Belisar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Belisar na obraze Jacquese-Louise Davida (1781).

Flavius Belisarius (řecky Belisarios, 50513. března 565) byl nejtalentovanější byzantský vojevůdce v 6. století. Žil za vlády císaře Justiniána I., muže, který si vytkl za cíl co nejvíce rozšířit byzantskou moc na Západ, do oblastí zaniklé západořímské říše. Belisar vedl tažení proti Vandalům v severní Africe a proti Ostrogótům v Itálii, v obou případech prokázal své mimořádné velitelské kvality. V roce 532 potlačil povstání Niká v Konstantinopoli. Bojoval i proti perským Sásánovcům na Východě. Podle legendy se Belisar znelíbil císaři a ten ho nechal oslepit. Bývalý vojevůdce pak až do své smrti žil jako slepý žebrák. Legenda, byť je historicky nepodložená, byla malíři a sochaři 18. století používana jako alegorie nespravedlnosti. Na známém Davidově obraze je motiv nespravedlnosti doplněn jednak o motiv soucitu (žena, která dává almužnu), jednak o motiv prozření (voják, který poznává svého bývalého generála). Ve skutečnosti byl Belisarius obviněn svými služebníky na mučidlech z účasti na spiknutí proti císaři a byl proto zbaven veškerého majetku. Brzy však vyšetřování prokázalo, že se Belisarius ničeho nedopustil a proto mu císař všechny statky i funkce navrátil. Jen několik měsíců potom však zemřel na následky nemoci. Jeho chotí byla bývalá herečka Antonina, důvěrnice a exspolupracovnice samotné císařovny Theodory.



Související články obsahuje
Portál Byzantská říše