacia koa

Dřevo[editovat | editovat zdroj]

Dřevo akácií je velmi trvanlivé, o hustotě 640 až 800 kg/m3, je však dosti obtížně opracovatelné. Dřevo statnějších druhů akácií je používáno zejména na obklady, stavbu lodí a výrobu hudebních nástrojů, ze dřeva pomalu rostoucích drobnějších druhů se vyrábějí zejména dýmky, držadla a podobné drobnější předměty. Mezi častěji těžené druhy náleží v dnešní době zejména Acacia glaucescens, A. melanoxylon a A. nigrescens. Na Havaji poskytoval v minulosti velmi ceněné dřevo místní druh Acacia koa, nazývaný havajský mahagon (hawaiian mahogany). Dřevo bylo používáno zejména na surfovací prkna, kánoe a mísy. Akácie slouží také jako vyhledávaný zdroj topiva a dřevěného uhlí, navíc často rostou v oblastech kde je otopu nedostatek. Dřevo australské akácie Acacia melanoxylon je obchodováno pod jménem blackwood. Je velmi trvanlivé a dobře opracovatelné, s úzkou bělavou bělí a zlatohnědým až načervenale hnědým jádrovým dřevem. Dosti široké využití má i dřevo australského druhu A. crassicarpa. V jižních oblastech Jižní Ameriky je významným zdrojem dřeva druh A. visco.[2][15][16][18]

Využití v kuchyni a medicíně[editovat | editovat zdroj]

Kyselé plody Acacia concinna mají využití ve filipínské kuchyni.[2] Extrakty z některých druhů se používají v lidovém léčitelství, v Africe např. kořeny Acacia nilotica při léčbě spavé nemoci.[19] Guma z akácie arabské (Acacia nilotica) působí proti průjmům a používá se proti amébám a křečím. Prášek z lusků tohoto druhu hubí vodní plže přenášející bilharziózu. Guma severoafrické akácie Acacia tortilis se používá při zánětech očí, onemocněních plic a na hojení ran.[17] Akácie katechová (A. catechu) je využívána v tradiční čínské medicíně.[20] Listy A. pluricapitata se používají v Malajsii při bolestech hlavy a medicínské využití má i kůra z kořenů.[2]

Technické produkty[editovat | editovat zdroj]

Z některých druhů akácií se získává klovatina, tzv. arabská guma, používaná v potravinářství, farmacii i jinde. Nejlepší klovatinu produkuje akácie senegalská (Acacia senegalensis) a akácie egyptská (A. seyal), méně kvalitní akácie arabská (A. nilotica). Mimo to je možno klovatinu získávat i z afrických druhů A. abyssinica, A. giraffae, A. horrida, A. kirkii a australské A. pycnantha. Z extraktu indické akácie katechové (Acacia catechu) se získává pryskyřičná hmota nazývaná katechu a sloužící k barvení látek, v koželužství a v potravinářství jako aromatikum. Extrakt z květů akácie Farnesovy (A. farnesiana) je používán při přípravě nejluxusnějších parfémů a rostlina má využítí i v tradiční medicíně. Z kůry akácií Acacia mearnsii, A. dealbata a A. pycnantha jsou získávány třísloviny.[2][17]

Ostatní využití[editovat | editovat zdroj]

Australská akácie A. mangium náleží k velmi rychle rostoucím dřevinám, v devíti letech může dosáhnout výšky až 23 metrů a průměru kmene přes 20 cm. V Malajsii je používána k zalesňování. Další rychle rostoucí druh, Acacia auriculiformis, pocházející z jihovýchodní Asie a Austrálie, je v tropech pěstován na plantážích jako zdroj biomasy, topiva a kvalitního dřevěného uhlí. Některé akácie, např. australské A. saligna a A. cyclops a australská A. tortilis, jsou vysazovány ke zpevnění písků a proti erozi. Mnohé druhy akácií jsou významným zdrojem pastvy pro včely.[17] Listy mnohých druhů akácií se používají jako krmivo pro dobytek, listy i plody některých druhů však obsahují kyanogenní glykosidy a mohou být jedovaté.[13]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

[17][21]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BERRY, P.E. et al.. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. VI). Missouri : Timber Press, 2001. ISBN 0-915279-81-9.  
  2. a b c d e f g h i j k l m n NIELSEN, I.C. Flora Malesiana. Vol. 11 (1): Mimosaceae. Leiden, Niederlands : Foundation Flora Malesiana, 1992. ISBN 90-71236-16-1.  
  3. a b c d e World Wide Wattle [online]. . Dostupné online.  
  4. a b Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  5. a b Florabase - The Western Australian Flora [online]. . Dostupné online.  
  6. The IUCN red list of threatened species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2013, [cit. 2014-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Acacieae. Tribe information [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné online.  
  8. MASLIN, B.R. et al. Overview of the generic status of Acacia (Leguminosae: Mimosoideae). Australian Systematic Botany. 2003, čís. 16.  
  9. The Plant List [online]. . Dostupné online.  
  10. International Legume Database: GENUS [online]. . Dostupné online.  
  11. Australian National Herbarium: The name Acacia retained for Australian species [online]. 2011. Dostupné online.  
  12. SEIGLER, David S. et al. A new species of Senegalia (Fabaceae) from Brazil. Phytotaxa. 2013, čís. 132. Dostupné online. ISSN 1179-3155.  
  13. a b Acacia [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné online.  
  14. BRUNEAU, Anne et al. Legume phylogeny and classification in the 21st century: progress, prospects and lessons for other species-rich clades. Taxon. 2013, roč. 62 (2).  
  15. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  16. a b ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison : The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.  
  17. a b c d e VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.  
  18. WAGERFUHR, R.. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.  
  19. Adewunmi CO, Agbedahunsi JM, Adebajo AC, Aladesanmi AJ, Murphy N, Wando J. Ethno-veterinary medicine: screening of Nigerian medicinal plants for trypanocidal properties. J Ethnopharmacol. srpen 2001, roč. 77, čís. 1, s. 19–24. PMID 11483373.  
  20. VALÍČEK, Pavel et al.. Léčivé rostliny tradiční čínské medicíny. Hradec Králové : Svítání, 1998. ISBN 80-86198-01-4.  
  21. ZELENÝ, Václav. Rostliny Středozemí. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1224-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Acacia ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo akácie ve Wikislovníku
  • Taxon Acacia ve Wikidruzích