Karel VI. Schwarzenberg

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o publicistovi. Další významy jsou uvedeny v článku Karel Schwarzenberg (rozcestník).
Karel VI. Schwarzenberg
Narození 5. červenec 1911
Rakousko-Uhersko Čimelice, České království, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. duben 1986
Rakousko Vídeň, Rakousko
Pseudonym Jindřich Středa, Bojna
Povolání šlechtic, spisovatel
Vzdělání historik, heraldik
Alma mater Univerzita Karlova
Témata heraldika, česká historie a Schwarzenberkové
Vlivy Josef Pekař
Vliv na Jiří Louda
Podpis Karel VI. Schwarzenberg - podpis.gif
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Příbuzenstvo
manželka Antonie Leontine z Fürsternbergu
syn Karel Schwarzenberg
syn Bedřich Karel Schwarzenberg
dcera Marie Eleonora von Bredow
dcera Anna Marie von Haxthausen
otec Karel V. Schwarzenberg
matka Eleonora hraběnka Clam-Gallasová
bratr František Schwarzenberg
nevlastní bratr Radslav Kinský
děd Franz Clam-Gallas
praděd Eduard Clam-Gallas

Karel VI. Schwarzenberg (německy Karl Friedrich Maria Joseph Johann von Nepomuk Cyrill Method Fürst zu Schwarzenberg) (5. července 1911 Čimelice – 9. dubna 1986 Vídeň) byl český spisovatel, významný heraldik a kníže z orlické větve rodu Schwarzenbergů. Za druhé světové války bojoval proti nacismu, avšak po nástupu komunistického režimu v únoru 1948 odešel z republiky do exilu.[1]

Spisovatelské a publicistické činnosti se věnoval již před válkou, ale až v exilu rozvinul svoji práci naplno. Psal především česky, ale také německy a anglicky. Část jeho práce však dodnes zůstává v rukopisech. V mládí psal též pod pseudonymy Bojna či Středa.

Jeho synem je český politik Karel Schwarzenberg.

Obsah

Život [editovat]

Narodil se jako první syn Karla V. z orlické sekundogenitury Schwarzenbergů a Eleonory roz. hraběnky Clam-Gallasové (vnučky Eduarda Clam-Gallase). Již ve třech letech o svého otce přišel, neboť Karel V. zemřel na úplavici jako nadporučík hulánů rakousko-uherské armády u Vukovaru na srbské frontě první světové války. Jeho matka se později znovu provdala za Zdenko Radslava Kinského z hraběcího rodu Kinských. Ještě jako dítě se tedy stal šestým knížetem sekundogenitury, ovšem v roce 1918 bylo v Československu šlechtictví s tituly oficiálně zrušeno.

Maturoval roku 1929 na pražském Akademickém gymnáziu. Dále studoval v Praze nejprve lesnictví na pražské technice a potom historii a heraldiku u  prof. Josefa Pekaře.[2]

Roku 1933 se Karel VI. ujal správy rodového majetku a v roce 1934 si vzal za manželku Antonii Leontinu z Fürstenbergu. Manželé měli čtyři potomky – Marii Eleonoru, Karla Jana Nepomuka, Bedřicha a Annu M. Karolinu.[3]

Ve 30. letech se zapojil do činnosti Hnutí za nové Československo (známé též jako Vlajka). Prvorepubliková Vlajka byla hnutí československého nacionalismu, vymezující se proti kapitalismu, marxismu a německému nacismu.[4] Nastupující pronacistická a antisemitská garnitura Vlajky Schwarzenberga v době Mnichovské krize a bez jeho vědomí navrhla za svého kandidáta na novou hlavu státu. Schwarzenberg se od tohoto návrhu distancoval a Vlajku opustil.[4]

V době narůstající sudetoněmecké krize, která později vyústila v mnichovskou dohodu, zformuloval Prohlášení příslušníků historické šlechty, které prezidentu Edvardu Benešovi předala skupina 12 představitelů šlechtických rodů, vedená Karlovým nevlastním otcem Zdenko Radslavem Kinským.[3] Šlechtici se v prohlášení postavili za nedotknutelnost historických hranic českého státu a vyjádřili věrnost starých českých rodů Československé republice v době jejího ohrožení.[5][6]

Po obsazení zbytku Československa Adolfem Hitlerem v březnu 1939 se Karel VI. odmítl stát říšským občanem a dále se hlásil k české národnosti. Doložil to svým podpisem národnostního prohlášení české šlechty, jehož hlavním autorem byl jeho bratr František Schwarzenberg. Prohlášení podepsalo navzdory nátlaku nacistů přes 80 českých šlechticů.[3] Karel VI. proto patřil mezi šlechtice, na jejichž majetek zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich uvalil nucenou správu.[3]

Karel VI. a jeho rodina byli přinuceni odejít ze svého sídla na hradě Orlík do malého zámku v Čimelicích, kde se věnoval psaní historických prací. V dubnu 1945 se na jeho popud vytvořil čimelický ilegální obecní národní výbor, který se připravoval na protiněmecké povstání.[3] Karel VI. a jeho nevlastní bratr Norbert Kinský se následně účastnili květnového povstání v Čimelicích. Karel VI. se například podílel na odzbrojení maďarských vojáků ubytovaných v hostinci Na Knížecí.[7] Během povstání se Karel VI. zranil při nehodě na motocyklu. Při jednání o kapitulaci jednotek SS, vedených generálem von Pücklerem, ho zastupoval jeho bratr Norbert Kinský.[3]

Dne 4. června 1945 byl zvolen předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. Vedl ho téměř rok.[3] Po válce sice opět právoplatně převzal kontrolu nad veškerým svým majetkem, ale již v roce 1948 byl majetek orlické větve Schwarzenbergů zcela zabaven novým komunistickým režimem Československa.

