Komedianti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Komedianti
Pagliacci
Základní informace
Žánr drama
Hudba Ruggero Leoncavallo
Libreto Ruggero Leoncavallo
Počet dějství 2
Originální jazyk italština
Datum vzniku 1891
Premiéra 21. května 1892, Milán, Teatro dal Verme
Česká premiéra 10. února 1893, Praha, Národní divadlo

Komedianti (v originále I Pagliacci) je název opery Ruggiera Leoncavalla z roku 1892. Autorem libreta je sám skladatel, námětem se mu stala příhoda, kterou viděl na vlastní oči - odtud také přesné datování děje opery.

Tato opera patří k uměleckému směru nazývanému verismus. Je dodnes celosvětově populární především díky zpěvnosti a jednoduchosti jednotlivých hudebních čísel.

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Komedianti je dramatická opera o dvou dějstvích. Její děj se odehrává na venkově v Kalábrii 15. srpna 1865 .

Na vesnici přijíždí vůz potulných komediantů. Zatímco se vesničani těší na představení, uvnitř kolektivu herců to vře. Principál Canio chorobně žárlí na svou mladou ženu Neddu, takže nedovolí ostatním hercům, aby se k ní byť jen přiblížili. Jeden z nich - Tonio - navíc Neddu opravdu nešťastně miluje, ta jej ale od sebe odhání bičem, čímž ho smrtelně urazí.

Tonio zjistí, že Nedda má milence - vesničana Silvia, s nímž plánuje útěk. Tonio přivádí na jejich schůzku Cania, který se na Neddu vrhá s nožem. Ostatní herci jej ale zadrží - je čas se převléknout do kostýmů a zahájit představení.

Do komedie, kterou herci hrají, se ale postupně čím dál tím více mísí jejich konflikty z reálného života - Canio jako Paňáca vytýká Neddě jako Kolombíně, že je mu nevěrná, když jí přitom pozvedl z bahna a zachránil před smrtí hladem, což nemá s dějem hry (až na tu nevěru) nic společného. Diváci postupně vycítí, že to, co se děje na pódiu, již není hra, ale skutečnost. Nakonec se Canio neudrží a probodne Neddu nožem. Z obecenstva jí přiskočí na pomoc Silvio, ve kterém Canio poznává Neddina milence a probodává ho také.

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

Árie No, Pagliaccio non son

Enrico Caruso, 1910

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]