Jošt Moravský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jošt Moravský
Moravský markrabě, římsko-německý král, lucemburský vévoda, braniborský kurfiřt.
Doba vlády	1375-1411 moravský markrabě, 1410-1411 římský král, 1388-1411 lucemburský vévoda, 1397-1411 braniborský kurfiřt
Narození	1351
Úmrtí	18. ledna 1411
	Brno
Předchůdce	Jan Jindřich, Ruprecht III. Falcký, Václav IV., Zikmund Lucemburský.
Následník	Zikmund Lucemburský, Eliška Zhořelecká, Zikmund Lucemburský.
Manželky	I. Alžběta Opolská
	II. Anežka Opolská
Potomci	-
Rod	Lucemburský
Dynastie	Lucemburkové
Otec	Jan Jindřich
Matka	Markéta Opavská

Jošt Moravský, Jošt Lucemburský (pravděpodobně říjen 1351 – 18. leden 1411, Brno) byl moravský markrabě z dynastie Lucemburků, braniborský kurfiřt, římský král, prvorozený syn markraběte Jana Jindřicha, mladšího bratra Karla IV., a Markéty Opavské.

Jošt byl velmi schopným a obratným politikem, který ctižádostivě toužil po větší moci i majetku a neváhal v zájmu svých cílů měnit strany a názory. Spolu se svými bratry citelně zasahoval do záležitostí českého království, kterému vládl jejich bratranec Václav IV.

Obsah 1 Starší moravský markrabě 2 Vysoká politika 3 Související odkazy 4 Literatura 5 Externí odkazy

[editovat] Starší moravský markrabě

Roku 1375 po smrti svého otce se Jošt stal starším moravským markrabětem. O správu Moravy se musel dělit se svým nejmladším bratrem Prokopem Lucemburským, mladším moravským markrabětem. Bratři nebyli svorní, což bylo příčinou vleklých válek, které mezi nimi vypukly roku 1381 a trvaly s přestávkami, kdy se rivalové krátkodobě usmiřovali, až do Prokopovy smrti v roce 1405. Druhorozený bratr Jan Soběslav, který se rovněž tituloval jako mladší moravský markrabě, se vydal na církevní dráhu, jelikož velký počet mužských příslušníků dynastie mu nezaručoval, že získá větší rodový majetek.

Jošt byl po císaři druhým nejstarším Lucemburkem a Karel IV. se právem obával, že by mezi ním a jeho syny mohlo dojít k nástupnickým sporům. Proto vydal koncem roku 1376 nástupnický řád, jímž proti svým dosavadním zásadám rozdělil moc v zemích Koruny české, aby zajistil dědická práva svým synům a jejich potomkům. Nedlouho poté Karel potvrdil dohodu Jošta a Jana Soběslava o rozdělení rodového majetku po jejich otci Janu Jindřichovi, Karlovu bratru.

[editovat] Vysoká politika

Roku 1383 jmenoval Václav IV. Jošta generálním říšským vikářem pro Itálii. Jošt se tak stal zástupcem krále v italských říšských državách, což pro něj znamenalo významné povýšení.

Roku 1387 pomohl Jošt společně s Prokopem větší finanční půjčkou svému bratranci Zikmundovi Lucemburskému k získání uherského trůnu. Odměnou jim byla část dnešního západního Slovenska s Bratislavou. Roku 1388 jim Zikmund, který potřeboval stále více peněz, dal do zástavy Braniborsko. Uherský král Zikmund však nebyl schopen vyplatit zástavní částku, a tak se Jošt stal v polovině 90. let 14. století braniborským markrabětem a držitelem jednoho ze sedmi říšských kurfiřtských hlasů. Kromě toho zastavil Václav IV. Joštovi roku 1388 hrabství Lucembursko a alsaské fojtství.

Jošt rychle rozšiřoval svůj majetek i politickou moc, jeho ambice nicméně stále nebyly ukojeny. Roku 1394 zaštítil panskou jednotu v revoltě proti králi Václavu IV., zatímco markrabě Prokop a králův bratr Jan Zhořelecký zůstali na jeho straně. Když pak Jan Zhořelecký na jaře 1396 náhle zemřel, nevyhnul se Jošt podezření, že Janovu vraždu zorganizoval. Spekulace o travičství však nejsou prokázány.

Také roku 1402 během dalšího panského odboje proti králi stál Jošt na straně šlechty, tentokrát ve spojení se Zikmundem. Vzápětí se s ním ale politicky rozešel a po smrti svého bratra Prokopa stál na straně Václava IV. Roku 1410 proti Zikmundovi kandidoval na krále Svaté říše římské. Volba probíhala v situaci, kdy žil zvolený, korunovaný, ale roku 1400 sesazený římský král Václav IV. Kurfiřti zvolili v září 1410 za římského krále Zikmunda. Protože však nedostal potřebnou většinu hlasů, volbu 1.října opakovali a své hlasy dali Joštovi. Z titulu římského krále se však Jošt těšil jen krátce, od 1. října 1410 do 18. ledna 1411, kdy zemřel na brněnském Špilberku.

Jošt obnovil brněnskou mincovnu a po celou dobu vlády razil vlastní mince, včetně omezené emise dukátu.

Jošt byl dvakrát ženatý, obě manželky pocházely z piastovské dynastie. Jeho první ženou se v roce 1372 stala dcera vévody Vladislava Opolského Alžběta Opolská (1360 - 1374), která však zanedlouho zemřela. Druhá svatba se konala v roce 1374 a nevěstou byla Alžbětina teta Anežka Opolská. Obě manželství zůstala bezdětná. Někteří historikové se domnívají (např. ŠTĚPÁN), že byl ženat pouze jedenkrát.

[editovat] Související odkazy

• Moravské markraběcí války

[editovat] Literatura

• BALETKA, Tomáš. Dvůr, rezidence a kancelář moravského markraběte Jošta (1375-1411). Sborník archivních prací, 1996, roč. 46, čís. 2, s. 259-536. ISSN 0036-5246.
• BARTLOVÁ, Milena; BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.b 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 583 s. ISBN 80-7185-551-0.
• BOBKOVÁ, Lenka. Velké dějiny zemí Koruny české IV.a 1310-1402. Praha : Paseka, 2003. 694 s. ISBN 80-7185-501-4.
• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378. Lucemburkové na českém trůně I. Praha : Libri, 1999. 287 s. ISBN 80-85983-73-7.
• ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha : Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
• HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha : Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5.
• MEZNÍK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310-1423. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 562 s. ISBN 80-7106-363-0.
• SPĚVÁČEK, Jiří. Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1986. 773 s.
• ŠTĚPÁN, Václav. Moravský markrabě Jošt (1354-1411). Brno : Matice moravská, 2002. 828 s. ISBN 80-86488-05-5.

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Středověk

• J. V. Veselovská - antropologická rekonstrukce podoby markraběte Jošta
• Mitáček, J.: Vládcové Moravy