Maxmilián Egon z Fürstenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maxmilián Egon z Fürstenbergu
Rodový erb knížat z Fürstenbergu
Rodový erb knížat z Fürstenbergu
Narození31. března 1896
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. dubna 1959 (ve věku 63 let)
Donaueschingen
NěmeckoNěmecko Německo
Alma materPrávnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povoláníprelát
Politická stranaNárodně socialistická německá dělnická strana (od 1934)
Choť(1921) Wilhelmine z Schönburg-Glauchau (1902–1964)
DětiJáchym Egon z Fürstenbergu[1]
Marie Josefa z Fürstenbergu[1]
Bedřich Maxmilián z Fürstenbergu[1]
Karel Egon z Fürstenbergu[1]
Žofie Antoinetta z Fürstenbergu[1]
RodičeMaxmilián Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941) a Irma ze Schönborn-Buchheimu (1867–1948)
PříbuzníKarel Egon V. z Fürstenbergu (sourozenec)
Jindřich Maxmilián z Fürstenbergu[1], Amelie Egona z Fürstenbergu[1], Marie Antoinetta z Fürstenbergu[1], Karel Egon z Fürstenbergu (1953)[1], Jan Josef princ z Fürstenbergu[1] a Anna Lucie z Fürstenbergu[1] (vnoučata)
Funkcekardinál
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián Egon princ z Fürstenbergu (německy Maximilian Egon Prinz zu Fürstenberg, 31. března 1896 Praha6. dubna 1959 Donaueschingen) byl česko-německý šlechtic z knížecího rodu Fürstenbergů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián Egon z Fürstenbergu, celým jménem Maxmilián Egon Maria Ervín Lev František Amos Václav Hubert princ z Fürstenbergu, byl syn prince Maxmiliána Egona II. z Fürstenbergu a jeho manželky Irmy hraběnky ze Schönborn-Buchheimu. Narodil se a vyrůstal v Praze, kde navštěvoval gymnázium a německou univerzitu.

Měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry. Nejstarší Karl Egon se po smrti otce stal hlavou rodu Fürstenbergů, majetek v Donaueschingenu však přenechal rodině Maxmiliána Egona. Nejmladší bratr Bedřich Eduard z Fürstenbergu padl v první světové válce. Maxmilián Egon byl za války kapitánem. Otec jej pověřil správou českých rodových statků. V roce 1934 je Maxmilián prodal a odešel do Donaueschingenu, kde se zpočátku staral o knížecí umělecké sbírky.[2]

Po převzetí moci nacisty v Německu vstoupil 1. června 1934 do NSDAP (členské číslo 3 454 652, Bádenská župa).[3][4][5]

Po válce se věnoval obnově kulturního života v Bádensku. Stál u založení hudebního festivalu Donaueschinger Musiktage, který se brzy stal významným na poli moderní hudby. Byl také poválečným předsedou šlechtického sdružení v Badenu a od konce dubna 1954 prvním předsedou nově založeného Svazu německých šlechtických spolků (VdDA).

Byl ženatý s Wilhelmine hraběnkou ze Schönburg-Glauchau (1902–1964). Měli spolu tři syny a dvě dcery.

  • 1. Marie Josefa (23. 4. 1922 Beuron – 7. 7. 2008 Baden-Baden), manž. 1943 hrabě Günther z Hardenbergu (14. 2. 1918 Schwedt – 19. 1. 1985 Baden-Baden)[6]
  • 2. Jáchym Egon (28. 6. 1923 Dřevíč – 9. 7. 2002 Donaueschingen), manž. 1947 hraběnka Paula zu Königsegg-Aulendorf (22. 5. 1926 Aulendorf – 6. 1. 2019 Donaueschingen)[7]
  • 3. Bedřich Maximilián (26. 7. 1926 Wechselburg – 2. 11. 1969 Vídeň), manž. 1960 Tereza z Lippe-Weissenfeldu (21. 7. 1925 Vídeň – 16. 7. 2008 Beuron)[8][9]
  • 4. Karel Egon (17. 9. 1728 Praha – 10. 1. 1952 Como), svobodný a bezdětný[10]
  • 5. Žofie Antoinetta (10. 2. 1934 Tübingen – 14. 1. 1991 Mnichov), manž. 1954 hrabě Filip Konstantin z Berckheimu (20. 9. 1924 Mannheim – 6. 10. 1984 Weinheim), rozvedli se v roce 1967[11]

Fürstenberg byl čestným doktorem univerzity ve Freiburgu, sběratel umění a propagátor festivalu moderní hudby Donaueschinger Musiktage.

Zemřel na mrtvici 6. dubna 1959 u svého pracovního stolu v Donaueschingenu. Byl pohřben do Fürstenberské hrobky v klášteře Maria Hof v Neudingenu.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maximilian Egon zu Fürstenberg na německé Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Ernst Rutkowski: Briefe und Dokumente zur Geschichte der österreichisch-ungarischen Monarchie. Band 1: Der verfassungstreue Großgrundbesitz 1880–1899. Verlag Oldenbourg, München 1983, ISBN 3-486-51831-3, S. 27 ff.
  3. Bundesarchiv R 9361-IX KARTEI/10051013
  4. http://niqolas.de/weltlauf/adel.pdf Aufstellung derjenigen Parteigenossen, die Angehörige fürstlicher Häuser sind
  5. Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, S. 170.
  6. Fürstenberg. www.angelfire.com [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  7. Joachim Egon, Fürst zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  8. Friedrich Maximilian, Prinz zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  9. Teresa Prinzessin zur Lippe-Weissenfeld. geni_family_tree [online]. 1925-07-21 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  10. Karl Egon Prinz zu Fürstenberg. geni_family_tree [online]. 1928-09-17 [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  11. Antoinette, Prinzessin zu Fürstenberg : Genealogics. genealogics.org [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. 
  12. Maximilian Egon zu Fürstenberg (1896-1959) - Find.... www.findagrave.com [online]. [cit. 2023-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-10-039326-5.
  • Max Rieple: Nachruf in: Schriften des Vereins für Geschichte des Bodensees und seiner Umgebung, 77. Jg. 1959, S. VII–VIII (digitalizováno)
  • Max Egon Prinz von Fürstenberg, in: Internationales Biographisches Archiv 23/1959 vom 25. Mai 1959, im Munzinger-Archiv (Artikelanfang frei abrufbar)
  • Eduard Johne: Dr. h.c. Max Egon Prinz zu Fürstenberg – 31. März 1896 bis 6. April 1959 [Nachruf]. In: Schriften des Vereins für Geschichte und Naturgeschichte der Baar, Bd. 25/1960, S. 4–7.