Maria Callas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maria Callas
Rodné jméno Maria Anna Sofia Cecilia Kalogeropoulou (Μαρία Καλογεροπούλου)
Narození 2. prosince 1923
USA New York, USA
Úmrtí 16. září 1977
Francie Paříž, Francie
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Občanství Řecko a Spojené státy americké
Povolání operní pěvec
Manžel Aristoteles Onassis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maria Callas (2. prosince 1923, New York16. září 1977, Paříž) byla řecká sopranistka. Narodila se jako občanka Spojených států amerických, v roce 1966 se však amerického občanství vzdala a přijala občanství Řecka, země původu jejích rodičů. Byla jednou z nejslavnějších operních pěvkyň 20. století.

Život a kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v New Yorku do rodiny řeckých přistěhovalců jako Maria Sofia Cecilia Kalogeropoulou – přechýlený tvar z otcova jména Kalogeropoulos – (řecky: Μαρία Άννα Σοφία Καικιλία Καλογεροπούλου) Jakmile její matka zjistila, že si její dcera při poslechu rádia a gramofonu ráda nahlas zpívá, rozhodla se, že z ní učiní hvězdu. Následovaly nekonečné hodiny klavíru a zpěvu. Rodině se přitom finančně příliš nedařilo, jejich malý obchod zkrachoval a v roce 1937 se zklamaná matka s Marií a její sestrou vrátily do Řecka.

Maria získala stipendium na Státní konzervatoři v Athénách, kde studovala pod vedením sopranistky Elvíry de Hidalgo. Už v roce 1942 zažila první úspěch v Tosce v Athénské opeře. Mladá sopranistka však spokojená nebyla: toužila vrátit se k otci do rodného New Yorku a v roce 1945 skutečně Athény opustila. Amerika ovšem její očekávání nesplnila, operní soubory o ni nejevily zájem. Po dvou letech se vrátila do Evropy a přijala angažmá ve Veroně a o rok později v Benátkách. Zlom v její kariéře nastal během sezóny 19471948, kdy zpívala Brunnhildu ve Wagnerově opeře Valkýra. V té době ve stejném divadle zkoušeli operu Puritáni od Vincenza Belliniho s Margheritou Carosiovou v roli Elvíry pod taktovkou vynikajícího dirigenta Tullia Serafina. Jedné noci si Maria sama pro sebe začala z listu zpívat Elvířin part. Uslyšela ji Serafinova žena a ihned zavolala manžela, aby si ji poslechl. Carosiová totiž náhle onemocněla a divadlo shánělo náhradu. Callasová roli získala, na nastudování partu měla však jen týden, během té doby ještě třikrát zpívala Brunnhildu ve Valkýře. Celou situaci jí navíc ztěžovala skutečnost, že ještě nemluvila dobře italsky. V té chvíli se projevila její proslulá tvrdohlavost a schopnost sebezapření. Roli Elvíry zvládla dokonale, představení Puritánů měla velký úspěch a z dosud nepříliš známé pěvkyně se stala hvězda. Matčin sen se splnil, avšak ve vztahu mezi Marií Callas a její matkou postupně vznikly rozpory, které později vedly až k úplné roztržce.

V roce 1949 se Maria Callas provdala za italského podnikatele Giovanni Battistu Meneghiniho, který se stal jejím impresáriem. Kvůli sňatku přijala italské státní občanství. Od sňatku až do pozdějšího rozvodu její plné jméno znělo Maria Meneghini Callas. Na začátku padesátých let Callas pochopila, že k velké kariéře operní pěvkyně nestačí jen dokonalý hlasový projev a že její vysoká, avšak korpulentní postava není pro jeviště zcela ideální. Podstoupila drastickou dietu a zhruba za rok zhubla o neuvěřitelných 30 kilogramů. Stala se elegantní ženou, proslulou krásným vzhledem a vybraným vkusem v odívání.

K jazykovým schopnostem Marie Callas lze dodat, že kromě perfektní znalosti angličtiny ovládala velmi dobře francouzštinu a samozřejmě řečtinu.

V roce 1950 poprvé vystoupila ve Verdiho Aidě na scéně slavné La Scaly v Miláně. V roce 1952 podepsala exkluzivní smlouvu s gramofonovou společností EMI. Ke spokojenosti a zadostiučinění jí zbývalo už jen jediné: dobýt americkou operní scénu. Dne 17. listopadu 1955 vystoupila jako Madame Butterfly v Chicagu. Jen o rok později poprvé zpívala v Belliniho Normě v newyorské Metropolitní opeře. Právě Normu pokládají kritici za stěžejní postavu jejího repertoáru. Role trpící i šťastné, milující i kruté druidské kněžky poskytla Callasové příležitost dokonale předvést, v čem byla výjimečná: svou schopností naprosté identifikace s postavou a strhujícím dramatickým projevem učinila z operního představení nevšední zážitek. Také její technická vyspělost byla obdivuhodná. Měla velký hlasový rozsah (tři oktávy) a svůj hlas ovládala s naprostou lehkostí ve všech polohách od koloratury (výzdoby jednoduché melodie technicky složitými pasážemi) po čistý soprán. Nevšední koloraturní role do té doby téměř zapomenutých italských operních mistrů (Bellini, Donizetti a Rossini) patří k jejímu hlavnímu přínosu opeře 20. století.

Role Normy jí však přinesla i první velký neúspěch. Když se 1. ledna 1958 probudila po silvestrovské oslavě, zjistila, že ztratila hlas. Do představení Normy v římské Opeře zbývalo 36 hodin. Divadlo nesehnalo náhradu a Callasová se po lékařském ošetření nakonec rozhodla vystoupit. Udělala chybu: na konci prvního jednání už nemohla zpívat a po přestávce se na scénu nevrátila. Obecenstvo jí to neodpustilo. V 60. letech bylo zřejmé, že legendární pěvkyně je vyčerpaná, vystupovala méně a věnovala se hlavně nahrávání desek. Následovaly už jen neúspěchy jako natáčení Pasoliniho filmu Medea, který diváci i kritici vesměs odsoudili. Také její pěvecký návrat na koncertech s tenorem Giuseppem Di Stefanem v roce 1973 nedopadl po hudební stránce dobře, měl však velký úspěch u obecenstva.

Maria Callas proslula také svou milostnou aférou s řeckým loďařem a miliardářem Aristotelem Onassisem, která v roce 1959 vedla k tomu, že její manželství s Giovannim Battistou Meneghinim bylo rozvedeno. Onassis však nakonec uzavřel manželství s Jacquelinou Kennedyovou, což Marii Callas psychicky zlomilo.

Pěvkyně zemřela náhle na srdeční záchvat 16. září 1977 v Paříži ve věku padesáti tří let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Maria Callasová (2.12.1923-16.9.1977): Sopranistka, která spojila divadlo a operu v jedno [online]. Životopisy online – osobnosti, celebrity, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (čeština) 
  • Maria Callas [online]. Mafra, a.s., 2010-09-13, rev. 2010-11-26, [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]