Fürstenbergové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fürstenbergové
Blason fam de Maison von und zu Fürstenberg 2.svg
Moderní podoba rodového erbu Fürstenbergů
Země České království
Mateřská dynastie Hrabata z Urachu
Tituly Knížata, říšská knížata
Zakladatel Egino I. z Urachu
Rok založení 13. století
Současná hlava Karel Egon II. z Fürstenbergu
Větve rodu Fürstenberg, Weitra

Fürstenbergové jsou bývalý knížecí panovnický rod odvozující své jméno od Fürstenbergu v Bádensku. Rod v minulosti vlastnil i statky na území Českého království, takže patřil také k české vysoké aristokracii. Dnešní potomci rodu vlastní statky a zámky v RakouskuNěmecku.

Knížecí rod a jeho stát 1716-1806[editovat | editovat zdroj]

Fürstenberský palác ve Valdštejnské ulici v Praze

Fürstenberg bylo knížectví existující v letech 1716-1806 jako stát ve svazku Svaté říše římské, které bylo podřízeno pouze císaři (německy reichsunmittelbares Fürstentum). Bylo tzv. mediatizováno v roce 1806. Mělo 120 000 obyvatel na rozloze 2 090 km²[1]. Bylo složeno z rozptýlených držav rodu Fürstenbergů v Bádensku, Württembersku a na území Hohenzollern-Sigmaringen.

Hlavní části knížectví[editovat | editovat zdroj]

Lankrabství Baar s hlavním městem Donaueschingen (od r. 1283).

Landkrabství Stühlingen s městy Stühlingen, Engen a Neustadt ve Schwarzwaldu (od r. 1639).

Hrabství Heiligenberg a Werdenberg (od r. 1534) u Bodamského jezera s městem a zámkem Heiligenberg (letní rezidence, od r. 1534 v majetku rodu) s krásným výhledem na Tyrolské a Švýcarské Alpy.

Panství Meßkirch, Jungnau, Trochtelfingen a drobnější majetky na území Bádenska a Hohenzollern-Sigmaringen.

Dnešní majetek Fürstenbergů[editovat | editovat zdroj]

Fürstenberský znak ze Siebmacherovy sbírky

Z bývalého knížectví Fürstenberg zůstaly do dnešních dnů v držení knížecí rodiny rozsáhlé pozemkové a lesní majetky v Donaueschingen se sídelním zámkem knížete, zámek Werenwag na skále nad Dunajem, zámek Heiligenberg a zámek Hohenlupfen ve městě Stühlingen.

Linie landkrabat z Weitry obhospodařuje panství a zámek Weitra v Dolním Rakousku, nedaleko Gmündu v Dolním Rakousku.

Historie rodu[editovat | editovat zdroj]

Dnešní rod knížat z Fürstenbergu je linií rodu hrabat z Urachu, jehož první historicky doložená osobnost je Egino I. z Urachu (†1050).

25. července 1236 umírá Egino V., hrabě z Urachu a Freiburgu a závětí dělí svá panství mezi syny. Třetí z nich, Jindřich I. (* 1236, + 1284), přítel pozdějšího německého krále a císaře Svaté říše římské Rudolfa I. Habsburského, byl tím mužem, který nesl v bitvě na Moravském poli dne 26. srpna 1278 říšskou zástavu. Dědictvím po otci dostal hrabství Fürstenberg a listinou Rudolfa I. ze dne 18. ledna 1283 získal landkrabství Baar.

Titul Landgraf in der Baar poté rod Fürstenbergů drží od roku 1283 až do roku 1806, kdy po mediatizaci knížectví připadlo území jejich landkrabství Baar velkovévodství bádenskému.

Ve 14. a 15. století sídlili Fürstenbergové na hradě Fürstenberg, v 16. století získali sňatkem hrabství Heiligenberg a Werdenberg.

Říšský knížecí stav získala roku 1664 linie Heiligenberg, která v roce 1667 obdržela místo a virilní hlas v říšském knížecím kolegiu. Fürstenbergové navíc měli v důsledku držby hrabství Heiligenberg a Werdenberg v tomtéž kolegiu i kuriátní hlas. Velký palatinát, který mj. umožňuje razit vlastní mince, drží linie Stühlingen od roku 1642. Linie Heiligenberg vymřela roku 1716 a jejich dědicem se stává linie Meßkirch. Ta ale vymírá roku 1744 a knížecí titul Fürst zu Fürstenberg s predikátem Hochgeboren získává linie Stühlingen 2.12.1716. Prvním vládnoucím knížetem se stává Joseph Wilhelm Ernst (*12. ledna 1699 +29. července 1762) ženatý s hraběnkou Marií Annou Waldstein-Wartemberskou (*22. února 1707 + 12. listopadu 1756), po které dědí jejich syn Joseph Wenzel Johann Nepomuk (*21. března 1728 + 2. června 1783), 2. kníže z Fürstenbergu (1762-1783) a předseda švábského kolegia říšských hrabat, krom majetků rodu v Německu také panství Křivoklát v Českém Království a to závětí z 3.8.1756.

