Spoleto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Spoleto

Spoleto je město v italském regionu Umbrie. Město leží v provincii Perugia. Plocha území města činí 349 kilometrů čtverečních, čímž se město řadí mezi velká města Umbrie.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o antickém "Spoletium" jako založení osady, pochází z roku 241 př. n. l.. Po bitvě u Trasimenského jezera v roce 217 př. n. l. Hannibal (247 -183 př. n. l.) napadl město, které se díky obyvatelům ubránilo. Během druhé punské války bylo město na straně Říma. Během občanské války mezi vojsky Mariuse a Sullase (138/4-78 př.n.l.) město trpělo. Sulla zkonfiskoval území kolem Spoletia v roce 82 př. n. l. po vítězství nad Crassusem. Od té doby bylo město posádkové ("municipium"). V 1. století bylo město sídlem biskupa (dnes je tu arcibiskupství Spoleto-Norcia).

V době římské říše bylo město vzkvétajícím překladištěm, avšak dějinný význam byl malý. Město samo bylo napojeno na cestu Via Flaminia jako podružná, která se z¨napojila na hlavní cestu do Narni. Další antická cesta vedla do Nursie. Císař Aemilianus (207/14-253) se svými vojáky přišel do Moesie, kde začala bitva proti svému sokovi Valerianovi (190/200-260), při které byl v roce 253 zabit. Písemnosti po císaři Konstantinovi I. Velikém (272/85-337) z roku 326 a císaři Julianovi (331-363) z roku 362 pocházejí ze Spoleta. Založení biskupství ve Spoletu je datováno 4. stoletím. Zatímco Vandalové bořili, pro svatou válku bylo město důležitou pevností. Hradební zdi nechal vybudovat gotický vojevůdce Totila († 552).

Pod Langobardy bylo Spoleto hlavním městem nezávislého vévodství Spoleto (kolem 570). To se rozkládalo přes velkou část střední Itálie. Dva členové vévodovského rodu Guidonen byli koncem 9. století italští králové a také byli korunováni na císaře. Markraběnka Matylda Toskánská (1046-1115) nakonec odevzdala vévodství i jiné jmění na papeže Řehoře VII. († 1085).

V roce 1155 bylo město zničeno Friedrichem Barbarossou (1122-1190). V roce 1213 se uskutečnila konečná okupace papežem Řehořem IX. (1170-1241). Když táhl do Avignonu papežský dvůr, bylo město zataženo do války mezi rody Guelfenů ghibelini, nakonec kardinál Gil Alvarez De Albornoz 1354 město přičlenil k církevnímu státu.

V roce 1809 se město stalo prefekturou (správní sídlo) francouzského „Départments Trasimeno“. Roku 1860 se zase stalo majetkem italských vojsk. Narodil se zde Giovanni Pontano, zakladatel platonské renesanční Akademie „Accademia Pontaniana" v Neapoli. Giovanni Maria Mastai-Ferretti, pozdější papež Pius IX. byl ve Spoletu arcibiskupem v roce 1827.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Katedrála[editovat | editovat zdroj]

Katedrála

Na konci velkého strmého schodiště je centrální náměstí s katedrálou. Je nazvaná „Santa Maria Assunta", byla postavena v roce 1175, když vojska Friedricha I. Barbarossy předchozí stavbu zničila. Potom došlo opět došlo ke střetnutí mezi věrnými císaři a věrnými papežovi (viz článek „Guelfové a ghibellini").

Průčelí katedrály není jednotné, je to důsledek postupného rozšiřování. Má dohromady osm rozet, které sloužily pro osvětlení rozšířeného vnitřního prostoru. K další stavební etapě patří horní tři rozety, které se s hrotitými výklenky a mozaikou datují rokem 1207. Střední centrální rozeta pochází z konce 12. století a je v literatuře označována za nádhernou „umbrijskou". Velká plocha kolem katedrály je společná s palácem divadla a je pro společné účely využívána.

Vnitřní prostor katedrály byl roku 1638 zcela upravován do tehdy moderního baroka. Pozoruhodné jsou skvostné barevné fresky od Filippo Lippi (1406-1469) "Korunovace Panny" z roku 1469. Filippo Lippi, hlavní mistr florentské rané renesance, je mimo jiného proslaven jedním malým delikátním příběhem: jako mladý mnich uloupil svou pozdější manželku z kláštera. Tato barevná freska je ve Spoleto jeho posledním dílem.

