Svatojakubská cesta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Muszla Jakuba.svg
Cesta do Santiaga de Compostela
Světové dědictví
Stjacquescompostelle1.png
Smluvní stát Španělsko Španělsko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iv, vi
Odkaz 669 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1993 (17. zasedání)

Svatojakubská cesta nebo Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název sítě poutních cest, která vedou ke katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii. Trasy značené moderním turistickým značením jsou inspirovány historickými poutními směry.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve zdejší katedrále jsou podle tradice uloženy ostatky svatého Jakuba, Kristova učedníka. Ten byl údajně pohřben v Santiagu, které následně padlo do rukou Maurům. Roku 814 byly spatřeny hvězdy, jež ukázaly cestu ke ztracenému hrobu a 25. července byly ostatky nalezeny. Na místě Jakubova hrobu byl vystavěn kostel, jenž se stal poutním místem.

První doložená pouť do Compostely je z roku 951, kdy ji vykonal biskup z Le Puy. Podél cesty byly postupně zřizovány kostely a kláštery se svatými relikviemi.

První manuál pro putující pochází již z 12. století, kdy jej pravděpodobně sepsal Aymeric Picaud, papežův sekretář pod názvem Liber Sancti Jacobi.[1] Rukopis obsahuje kázání, zprávy o zázracích a liturgické texty spojené s osobou svatého Jakuba. Dále se zde nachází také popis trasy, umělecká díla, která lze po cestě spatřit a zvyky místních obyvatel.

Symbolem dlouhotrvající poutě se již ve středověku stala mušle hřebenatka a od roku 1987 je platný systém směrových značek s touto mušlí.

Současné poutnictví[editovat | editovat zdroj]

Zájem o svatojakubskou pouť začal prudce vzrůstat koncem 80. let 20. století, k čemuž přispěl i fakt, že roku 1993 byla svatojakubská cesta zapsána na seznam světového dědictví.

Několik typů značení Svatojakubské cesty
rok poutníků rok poutníků rok poutníků rok poutníků rok poutníků
1970 68 1980 209 1990 4 918 2000 55 0043 2010 272 1351
1971 4511 1981 299 1991 7 274 2001 61 418 2011 183 3664
1972 67 1982 1 8681 1992 9 764 2002 68 952 2012 192 488
1973 37 1983 146 1993 99 4361 2003 74 614 2013 215 880
1974 108 1984 423 1994 15 863 2004 179 9441
1975 74 1985 690 1995 19 821 2005 93 924
1976 2431 1986 1 801 1996 23 218 2006 100 377
1977 31 1987 2 905 1997 25 179 2007 114 026
1978 13 1988 3 501 1998 30 126 2008 125 133
1979 231 1989 5 7602 1999 154 6131 2009 145 877
1) Jacobeo, Svaté roky, tedy ty, jejichž 25. červenec připadá na neděli.

2) IV. Světový den mládeže v Santiagu de Compostela
3) Evropské hlavní město kultury
4) 800. výročí dokončení katedrály, XXVI. Světové setkání mládeže v Madridu
(Zdroj: statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela [2])

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Ve Španělsku a Francii jsou ubytovny, většinou s postelemi a sprchou, poskytované pro oficiální poutníky mající credencial. Ve Španělsku se tyto ubytovny nazývají nejčastěji „albergue" nebo „refugio". Většinou stojí ubytování od 3 do 7 € za noc, ale mnoho jich je zdarma či za dobrovolný příspěvek. Většina ubytoven poskytuje přespání pouze na jednu noc. Rozdělují se na obecní, církevní a soukromé. Obecní bývají velmi levné, církevní jsou většinou za dobrovolný příspěvek a soukromé stojí od 10 do 20 €. Kvalita ubytoven je potom úměrná ceně, ale není to pravidlo. V Galicii patří většina ubytoven kraji s konstantní cenou 6 €.

Trasy[editovat | editovat zdroj]

Ve Španělsku, Francii, Německu a Itálii jsou trasy svatojakubské pouti, kopírující historické trasy, značeny symbolem mušle.

Na českém území se původní ustálenou trasu nepodařilo zjistit, ačkoliv i odtud ve středověku poutníci putovali. Klub českých turistů vyznačil českou cestu ve dvou větvích, severní a jižní. První český úsek byl k mezinárodní cestě slavnostně připojen 15. června 2003. Na českém území je svatojakubská cesta značena většinou jen nenápadným označením I 24 v hrotu běžné turistické směrovky, v místech souběhu s jinou mezinárodní trasou (E10 v úseku Zbraslav – Dobříš) mnohdy ani to ne, některé kratší úseky turistické značení nemají. Pouze na některých místech je označení doplněno symbolem mušle a na několika místech jsou speciální informační tabule.

Severní větev je značena od zbraslavského kláštera v Praze přes Karlštejn, Plasy, Stříbro a Kladruby k hraničnímu přechodu Železná a dále na Norimberk a Rothenburg ob der Tauber, kde navazuje Francká Svatojakubská cesta.[3]

Jižní větev od Karlštejna pokračuje přes Mníšek pod Brdy, Dobříš, Příbram, Nepomuk, Klatovy a Kdyni na hraniční přechod Všeruby/Eschlkam a dále po Východobavorské Svatojakubské cestě směrem na Řezno. Doporučený úsek z vnitřní Prahy značen není.

Od roku 2011 je vyznačena logem hřebenatky i první trasa na Moravě, z Brna do Mikulova, odkud lze pokračovat přes Rakousko dále. V brzké době by měl být proznačen úsek od polských hranic přes Olomouc na Brno.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Way of St. James na anglické Wikipedii.

  1. www.omifacsimiles.com
  2. Statistiky archivu katedrály Santiago de Compostela
  3. Svatojakubská cesta – průběh mezinárodní trasy I 24 v Plzeňském kraji, KČT, Plzeňský kraj

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAISER, Vladimír. Pole plné hvězd. Pěšky z Ústí nad Labem do Santiaga de Compostela a pak ještě dál až na konec světa. Ústí nad Labem : Albis International, 2010. ISBN 978-80-86971-86-5.  
  • VÁLKOVÁ, Miluše; CHURANOVÁ Zuzana. Svatojakubská cesta: Severním Španělskem do Santiaga de Compostela. Praha : KARPANA, 2009. ISBN 978-80-903952-4-4.  
  • ROHRBACH, Carmen. Svatojakubská cesta: putování po nebeské stezce. Dolní Dvořiště : P.R.A.A., 2007. ISBN 978-80-254-0719-6.  
  • HANÁK, Václav; PIVARČI Michal. 900 kilometrů. O španělském putování. Praha : Štrob, Širc & Slovák, 2007. ISBN 978-80-903947-4-2.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]