Karl Egon V. z Fürstenbergu
| Karel Egon V. z Fürstenbergu | |
|---|---|
 | |
| 13. (9.) kníže z Fürstenbergu a hlava rodu | |
| Ve funkci: 11. srpna 1941 – 23. září 1973 | |
| Předchůdce | Maximilián Egon II. z Fürstenbergu |
| Nástupce | Joachim Egon Fürstenberg |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národně socialistická německá dělnická strana |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Německá říše |
| Hodnost | major (1943) |
| Narození | 6. května 1891 Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 23. září 1973 (ve věku 82 let) Mnichov  Německo |
| Choť | (1921) Franziska Ida z Nostitz-Rienecku (1902–1961) |
| Rodiče | Maximilian Egon II. z Fürstenbergu (1863–1941) a Irma ze Schönborn-Buchheimu (1867–1948) |
| Děti | adoptivní syn Johannes (* 1958) |
| Příbuzní | Maxmilián Egon z Fürstenbergu (sourozenec) Ervín Felix z Nostic-Rienecku (tchán) |
| Commons | Karl Egon V. zu Fürstenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Egon V. z Fürstenbergu, česky Karel Egon V. z Fürstenbergu (německy celým jménem Karl Egon V. Maximilian Maria Emil Leo Erwin Franziskus Xaver Johannes Fürst zu Fürstenberg, Landgraf in der Baar und zu Stühlingen, Graf zu Heiligenberg und Werdenberg; 6. května 1891 Vídeň – 23. září 1973 Mnichov) byl rakousko-český šlechtic, který vstoupil do Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) i její ozbrojené organizace SS. V letech 1941–1973 byl hlavou rodu Fürstenbergů.
Život[editovat | editovat zdroj]
,_John_Quincy_Adams,_1929.jpg)
Karel Egon V. z Fürstenbergu se narodil jako syn knížete Maxe Egona II. z Fürstenbergu (1863–1941) a hraběnky Irmy ze Schönborn-Buchheimu (1867–1948).
Karel Egon V. byl dědičným princem a od roku 1941 knížetem a hlavou rodu Fürstenbergů. Usadil na zámku Heiligenberg u Bodamského jezera a na zámku Vitoraz (Weitra) v Dolních Rakousech.
Karl Egon požádal o členství v NSDAP 20. června 1938 a byl přijat 1. ledna 1941 (členské číslo 8 543 545).[1][2][3] Do SS vstoupil 11. září 1938 (členské číslo SS 309.081)[4] a v roce 1939 byl jmenován SS-Obersturmführerem. Od roku 1943 ve wehrmachtu zastával bývalý poručík postupimské Garde du Corps hodnost majora.[5]
Fürstenberg byl čestným občanem Heiligenbergu a Vitorazi (Weitra). Byl také velkým komturem Řádu sv. Jiří v Bavorsku a nositelem velkokříže Maltézského řádu.[5]
Byl pohřben ve Fürstenberské rodinné hrobce v obci Altweitra v Dolních Rakousech.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Ve Vídni se 26. dubna 1921 oženil s Franziskou Idou (Menou) hraběnkou z Nostitz-Rienecku (28. 3. 1902 Praha – 20. 5. 1961 Mnichov), dcerou Erweina Nostitze-Rienecka (1863–1931) a Amalie Podstatzké-Lichstenstein (1867–1956).[6] Manželství zůstalo bezdětné.[7]
Zděděných majetků po otci se zřekl ve prospěch potomků mladšího bratra Maximiliana Egona (1896–1959). Synovec Joachim Egon Fürstenberg (1923–2002) získal švábské statky.[pozn. 1] Prasynovec Johannes Fürstenberg (* 1958), kterého Karl Egon V. adoptoval v roce 1961,[9] se stal majitelem rakouského statku Weitra.[pozn. 2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Joachim Egon Fürstenberg (28. 6. 1923 Dřevíč – 9. 7. 2002 Donaueschingen) se 25. června 1947 v Königseggwaldu oženil s Paulou z Königsegg-Aulendorfu (* 22. 5. 1926 Aulendorf). Narodilo se jim šest dětí. Mezi nimi byl budoucí kníže Heinrich (* 1950) a lankrabě Johannes (* 1958).[8]
- ↑ Johannes princ a lankrabě z Fürstenbergu (* 15. 4. 1958 Villingen) se poprvé oženil 28. února 1985 ve Freilassingu s Veronikou Paul (* 15. 9. 1948 Kettwig), ale v roce 1994 se rozvedli. Narodil se jim syn Vincenz Heinrich (* 16. 3. 1985 Vídeň). Podruhé se oženil 30. května 1996 v Gmundu am Tegernsee se Stephanii Edith Heiden (* 31. 5. 1961 Mnichov). V druhém manželství se narodili dva synové Ludwig Maximilian (* 28. 12. 1997 Mnichov) a Johannes Christian (* 30. 4. 1999 Weitra).[8]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Egon V. zu Fürstenberg na německé Wikipedii.
- ↑ Bundesarchiv R 9361-IX KARTEI/10050986
- ↑ http://niqolas.de/weltlauf/adel.pdf
- ↑ Stephan Malinowski: Vom König zum Führer. Deutscher Adel und Nationalsozialismus. Fischer Taschenbuch Verlag, 3. Auflage, Berlin 2010, S. 583.
- ↑ Bundesarchiv R 9361-III/525362
- ↑ a b Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, S. 153.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Nostitzů 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-04-25 [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
- ↑ Karl Egon V. Fürst zu Fürstenberg [online]. Munzinger Archiv [cit. 2024-03-08]. Dostupné online.
- ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 132.
- ↑ JORDA, Thomas. Johannes Eduard Egon Prinz zu Fürstenberg. Sinnlose Rache [online]. NÓN, 2011-11-14 [cit. 2024-03-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ernst Klee : Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-10-039326-5 .
- Stephan Malinowski : Vom König zum Führer. Deutscher Adel und Nationalsozialismus, Fischer Taschenbuch Verlag, 3. vydání, Berlin 2010, ISBN 978-3-596-16365-6, s. 583.
