Lichnice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lichnice
Zřícenina hradu Lichnice
Zřícenina hradu Lichnice
Základní informace
Výstavbapolovina 13. století
Poloha
AdresaTřemošnice, ČeskoČesko Česko
Nadmořská výška489 m
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky51730/6-987 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lichnice či Lichtenburk je zřícenina hradu v Železných horách, nacházející se na stejnojmenném skalnatém návrší v nadmořské výšce 480 metrů. nad městem Třemošnice, vzdušnou čarou patnáct kilometrů jihozápadně od Chrudimi. Lichnice leží při hranici národní přírodní památky Kaňkovy hory a je součástí chráněné krajinné oblasti Železné hory. Postaven byl rodem Ronovců, a to buď Jindřichem ze Žitavy, nebo jeho synem Smilem, který se zval právě podle hradu Lichtenburk.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zbytky severní věže hradu s rozhlednou

Zakladatel Lichnice je sporný. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1251 a nachází se v přídomku Smila z Lichtenburka, příslušníka rozrodu Ronovců. Právě jeho považovali August Sedláček nebo Dobroslava Menclová za zakladatele hradu. Tomáš Durdík však na základě stavebního rozboru zříceniny považoval za stavebníka krále Václava I., který podle něj rozestavěný hrad daroval nebo propůjčil Smilovi za podporu během povstání králova syna Přemysla Otakara II.[2] Václav I. tak nejspíše založil rozsáhlý hrad s obvodovou zástavbou a Smil jej získal v době, kdy bylo rozestavěno obvodové opevnění, ale chyběl palác. Dokončení stavby bylo nad Smilovy finanční možnosti, a proto došlo k vydělení malého jádra odpovídajícího tehdy běžným šlechtickým hradům bergfritového typu s nevelkým palácem. Přesto je možné, že hrad založil přímo Smil, který musel v průběhu výstavby původně velkorysý stavební záměr zredukovat.[3]

Listina s první písemnou zmínkou je opisem ze šestnáctého století a není jisté, zda věrně reprodukuje Smilův přídomek. Přímo na hradě je Smil doložen v letech 1261 a 1267. Po jeho smrti Lichnici zdědil syn Oldřich z Lichtenburka, jehož syn Jindřich hrad přenechal králi Janovi Lucemburskému. Není jasné, zda mu hrad prodal, vrátil nebo jej s panovníkem vyměnil ani kdy k převodu došlo. Poprvé byla Lichnice zmíněna jako královský majetek v roce 1323 a později roku 1331, kdy byl vicepurkrabím na hradě Štěpán z Tetína.[4] Štěpán z Tetína měl Lichnici nejspíše v zástavním vlastnictví, ale v roce 1333 hrad vykoupil kralevic Karel IV. Královská komora hrad spravovala jen několik let, protože později ji drželi páni z Lipé, z nichž ji v roce 1346 získal Jindřich mladší z Lipé.[5]

Karel IV. Lichnici znovu ze zástavy vyplatil a roku 1350 ji v Majestas Carolina zařadil mezi hrady, které neměly být zastavovány.[4] Po dobu svého života Lichnici nezastavil a v roce 1370 na hradě určitou dobu pobýval. Lichnickým purkrabím byl v roce 1379 Mikuláš z Lipoltic, v dalším roce Čeněk z Lipan a po něm následoval Milota ze Svinčan (též z Husové) připomínaný v letech 1391 a 1394. Koncem roku 1394 však král Václav IV. hrad zastavil Štěpánovi z Opočna, který se o dva roky později zavázal, že v případě potřeby králi hrad na požádání otevře. Dne 11. června 1397 byl Štěpán na Karlštejně zavražděn knížetem Hanušem Opavským.[6]

Zástavní držitelé hradu na začátku patnáctého století jsou nejasní. Lichnice tehdy patřila k hradům, jejichž posádky podnikaly loupeživé nájezdy, kterým velel purkrabí[7] Ješek z Trojovic.[8] Král Václav IV. Lichnici po roce 1410 ze zástavy vyplatil díky penězům získaným mimořádnou zemskou berní a v letech 1414–1418 pro korunu hrad spravoval purkrabí Oneš z Měkovic. Po Václavově smrti získala hrady Lichnici a Bradlec královna Žofie jako vdovské věno a jako purkrabího jmenovala Petra z Chlumu, který úřad zastával do roku 1421.[7]

Až do začátku husitských válek stála lichnická posádka na straně krále Zikmunda. V dubnu roku 1421[8] Lichnici oblehlo husitské vojsko vedené Hynkem Krušinou z Lichtenburka a knězem Janem Želivským a purkrabí Petr z Chlumu hrad bez boje vydal Hynku Krušinovi,[7] který jej následujícího roku přenechal Janu Městeckému z Opočna. Oba šlechtici se od husitů brzy odvrátili a lichnická posádka vedená Petrem Liškou a Oldřichem z Kralovic[7] přepadala příznivce husitského hnutí na Čáslavsku.[8] V roce 1428 proto na hrad po svátku svatého Jakuba zaútočilo vojsko sirotčího svazu vedené Prokopem Malým a Janem Královcem. Po počátečním neúspěchu husité Lichnici oblehli, ale Petr Liška s třemi sty obránců se odmítli vzdát. Obléhání se protáhlo na dobu více než jednoho roku. Husité během něj měli problém se zásobováním, takže podnikli neúspěšný výpad do okolí Žitavy a v prosinci do Kladska a Slezska. Mezitím se obráncům podařil úspěšný výpad, při němž způsobili obléhajícímu vojsku značné ztráty.[7] Obléhání skončilo 25. listopadu 1429, kdy Jan z Opočna přislíbil přidat se na stranu sirotků a správou hradu byl pověřen husitský hejtman Jan Hertvík z Rušinova.[9]

