Urbino

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Urbino
Urbino z05.jpg
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 485 m n. m.
stát: Itálie Itálie
oblast: Marche
provincie: Pesaro e Urbino
Urbino
Red pog.png
Urbino
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 228,07 km²
počet obyvatel: 15 627 (2010)
hustota zalidnění: 68,52 obyv. / km²
správa
telefonní předvolba: + 0722
PSČ: 61029

Urbino je město v Itálii, asi 25 km na jihozápad od Pesara a asi 30 km na jihovýchod od San Marina. Žije zde zhruba patnáct tisíc obyvatel. Zejména v 15. a 16. století zažilo stavební rozkvět a proslavilo se výrobou majoliky. Jeho historické jádro se v renesanční podobě dochovalo a od roku 1998 je střed města součástí světového dědictví. Ve městě sídlí arcibiskupství a od roku 1506 i univerzita.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Město leží na jihozápadním úpatí Apenin v pahorkaté krajině, na výrazném skalnatém návrší nad řekou. Oblast je seismicky středně aktivní. Sousední obce: Acqualagna, Auditore, Colbordolo, Fermignano, Fossombrone, Isola del Piano, Lunano, Mondaino (RN), Montecalvo in Foglia, Monteciccardo, Montefelcino, Montelabbate, Peglio, Petriano, Piandimeleto, Sant'Angelo in Vado, Sassocorvaro, Tavoleto, Urbania.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Římské město Urbinum Mataurense nabylo velký význam za válek 6. století, roku 538 je dobyl byzantský generál Belisarius a roku 755 je Pipin Krátký věnoval papeži. Kolem roku 1200 přišlo do majetku rodu Montefeltre, ale už roku 1213 se občané vzbouřili a 1234 si přechodně vydobyli samostatnost. V 15. století dosáhlo vrcholu své slávy, když je vladaři Montefeltre přestavěli a na svém dvoře podporovali významné umělce. Od roku 1508 je získal rod della Rovere, který sice podporoval výrobu majoliky, své sídlo ale přenesl do blízkého Pesara, takže Urbino začalo pomalu upadat až 1626 je della Rovere odkázali papežskému státu. Počátkem 18. století, když se urbinský kardinál Albani stal papežem jako Klement XI., město krátce rozkvetlo, v 19. století se urbanisticky modernizovalo a 1860 se stalo částí Itálie.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Vévodský palác (Palazzo ducale) z 15. století s významnou galerií renesančního umění.
  • Dóm, klasicistická stavba z roku 1801 stojí na místě starého dómu, který roku 1789 zničilo zemětřesení.
  • Kostel San Domenico naproti vévodskému paláci.
  • Oratorium San Giovanni Battista na Via Mazzini s freskami bratří Salimbeni z roku 1416.
  • Kostel San Francesco s předsíní a velkou zvonicí. Za levým bočním vchodem je náhrobek rodičů Rafaela Santiho.
  • Rodný dům Rafaela Santi ve stejnojmenné ulici.

Osobnosti města[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Baedeker, Mittel-Italien. Leipzig 1900, str. 135n.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]