Roku 1762 získávají Fürstenbergové knížecí stav pro všechny členy rodu, roku 1825 predikát Durchlaucht pro hlavu rodu. Waldštejnské panství Křivoklát, které hraběnka Marie Anna přinesla věnem, odkázal kníže Joseph Wenzel svému druhému synu Karlu Borromeovi Egonovi (*7.5.1729, +11.7.1787), ženatému s hraběnkou Marií Josephou ze Šternberku (*24.6.1735, +16.1.1803). Karel Borromeus byl císařským komořím a tajným radou a v letech 1771-1782 zastával úřad nejvyššího purkrabí Českého království. Staral se o povznesení vzdělanosti prostého lidu a o rozvoj věd a umění. Roku 1774 byl jmenován prvním čestným presidentem nově založené Královské české společnosti nauk v Praze.

Karl Egon II. z Fürstenbergu[editovat | editovat zdroj]

Posledním panujícím knížetem byl vnuk Karla Borromea Egona, Karl Egon II. zu Fürstenberg (28. října 1796 - 22. října 1854), 5. kníže (17.5.1804 - 19.11.1805), ženatý od roku 1818 s princeznou Amálií Bádenskou (*26. ledna 1795 +14. září 1869). Byl majitelem fideikomisu v Čechách a 17. května 1804 po vymření říšské knížecí linie zdědil rovněž všechny říšské statky rodu ve Švábsku. Roční příjem z jeho panství se tehdy odhadoval na 600 000 zlatých. Tento muž je praotcem všech dnes žijících Fürstenbergů - knížecí linie švábské se sídlem na zámku v Donaueschingen a linie knížat a landkrabat z Weitry, žijící na zámku Weitra v Rakousku. Kníže Karl Egon II. studoval ve Freiburgu (Freiburg im Breisgau) a Würzburgu a poté vstoupil do rakouské císařské armády. Roku 1814 doprovázel jako ordonanční důstojník knížete Schwarzenberga do Paříže, po uzavření míru však vojenskou službu opustil a věnoval se správě rodinného majetku. Jeho rezidencí byl zámek v Donaueschingen a zámek Heiligenberg. Po jeho smrti se rod rozdělil na primogenituru - kníže Karl Egon III. (*4.3.1820, +15.3.1892), která však vymřela již synem Karla Egona III. roku 1896, a sekundogenituru na Křivoklátském panství (k němuž patřily Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Skřivaň, Podmokly atd.). Jejím prvním představitelem byl kníže Maximilian Egon I. (*29.3.1822, +27.7.1873).

Hlava rodu, kníže z Fürstenbergu (německy Fürst zu Fürstenberg), byl dědičným členem:

- první komory bádenského parlamentu (od roku 1818),

- první komory württemberského parlamentu (od roku 1819),

- panské sněmovny pruského parlamentu (od roku 1854),

- panské sněmovny rakouské říšské rady (od roku 1861).

Následkem aktu Rýnského spolku z roku 1806 ztratil rod Fürstenbergů svou suverenitu v knížectví Fürstenberg.

Stavovská práva rodu k Bádensku jsou upravena smlouvou ze 14. května 1825, k Württembersku královskou deklarací ze dne 23. června 1839.

Významné osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska upomínající na založení školy v Nižboru Karlem Egonem Fürstenbergem v roce 1826
  • Kníže Karl Borromaeus Egon (* 7. května 1729 - † 11. července 1787), prezident Královské České společnosti nauk, shromáždil knihovnu s asi 20 000 svazky, která patří mezi největší a nejcennější v Čechách, v současné době je umístěna na Křivoklátě. Svou bohatou sbírku přírodnin a uměleckých předmětů věnoval Společnosti nauk, která je dnes ve správě Národního muzea.
  • Olomoucký arcibiskup kníže kardinál Friedrich Egon (* 8. 10. 1813 - † 20. 8. 1892), pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci, koupil koncem 60. let 19. století knihovnu vatikánského archiváře Augustina Theinera a po jejím převezení do Kroměříže byla z těchto knih založena tzv. Nová knihovna. Jednalo se přibližně o 30 000 svazků, z nichž mnohé byly velmi vzácné.