V prosinci 1948, již delší dobu po komunistickém převratu, se Karel VI. a jeho manželka Antonie Schwarzenbergová s těžkým srdcem rozhodli pro odchod do rakouského exilu. Vedly je k tomu obavy před další perzekucí jejich rodiny.[3]

V Rakousku se Karel VI. věnoval převážně správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku,[3] nicméně značnou pozornost nadále věnoval také českým dějinám. Byl českým velkopřevorem Řádu svatého Lazara od založení Českého velkopřevorství roku 1937[8] (duchovním převorem je nyní František Lobkowicz, bratr poslance za TOP 09 Jaroslava Lobkowicze). V emigraci oživil činnost českého velkopřevorství Maltézského řádu, jehož majetek na území Československa byl zestátněn.[9]

Karel VI. zemřel 9. dubna 1986 ve Vídni, aniž se dočkal Sametové revoluce roku 1989 a kýžené možnosti trvalého návratu do vlasti.

Dílo [editovat]

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ Historik: Klaus junior neříká pravdu, otec Schwarzenberga byl vlastenec [online]. Lidovky, rev. 2013-01-17, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  2. ↑ SCHWARZENBERG Karel [online]. Libri, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  3. ↑ a b c d e f g h i ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 18. Dostupné online.  [Dále jen Čvančara, Hazdra a Vajskebr (2009).]
  4. ↑ a b PUTNA, Martin C.. Předběžný náčrt díla Karla VI. Schwarzenberga na základě jeho pozůstalosti [online]. Souvislosti, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  5. ↑ KOLOC, Tomáš. Orličtí Švarcenberci byli a jsou Češi [online]. Britské listy, [cit. 2010-03-15]. Dostupné online.  
  6. ↑ Votýpka, Vladimír, Příběhy české šlechty. Paseka 2001, s. 216.
  7. ↑ Čvančara, Hazdra, Vajskebr (2010), s. 7.
  8. ↑ DOBRZENSKÝ, Jan. Návrat z exilu [online]. Historickaslechta.cz, rev. 2009-11-16, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  
  9. ↑ Řád Maltézských rytířů vždy sloužil nemocným [online]. Katolický týdeník, rev. 2010-09-22, [cit. 2013-01-21]. Dostupné online.  

Literatura [editovat]

  • ČVANČARA, Jaroslav; HAZDRA, Zdeněk; VAJSKEBR, Jan. Naší ctí je věrnost – Konec druhé světové války v Evropě aneb Anabáze tří šlechticů v květnu 1945. Paměť a dějiny. 2010, roč. 4, čís. 2, s. 4–22. Dostupné online.  
  • GLASSHEIM, Eagle. Urození nacionalisté – Česká šlechta a národní otázka v 1. pol. 20. století. [s.l.] : Garamond, 2012. 320 s. ISBN 978-80-7407-140-9.  
  • MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938-1939). Praha : Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. s. 629.  
  • Placák, Petr : Duch křesťanství a duch otroctví: Karel Schwarzenberg (1911–1987). 1. – 3. část. Střední Evropa 14,15,15, 1998, 1999, 1999, č. 85,86,87 s. 43–58; s. 107–120; s. 116–127.
  • Putna, Martin C. : Apokalyptismus v myšlení českého katolického exilu. Schwarzenberg – Chudoba – Preisner – Neuwirth. Soudobé dějiny 14, 2007, č. 2–3, s. 379–398.
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918-1945. Praha : Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6.  
  • Putna, Martin C. : Místo Karla VI. Schwarzenberga v české (a evropské) literatuře. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 539–546.
  • Roháček, Jiří : Nepublikovaný heraldický rukopis Karla Schwarzenberga. Heraldická ročenka 1998, s. 3–11.
  • Vanke, Ondřej F. – Županič, Jan : Sedmdesát let českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Heraldická ročenka 2007, s. 179–183.
  • Vanke, Ondřej – Županič, Jan : Čtyři čeští velkopřevoři vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského. Genealogické a heraldické informace 12 (27), 2007 [vyd. 2008], s. 106–112.
  • Zaoral, Roman : Karel VI. Schwarzenberg. Student, spolupracovník a mecenáš Kondakovova ústavu. In: Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii. České Budějovice, Národní památkový ústav 2008, s. 547–559.

Externí odkazy [editovat]

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_VI._Schwarzenberg&oldid=10197077“