Wilhelm Wied
| Vilém | ||
|---|---|---|
| Albánský kníže | ||
| Wilhem Weid | ||
| Doba vlády | 7. březen 1914 - 3. září 1914 | |
| Úplné jméno | Wilhelm Friedrich Heinrich | |
| Narození | 26. březen 1876 | |
| Neuwied, Německé císařství | ||
| Úmrtí | 18. duben 1945 | |
| Predeal, Rumunské království | ||
| Manželky | Sofie Schönburg-Waldenburg | |
| Dynastie | Weidové | |
Princ Vilém Weid nebo Wilhelm Weid, celým jménem Wilhelm Friedrich Heinrich (26. března 1876 - 18. dubna 1945), byl albánským knížetem od 7. března, 1914 do 3. září 1914. Nominálně byl vládcem Albánie do ledna roku 1925, kdy byla vyhlášena republika.
V Albánii bývá nazýván jako Skanderberg II. k poctě Skanderbega, významné postavy albánských dějin.[1]
Obsah |
Život a vláda [editovat]
Narodil se v Neuwiedu, jako třetí syn Viléma, pátého weidského knížete (bratra rumunské královny Alžběty), a jeho ženy princezny Marie Nizozemské (sestra královny Louisy Švédské).
Princ Vilém sloužil jako důstojník pruské kavalérie, předtím než se stal kapitánem Německého generálního šábu v roce 1911.[2]
Kandidatura na albánský trůn [editovat]
Albánie vyhlásila 28. listopadu 1912 nezávislost a stala se republikou. Požadavek na vytvoření autonomního státu, který předložili představitelé země osmanské vládě, její ministři přijali. 17. prosince 1912 pak evropské mocnosti přiznaly zemi autonomní status pod svrchovaností sultána. V Londýně byla 29. července 1913 podepsána mírová smlouva, která Albánii již stanovila definitivně jako autonomní, suverénní a dědičné knížectví, jehož existence a neutralita byla garantována šesti velmocemi (Rakousko-Uhersko, Prusko, Francie, Itálie, Spojené království a Rusko) a do zvolení knížete měla nejvyšší moc vykonávat Mezinárodní kontrolní komise(MKK). Jako zájemci o albánský knížecí trůn se přihlásili např. italský markýz Giovanni Kastriota Skanderberg d´Auletta nebo španělský šlechtic Don Juan de Alandro Kastrioti y Perez de Velasco, kteří odvozovali svůj původ od hrdinného Skadenberga, neměli však podporu velmocí a tak nepřicházeli v úvahu. Stejně dopadli i kandidáti z Albánie nebo černohorský král Nikola, neuspěli však ani kandidáti velmocí, většinou katolíci. Úspěšně dopadl až Wilhelm Weid z Neuwiedu z Porýní, jehož matkou byla nizozemská princezna a jeho vzdáleným příbuzným byl císař Vilém II., rozhodujícím faktorem pro něj bylo to, že byl protestant a tedy přijatelný pro všechny.
Kníže Albánský [editovat]
Wilhelm Weid dorazil do Albánie 7. března 1914 a za své sídelní město si vybral přístav Durrës(Drač); tak začala dvousetdenní vláda Viléma Weida v Albánii.
Nedlouho po vyhlášení nezávislosti Albánie však vypukla První světová válka a členové MKK jeden po druhém začali i s vojenskými jednotkami Albánii opouštět. Knížeti posléze došly finance a při muslimské vzpouře, která dorazila do Durresu, hledal úkryt na palubě italské lodi Misurata, což v očích Albánců velmi snížilo jeho prestiž.
V zahraničí a diplomatické korespondenci byl uváděn jako Suverénní kníže, ale v Albánii byl označovaný jako mbret (neboli král).
Jeho celý titul byl:
Z milosti velmocí a vůle lidu Albánský kníže.
Exil a smrt [editovat]
Po definitivním odchodu členů MKK a jejich jednotek, nenacházeje východisko, vydal předtím, než se opět nalodil na loď Misurata prohlášení; v něm Albáncům sdělil, že neabdikuje, ale opouští zemi proto, že mu poměry neumožňují její řádnou správu. Kníže vyjádřil přesvědčení, že během jeho dočasné nepřítomnosti "si bude moci lid v klidu rozmyslet a najít pro sebe správnou cestu". Weid nejprve odcestoval do Rumunska a posléze byl jako major německé armády poslán na frontu do Flander, což ho zdiskreditovalo jako neutrální osobu schopnou vykonávat funkci vladaře Albánie především v očích Dohody.
V roce 1924 byla v Albánii vyhlášena republika a 31. ledna 1925 tím definitivně končí jeho byť již pouze nominální vláda v Albánii.
Když v roce 1928 prezident Ahmet Zogu obnovil monarchii a prohlásil se králem, kníže Wilhelm znovu potvrdil svůj nárok na trůn pro sebe a své dědice.
Kníže Vilém Weid zemřel 18. dubna 1945 v Predealu v Rumunsku. Je pohřben v Bukurešti.
Rodinný život [editovat]
30. listopadu 1906 si ve Waldenburgu v Sasku vzal za ženu princeznu Sofii Schönburg-Waldenburg (1885-1936). Měli spolu 2 děti:
- Princezna Marie Eleonora (1909-1956)
- Dědičný princ Karel Viktor (1913-1973).
Reference [editovat]
- ↑ PEARSON, Owen. Albania in the Twentieth Century: a history. [s.l.] : I.B. Tauris, 2006. ISBN 1845110137. s. 568. (anglicky)
- ↑ PEARSON, Owen. Albania in the Twentieth Century: a history. [s.l.] : I.B. Tauris, 2006. ISBN 1845110137. s. 50, 64, 292. (anglicky)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku William, Prince of Albania na anglické Wikipedii.
| Předchůdce: - |
 |
Albánský kníže 7. březen – 3. září 1914 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: - |
|
Albánský kníže v exilu 1914 – 1945 |
|
Nástupce: Karel Viktor |
