Curieova teplota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Curieův bod nebo Curieova teplota (Tc) je charakteristická vlastnost feromagnetických a piezoelektrických látek, kterou popsal francouzský fyzik Pierre Curie. Nad Curieovou teplotou ztrácí látka své feromagnetické (či piezoelektrické) vlastnosti.

Feromagnetické materiály[editovat | editovat zdroj]

Ve feromagnetické látce jsou elementární dipóly uspořádány do tzv. domén a domény svým uspořádáním tvoří vlastní magnetické pole látky - magnetizaci. Při teplotě vyšší než Curieova je pravidelnost uspořádání narušena a při chaotickém rozložení magnetických momentů již látka nevykazuje feromagnetické vlastnosti. K této změně dochází skokově, analogicky se změnou skupenství, jde tedy o příklad fázového přechodu. Např. železo má Curieovu teplotu 768 °C.

Curieova teplota různých feromagnetických materiálů:

Látka Curieova teplota (°C)
Železo (Fe) 768
Kobalt (Co) 1 130
Nikl (Ni) 358
Oxid železitý (Fe2O3) 622

Stejné chování se projevuje u feroelektrických látek (při "feroelektrické" Curieově teplotě mizí spontánní uspořádanost elektrických dipólů feroelektrika).

Piezoelektrické materiály[editovat | editovat zdroj]

Analogicky dochází v piezoelektrických látkách při nadkritické teplotě k narušení vnitřního uspořádání nábojů, což má za následek ztrátu spontánní polarizace látky a tedy i piezoelektrických vlastností. Opět jde o fázový přechod a kritická teplota se nazývá Curieova.

Související články[editovat | editovat zdroj]