Festival dei Due Mondi[editovat | editovat zdroj]

„Festival dei due mondi" (Festival dvou světů) poprvé v roce 1958 uvedl Gian Carlo Menotti (1911-2007) a probíhá v červnu a červenci. Představuje se na několika jevištích ve městě a má zde své místo opera, komedie, komorní i symfonická hudba. Zvláště oblíbená jsou představení v prostoru před katedrálou. Řada publika stojí večer po celém schodišti. Akustika je zdokonalená nataženým plátnem za orchestrem.

Když se koná Festival dvou světů, jsou určité ulice uzavřeny a využity pro potřeby festivalu. Představení jsou regulována prodejními stánky.

Svatá Eufémie[editovat | editovat zdroj]

Spoleto má několik starých kostelů. Kostel svaté Eufemie je z druhé poloviny 12. století nejvýraznější románskou stavbou Umbrie, proto byla velmi dlouho restaurována, od roku 1907 do 1954. Předpokládalo se, že se trvale restauruje, kostel byl zamčený a restaurátoři ale čekali na své peníze.

Vnitřek kostela je osobitý. Má široké empírové patro téměř ve velikosti přízemí. Tady je zřetelný severní vliv přicházející z Lombardie. Lombardské umění je označováno za bohaté a častokrát vzrušující dekoracemi, často používané motivy orientální. Jímavé jsou také sloupy v prostoru, tři podpěry vpravo, které jsou buď z předchozí stavby, nebo jsou použity z jiného raně románského paláce. Tyto sloupy jsou na třech stranách ozdobeny architektonické architektonickými fragmenty z konce 8. a počátku 9. století.

Rocca a Ponte delle torri[editovat | editovat zdroj]

Papežský hrad byl postaven před rokem 1359 stavitelem z Gubbia, Gattapone. Pod hradem je asi nejslavnější stavbou města „Ponte delle torri", s mostní věží. Není to římský vodovod, ale středověká stavba z 13. a 14 století, vzácné pokračování antických akvaduktů. Délka 230 metrů a výška 76 metrů jsou vzácné rozměry v té době a proto stavbu proslavují.

San Pietro fuori le mura[editovat | editovat zdroj]

Poněkud za městem je kostel svatého „Pietro fuori le mura" z 12. století. V průčelí kolem portálu jsou pásové reliéfy, hlavním rysem románského sochařství kolem roku 1200. Rozdělení fasády do obdélníkových tvarů jsou pro Umbrii typické (Keller, s. 411 a n.). Jednotlivé výstupky ve fasádě mají samozřejmě symbolický význam, který není ani dnes běžný. Jako např. útočící lev a vojáci. V toskánské a umbrijské symbolice je lev srovnáván s Bohem. Tady je lev nelítostný ke každému.

San Ponziano[editovat | editovat zdroj]

Rovněž mimo střed města je kostel „San Ponziano“, patron města z 12. století. (Je špatně přístupný autem, proto je málo navštěvovaný. Při jízdě po rychlostní komunikace se musí odbočit na malou stezku.) Potom stojíme před hladkým průčelím, které není tak zajímavé jako vnitřní prostory.

Pozoruhodná je zejména zázračná krypta, podivuhodně osvětlená. Všech pět lodí má vlastní kněžiště, která jsou částečně vyzdobena freskami.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1871 žilo ve městě 21 168 obyvatel, 1901 24 648, 1921 28 215, 1951 38 155, 1971 36 156, 1991 37 763, 2001 37 889 a k 1. lednu 2009 žije ve městě celkem 39 164 obyvatel.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Starostou města byl v červnu 2004 zvolený Massimo Brunini. Jeho středolevá strana má v třicetičlenném zastupitelstvu 19 křesel, tedy většinu.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spoleto na německé Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bertelli, Carlo: Die Mosaiken - von der Antike bis zur Gegenwart [1988]. Augsburg 1996, S. 224
  • Di Marco, Liana: Spoleto. Arte e storia. Narni – Terni 1980
  • Carola Jäggi: San Salvatore in Spoleto. Studien zur spätantiken und frühmittelalterlichen Architektur Italiens. 1998
  • Keller, Harald: Die Kunstlandschaften Italiens [1960]. Frankfurt a.M. 1983
  • Zimmermanns, Klaus: Umbrien. Köln 1987. (DuMont Kunst-Reiseführer), S. 267, Abb. 70-73,76, Farbtafel 19

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]