Po husitských válkách měla Lichnice připadnout zpět královské komoře a král Zikmund ji 11. února 1437 zapsal jako věno královně Barboře. Aby se královna mohla správy Lichnice ujmout, musela by ji vyplatit ze zástavy. To neučinila a Jan Hertvík byl pánem hradu ještě v roce 1455.[9] Zástavu vyplatil po roce 1458 až král Jiří z Poděbrad a hrad využil v roce 1469 při odražení vpádu vojska Matyáše Korvína. O rok později Lichnici lstí obsadil králův odpůrce Vít ze Rzavého, jehož posádka začala plenit okolí. Teprve v roce 1473 se zemské hotovosti vedené nejvyšším purkrabím Janem Jencem z Janovic podařilo škůdce vyhnat.[8]

  • V roce 1490 hrad získal od Vladislava II. Mikuláš mladší Trčka z Lípy. Tato doba je velice významná pro hrad Lichnici, znamenala rozkvět a rozvoj hradu. Byly zde prováděné opravy hradu a vystavena nová pozdně gotická budova.
  • V roce 1555 byla Lichnice prodána Robmhápům ze Suché.
  • V roce 1610 hrad za vlády Zikmunda Robmhápa vyhořel. Zikmund ho již neobnovil a usadil se v Třemošnici.
  • V roce 1637 získal hrad císař Ferdinand II. a byla zde umístěna vojenská posádka.
  • V roce 1646 byl hrad obléhán Švédy.
  • V roce 1649 vydal císař Ferdinand III. rozkaz zbořit hrady, týkalo se to i Lichnice. Neznamenalo to přímo zkázu hradu. Způsobilo to zpočátku pozvolný úpadek a později zpustnutí.
  • V roce 1747 Lichnici koupili Millesimové do ronovského panství.
  • V roce 1800 byla Lichnice převedena Nadaci pro zchudlé šlechtičny.
  • Od roku 1989 byly na hradě prováděny opravy hnutím Brontosaurus a Ekocentrem[10] Pardubice.
  • Na opravy prováděné od roku 2004 přispěl Pardubický kraj.
  • V roce 2017 byla ve zbytku severní věže postavena ocelová rozhledna.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Západní nároží hradu

Hrad Lichnice má tvar pravidelného trojúhelníku o rozměrech 120 × 110 × 80 metrů. 110 metrová východní část byla opatřena bránou s přístupovou cestou a byla chráněna mohutným příkopem s valem. Příkop se táhl i pod jihozápadní 120 metrovou stranou. Severní strana byla chráněna Lovětínskou roklí. V první (Lichtenburské) fázi výstavby měl hrad obvodovou hradbu se začleněnou okrouhlou plochostropou obytnou věží na severovýchodním nároží. Kastelologové předpokládají i druhou věž s břitem v jižním nádvoří. Hradby byly opatřeny parkánem, který byl přístupný z hlavní obdélníkové brány. O stavbách uvnitř hradu se toho moc neví, zjištěna byla studna a zbytky obdélníkové stavby v západním nároží (Tomáš Durdík zde předpokládá dokonce třetí věž, obdélníkový donjon). Hrad pak prošel pozdně gotickou přestavbou.

Kulturní akce[editovat | editovat zdroj]

Návštěvnost hradu[11]
Rok Počet návštěvníků
2015 19 138
2016 22 966
2017 28 254
  • Každoročně se zde pořádají folkové a rockové festivaly. Na rock festu, který se pořádá v srpnu fanoušci mohli vidět např. skupinu Volant, Duklu Vozovnu, Totální nasazení a mnoho dalších. Na folkovém festivalu, který se koná v červenci, příznivci tohoto žánru mohli vidět např. Pádlo, Pouta, Pidilidi, Detto, Wyrton a další.
  • Dále můžete obdivovat šermířské představení, které se koná většinou v létě. Objevili se tu kapely jako Fraternitas nebo Rytíři krále Jana.
  • Dále se na Lichnici konají dětské dny. Sjíždějí se sem lukostřelci z nedalekého městečka Ronova nad Doubravou a předvádějí dětem své umění.
  • Každoročně zde můžete vidět vždy koncem školního roku ohňové vystoupení a divadlo pořádané amatérskou skupinou Andor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dominanta Železných hor Lichnice bývala pyšným sídlem pánů z Lichtenburku. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  2. ZÁRUBA, František. Hrady doby přemyslovské. Díl I. Královské hrady, biskupská sídla, Chebsko. Praha: NLN a Historický ústav AV ČR, 2023. 589 s. ISBN 978-80-7422-678-6, ISBN 978-80-7286-418-8. S. 212. Dále jen Záruba (2023). 
  3. Záruba (2023), s. 217.
  4. a b Záruba (2023), s. 215.
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. Kapitola Lichnice – hrad, s. 267–268. Dále jen Šimek (1989). 
  6. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XII. Čáslavsko. Praha: František Šimáček, 1900. 378 s. Dostupné online. Kapitola Lichnice hrad, s. 35. Dále jen Sedláček (1900). 
  7. a b c d e Sedláček (1900), s. 36.
  8. a b c d Šimek (1989), s. 268.
  9. a b Sedláček (1900), s. 37.
  10. Ekocentrum Paleta. www.paleta.cz [online]. [cit. 2022-08-11]. Dostupné online. 
  11. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 37. Dostupné v archivu. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dívčí kámen – Josef a Eva Prchalovi, Středočeské nakladatelství a knihkupectví, Praha 1976

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]