Justiniánský mor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Justiniánský mor byla pandemie probíhající za vlády východořímského císaře Justiniána I., jejíž příčinou byl pravý mor.[1] Z prvních ohnisek v Etiopii[2] se roku 541 nákaza rychle rozšířila do Egypta, odkud se vinou právě probíhajícího byzantsko-perského konfliktu rapidně šířila po celém Středomoří a dál jak například do Mezopotámie, tak opačným směrem do Galie a Irska.[3] Roku 542 zasáhla pandemie Konstantinopol, kde zemřela vinou nákazy asi třetina obyvatelstva. Podstatně byla v této době zasažena zejména Malá Asie.

Průběh morové epidemie[editovat | editovat zdroj]

Podle tehdejších pramenů pandemie kulminovala mezi třetím a šestým měsícem od jejího vzniku, poté začala postupně ustupovat, přestože na mnoha místech se nemoc udržela další tři roky. Poté nastal na delší dobu útlum, což způsobilo krátké hospodářské oživení a pravděpodobně umožnilo císaři Justiniánovi sponzorovat rozsáhlou expedici eunucha Narsa do Itálie, jež úspěšně pokořila tamější Ostrogóty. O osm let později se mor znova vrátil, aby se opakoval v intervalech zhruba kolem čtyř let, a to až do roku 622.[4]

Během následujících 50 let zahubily periodicky se opakující epidemie zhruba polovinu obyvatelstva v zemědělských oblastech a o něco menší počet v sušších krajích.[5] Rozsáhlé epidemie moru pokračovaly opakovaně vždy jednou za generaci až zhruba do poloviny 8. století, kdy z dodnes nejasných důvodů přestaly.[6]

Důsledky morové epidemie[editovat | editovat zdroj]

Mor měl drastický dopad na ekonomiku, kulturu a společnost východořímské říše i dalších oblastí Evropy a Asie. Notná část měst se z této pohromy nikdy nevzpamatovala a zůstala neosídlena.[2] V případě byzantské vlády to vedlo k značnému útlumu příjmů, takže zatímco původně mohla říše sestavit armádu profesionálních vojáků čítající zhruba 25 000 až 30 000 mužů, později se jednalo o pouhých 10 000 mužů. Situace impéria byla o to těžší, že povětšinou nomádské kmeny usazené v blízkosti jejích hranic morem příliš zasaženy nebyly.

V takovém případě mohl kmen o síle 25 000 mužů bez problémů konkurovat hlavním složkám početně oslabené byzantské armády, k čemuž v následujících obdobích opakovaně docházelo a bylo jedním z faktorů, jež umožnily rozmach islámu ve středomořském regionu.[7] Na druhou stranu rozsáhlé vylidněné oblasti s úrodnou půdou připadly vládě, která je později mohla použít pro zavedení systému themat, v rámci nichž hospodařili na svých polích svobodní rolníci fungující zároveň jako vojáci.[8]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LITTLE, Lester K. Plague and the end of antiquity: the pandemic of 541-750. Cambridge : Cambridge University Press, 2007. 340 s. ISBN 978-0-521-84639-4.  
  • RUSSELL, Josiah C. That Earlier Plague. Demography. 1968, roč. 5, čís. 1, s. 174-184. Dostupné online.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Justiniánský mor byl doopravdy …mor
  2. a b ZÁSTĚROVÁ, Bohumila, a kol. Dějiny Byzance. Praha : Academia, 1992. Dále jen [Zástěrová]. ISBN 80-200-0454-8. S. 74.  
  3. RUSSELL, Josiah C. That Earlier Plague. Demography. 1968, roč. 5, čís. 1, s. 178-179. Dále jen [Russell].  
  4. Russell, s. 179
  5. Russell, s. 181
  6. MCCORMICK, Michael. Toward A Molecular History of the Justinianic Pandemic. In LITTLE, Lester K. Plague and the end of antiquity: the pandemic of 541-750. Cambridge : Cambridge University Press, 2007. ISBN 978-0-521-84639-4. S. 292.
  7. Russell, s. 182
  8. Russell, s. 183