Arcibiskup kníže Bedřich Furstenberg pobýval často v zámku na Hukvaldech, kde bylo letní sídlo olomouckých arcibiskupů. Bylo právě na popud kardinála Furstenberga upraveno z bývalého panského úřadu. Kolem byla zřízena zahrada. Kníže Furstenberg vybudoval na Hukvaldech hřebčinec, kde se chovali vzácní koně. Kníže často vyjížděl na lov do okolních lesů se svou družinou "Černých myslivců". Na Hukvaldech v zámku zemřel. Zaznamenal to do kroniky tehdejší kronikář Jan Smolík.

  • Kníže Maximilian Egon I., hlava sekundogenitury Křivoklát (29. března 1822 - 27. července 1873), sídlil především na zámku v Lánech.

Knížecí rod dnes[editovat | editovat zdroj]

V současné době je hlavou rodu kníže Heinrich Maxmilian Egon Karl (*17. července 1950), ženatý od roku 1976 s princeznou Maximilianou von Windisch-Grätz (*16. listopadu 1952), se kterou má dva syny, Christiana Joachima Maxmiliana Egona (*22. listopadu 1977) a Antona Huga Egona (*14. června 1985).

Linie Weitra[editovat | editovat zdroj]

Rakouská linie landkrabat z Weitry pokračuje bratrem knížete Heinricha. Tím je Johannes Joseph (*15.4.1958), princ a landkrabě zu Fürstenberg, který zdědil landkrabství Weitra s panstvími Weitra, Reinpolz a Wasen po adopci jeho prastrýcem, knížetem a landkrabětem Karlem Egonem V. (*6.5.1891 +23.9.1973). Landkrabě z Weitry má tři syny - Vincence (*16.3.1985), Ludwiga (*28.12.1997) a Johanna (*30.4.1999). Jeho manželka není šlechtického původu.

1. polovina 20. století[editovat | editovat zdroj]

Dle Schematismu velkostatků v království Českém (Ignaz TITTEL, 1906) patřil knížatům z Fürstenbergu v Čechách pozemkový majetek o velikosti 40 089 ha, z toho 80% lesů. Podobně jako řada dalších šlechtických rodů, tak i knížata Fürstenbergové byli postiženi pozemkovou reformou ve 20. letech 20. století. V této době začal kníže Maximilian Egon II. (* zámek Lány 13.10.1863, + Heiligenberg 11.8.1941) statky v Čechách rozprodávat a roku 1929 státu postoupil hrad Křivoklát a zámek v Lánech (ten se pak stal letním sídlem prezidenta). Těžiště rodu se tak definitivně přesunulo do Německa, kde kníže vlastnil majorátní panství Donaueschingen a do Rakouska, kde centrem jeho majetku byla Weitra, a to od roku 1932, kdy vymřela landkraběcí větev Fürstenbergů. Posledním Fürstenbergem, který se narodil v Čechách, byl Joachim Egon (* zámek Dřevíč 28.6.1923, † Donaueschingen 9.7.2002). Jeho syn Heinrich (*1950) je nynější hlavou rodu.

Rodový erb[editovat | editovat zdroj]

V erbu mají Fürstenbergové štít s červenou orlicí ve zlatém poli (Fürstenberg), na něm středový štítek čtvrcený, v 1. a 3. poli stříbrný církevní prapor na červeném poli (Werdenberg), ve 2. a 4. poli do rohu posunuté břevno vpravo křížem ve stříbře (Heiligenberg). Lem štítu stříbrný s modrými dvojobláčky (Blumeneck). [1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Mapa

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Büttner, Heinrich: Egino von Urach-Freiburg, der Erbe der Zähringer und Ahnherr des Hauses Fürstenberg. (Veröffentlichungen aus dem Fürstlich Fürstenbergischen Archiv 6) 1939.
  • Vlčková - Butulová,I.: Dějiny zámecké knihovny v Kroměříži. VVM,1967 - 1976, Brno.
  • Mašek P.: Modrá krev - Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, ISBN 80-204-1049-X, Mladá Fronta 2003.
  • ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha : Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8.  
  • Fürst Heinrich zu Fürstenberg,Frankfurter Allgemeine Zeitung, 06.10.2004, Nr. 233 / Seite 18.
  • Královna ženské siluety - Diane Von Fürstenberg, MF Dnes, 10. srpna 2006.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]