Svatojakubská cesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muszla Jakuba.svg
Cesta do Santiaga de Compostela
Světové dědictví UNESCO
Stjacquescompostelle1.png
Smluvní stát Španělsko Španělsko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iv, vi
Odkaz 669 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1993 (17. zasedání)

Svatojakubská cesta nebo Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název historické sítě dvanácti poutních cest, která vedou ke hrobu svatého Jakuba Staršího v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Trasy jsou značené moderním turistickým značením a procházejí většinou historickými poutními směry.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve zdejší katedrále jsou podle legendární i písemně zaznamenané tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka, který kázal v Hispánii. Ten byl kolem roku 800 pohřben v Santiagu v archeologicky doloženém zastřešeném hrobě z let 813-833. Místo následně padlo do rukou Maurů. Roku 814 se podle legendy objevily hvězdy, jež ukázaly cestu ke ztracenému hrobu a 25. července byly ostatky znovu nalezeny. Na místě Jakubova hrobu byl vystavěn prostý jednolodní kostel, jenž se stal poutním místem, a proto byl od roku 1150 přestavěn na trojlodní baziliku.

První doložená pouť do Compostely se uskutečnila roku 951 a vykonal ji francouzský biskup z Le Puy. Podél cesty byly postupně vztyčovány orientační kameny, kamenné kříže, boží muka a studánky. Vznikla radiální síť 12 poutních cest, vedoucí z Itálie, Francie i Portugalska. Dále při ní byly zřizovány kaple, kostely a kláštery, poskytující poutníkům asyl.

První manuál pro putující pochází již z 12. století, kdy jej pravděpodobně sepsal Aymeric Picaud, papežův sekretář pod názvem Liber Sancti Jacobi.[1] Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Dále se zde nachází také popis trasy, umělecká díla, která lze po cestě spatřit a zvyky místních obyvatel.

Symbolem dlouhotrvající poutě se již ve středověku stala mušle hřebenatka, ať již skutečná, nebo vyobrazená na poutním odznaku, někdy proťatá dvěma poutnickými holemi, dále láhev na vodu z tykve, klobouk se širokou krempou proti slunci, pláštěnka se širokým límcem a poutní hůl z větve s vyřezaným prstencem a kuličkou na konci rukojeti. Od roku 1987 je platný systém směrových značek s touto mušlí a žlutých šipek.

Současné poutnictví[editovat | editovat zdroj]

Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat koncem 80. let 20. století, k čemuž přispěla pouť papeže Jana Pavla II. i fakta, že téhož roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví UNESCO a její nové značení podpořeno grantem Evropské unie.

Několik typů značení Svatojakubské cesty
rok poutníků rok poutníků rok poutníků rok poutníků rok poutníků
1970 68 1980 209 1990 4 918 2000 55 0043 2010 272 1351
1971 4511 1981 299 1991 7 274 2001 61 418 2011 183 3664
1972 67 1982 1 8681 1992 9 764 2002 68 952 2012 192 488
1973 37 1983 146 1993 99 4361 2003 74 614 2013 215 880
1974 108 1984 423 1994 15 863 2004 179 9441
1975 74 1985 690 1995 19 821 2005 93 924
1976 2431 1986 1 801 1996 23 218 2006 100 377
1977 31 1987 2 905 1997 25 179 2007 114 026
1978 13 1988 3 501 1998 30 126 2008 125 133
1979 231 1989 5 7602 1999 154 6131 2009 145 877
1) Jacobeo, Svaté roky, tedy ty, jejichž 25. červenec připadá na neděli.

2) IV. Světový den mládeže v Santiagu de Compostela
3) Evropské hlavní město kultury
4) 800. výročí dokončení katedrály, XXVI. Světové setkání mládeže v Madridu
(Zdroj: statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela [2])

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Ve Španělsku, Portugalsku a ve Francii jsou ode dávna zřízeny ubytovny pro poutníky, většinou noclehárny o 8-30 postelích/palandách se sprchou, někdy s kuchyňkou a prádelnou. Poskytují nocleh pro oficiální poutníky mající poutní knížku s aktuálními daty a razítky, tzv. credencial. Ve Španělsku se tyto ubytovny nazývají nejčastěji „albergue", „refugio" nebo "bombeiros" (v případě, že je provozují hasiči), v Portugalsku "alberge". Většinou stojí ubytování od 5 do 10 € za noc, některé z nich jsou soukromé a provozované za dobrovolný příspěvek. Většina ubytoven poskytuje přespání pouze na jednu noc a je otevřena jen do 8 nebo do 9 hodin ráno, odpoledne lze přijít po 13.hodině. Rozdělují se na obecní, církevní a soukromé. Obecní bývají velmi levné, církevních je velmi málo a jsou většinou za dobrovolný příspěvek, soukromé jsou komfortní a stojí od 10 do 20 €. Kvalita ubytoven je úměrná ceně, ale není to pravidlo. V Galicii patří většina ubytoven kraji nebo městu s konstantní cenou 6 €. Nemívají povlečení ani deky, proto si většina poutníků nosí vlastní spací pytel.

Cesty a značení[editovat | editovat zdroj]

Ve Španělsku, Portugalsku, Francii, Německu a Itálii trasy svatojakubské pouti většinou kopírují historické cesty (obcházejí pochopitelně průmyslové zóny a dálnice), jsou značeny symbolem mušle a žlutou šipkou, posledních 100 km je v pravidelných vzdálenostech značeno také kamenným či betonovým patníkem s mušlí na keramické dlaždici a se štítkem, na němž je číselný údaj - počet kilometrů a metrů do cíle.

Dvanáct základních tras "Camino"[editovat | editovat zdroj]

Česká trasa a její větve[editovat | editovat zdroj]

Na českém území se původní ustálenou trasu v celé délce nepodařilo zjistit, ačkoliv i odtud ve středověku poutníci putovali. Přibližně ji vytyčují kostely zasvěcené svatému Jakubovi. Jistý bod býval v Praze a od poloviny 13. století jej vyznačuje chrám sv. Jakuba kláštera minoritů na Starém Městě. Obdobně při hlavní zemské stezce v Jihlavě a v Brně se výchozím místem staly kostely sv. Jakuba.

Klub českých turistů vyznačil českou cestu ve dvou větvích, severní a jižní. První český úsek byl k mezinárodní cestě slavnostně připojen 15. června 2003. Na českém území je svatojakubská cesta značena většinou jen nenápadným označením I 24 v hrotu běžné turistické směrovky, v místech souběhu s jinou mezinárodní trasou (E10 v úseku Zbraslav – Dobříš) mnohdy ani to ne, některé kratší úseky turistické značení nemají. Pouze na některých místech je označení doplněno symbolem mušle a na několika místech jsou speciální informační tabule.

Severní větev je značena od zbraslavského kláštera v Praze přes Karlštejn, Plasy, Stříbro a Kladruby k hraničnímu přechodu Železná a dále na Norimberk a Rothenburg ob der Tauber, kde navazuje Francká Svatojakubská cesta.[3]

Jižní větev od Karlštejna pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram, Nepomuk, Klatovy a Kdyni na hraniční přechod Všeruby/Eschlkam a dále po Východobavorské Svatojakubské cestě směrem na Řezno. Doporučený úsek z vnitřní Prahy značen není.

Od roku 2011 je vyznačena logem hřebenatky i první trasa na Moravě, z Brna do Mikulova, odkud lze pokračovat přes Rakousko dále. V brzké době by měl být proznačen úsek od polských hranic přes Olomouc na Brno.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Way of St. James na anglické Wikipedii.

  1. www.omifacsimiles.com
  2. Statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela
  3. Svatojakubská cesta – průběh mezinárodní trasy I 24 v Plzeňském kraji, KČT, Plzeňský kraj

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAISER, Vladimír. Pole plné hvězd. Pěšky z Ústí nad Labem do Santiaga de Compostela a pak ještě dál až na konec světa. Ústí nad Labem : Albis International, 2010. ISBN 978-80-86971-86-5.  
  • VÁLKOVÁ, Miluše; CHURANOVÁ Zuzana. Svatojakubská cesta: Severním Španělskem do Santiaga de Compostela. Praha : KARPANA, 2009. ISBN 978-80-903952-4-4.  
  • ROHRBACH, Carmen. Svatojakubská cesta: putování po nebeské stezce. Dolní Dvořiště : P.R.A.A., 2007. ISBN 978-80-254-0719-6.  
  • HANÁK, Václav; PIVARČI Michal. 900 kilometrů. O španělském putování. Praha : Štrob, Širc & Slovák, 2007. ISBN 978-80-903947-4-2.  
  • John BIERLEY: Camino guides, Forres (Scotland) 2011 - 2013, edice 12 průvodců s mapami pro každou výše uvedenou trasu,

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]