Jošt Moravský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jošt Moravský
Moravský markrabě, lucemburský vévoda, braniborský kurfiřt, římsko-německý král.
Jošt Lucemburský.jpg
Doba vlády 13751411
Narození 1351
Úmrtí 18. ledna 1411
Brno
Předchůdce Jan Jindřich, Ruprecht III. Falcký, Václav IV., Zikmund Lucemburský.
Nástupce Zikmund Lucemburský, Eliška Zhořelecká, Zikmund Lucemburský.
Manželky I. Alžběta Opolská
II. Anežka Opolská
Potomci -
Rod Lucemburský
Dynastie Lucemburkové
Otec Jan Jindřich
Matka Markéta Opavská

Jošt Moravský, též Lucemburský (pravděpodobně říjen 1351 Brno18. leden 1411, Brno) byl moravský markrabě z dynastie Lucemburků, braniborský kurfiřt, římský král, prvorozený syn markraběte Jana Jindřicha Lucemburského, mladšího bratra Karla IV., a jeho druhé manželky Markéty Opavské z rodu opavských Přemyslovců.

Jošt byl velmi schopným a obratným politikem, který ctižádostivě toužil po větší moci i majetku a neváhal v zájmu svých cílů měnit strany a názory. Spolu se svými bratry citelně zasahoval do záležitostí českého království, kterému vládl jejich bratranec Václav IV.

Starší moravský markrabě[editovat | editovat zdroj]

Jošt Lucemburský na miniatuře z Gelnhausenova kodexu

Roku 1375 po smrti svého otce se Jošt stal starším moravským markrabětem. O správu Moravy se musel dělit se svým nejmladším bratrem Prokopem Lucemburským, mladším moravským markrabětem. Bratři nebyli svorní, což bylo příčinou vleklých válek, které mezi nimi vypukly roku 1381 a trvaly s přestávkami, kdy se rivalové krátkodobě usmiřovali, až do Prokopovy smrti v roce 1405. Druhorozený bratr Jan Soběslav, který se rovněž tituloval jako mladší moravský markrabě, se vydal na církevní dráhu, jelikož velký počet mužských příslušníků dynastie mu nezaručoval, že získá větší rodový majetek.

Jošt byl po císaři druhým nejstarším Lucemburkem a Karel IV. se právem obával, že by mezi ním a jeho syny mohlo dojít k nástupnickým sporům. Proto vydal koncem roku 1376 nástupnický řád, jímž proti svým dosavadním zásadám rozdělil moc v zemích Koruny české, aby zajistil dědická práva svým synům a jejich potomkům. Nedlouho poté Karel potvrdil dohodu Jošta a Jana Soběslava o rozdělení rodového majetku po jejich otci Janu Jindřichovi, Karlovu bratru. V roce 1378 získal do zástavy Kladsko, patrně jako kompenzaci za finance, které Karlovi poskytl Jan Jindřich. Kladsko držel až do roku 1388, kdy ho směnil s českým králem Václavem IV. za zástavu Lucemburska.[1]

Vysoká politika[editovat | editovat zdroj]

Joštovo sídlo, hrad Špilberk v Brně

Roku 1383 jmenoval Václav IV. Jošta generálním říšským vikářem pro Itálii. Jošt se tak stal zástupcem krále v italských říšských državách, což pro něj znamenalo významné povýšení.

Roku 1387 pomohl Jošt společně s Prokopem větší finanční půjčkou svému bratranci Zikmundovi Lucemburskému k získání uherského trůnu. Odměnou jim byla část dnešního západního Slovenska s Bratislavou. Roku 1388 jim Zikmund, který potřeboval stále více peněz, dal do zástavy Braniborsko. Uherský král Zikmund však nebyl schopen vyplatit zástavní částku, a tak se Jošt stal v polovině 90. let 14. století braniborským markrabětem a držitelem jednoho ze sedmi říšských kurfiřtských hlasů. Kromě toho zastavil Václav IV. Joštovi roku 1388 hrabství Lucembursko a alsaské fojtství.

Jošt rychle rozšiřoval svůj majetek i politickou moc, jeho ambice nicméně stále nebyly ukojeny. Roku 1394 zaštítil Panskou jednotu v revoltě proti králi Václavu IV., zatímco markrabě Prokop a králův bratr Jan Zhořelecký zůstali na jeho straně. Když pak Jan Zhořelecký na jaře 1396 náhle zemřel, nevyhnul se Jošt podezření, že Janovu vraždu zorganizoval. Spekulace o travičství však nejsou prokázány.

Také roku 1402 během dalšího panského odboje proti králi stál Jošt na straně šlechty, tentokrát ve spojení se Zikmundem. Vzápětí se s ním ale politicky rozešel a po smrti svého bratra Prokopa stál na straně Václava IV. Roku 1410 proti Zikmundovi kandidoval na krále Svaté říše římské. Volba probíhala v situaci, kdy žil zvolený, korunovaný, ale roku 1400 sesazený římský král Václav IV. Kurfiřti zvolili v září 1410 za římského krále Zikmunda. Protože však nedostal potřebnou většinu hlasů, volbu 1. října opakovali a své hlasy dali Joštovi. Z titulu římského krále se však Jošt těšil jen krátce, od 1. října 1410 do 18. ledna 1411, kdy na brněnském Špilberku zemřel. Byl pohřben v kostele sv. Tomáše patřícímu ke klášteru augustiniánů eremitů.

Jošt obnovil brněnskou mincovnu a po celou dobu vlády razil vlastní mince, včetně omezené emise dukátu.

Jošt byl dvakrát ženatý, obě manželky pocházely z piastovské dynastie. Jeho první ženou se v roce 1372 stala dcera vévody Vladislava II. Opolského Alžběta Opolská (1360 – 1374), která však zanedlouho zemřela. Druhá svatba se konala v roce 1374 a nevěstou byla Alžbětina teta Anežka Opolská. Obě manželství zůstala bezdětná. Někteří historikové se domnívají, že byl ženat pouze jedenkrát.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MUSIL, František. Kladsko. Praha : Libri, 2007. 190 s. ISBN 978-80-7277-340-4. S. 45.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Jan Jindřich
Znak z doby nástupu Starší moravský markrabě
s Prokopem a Janem
13751411
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Václav IV. jako český král
Předchůdce:
Václav IV.
Znak z doby nástupu Lucemburský vévoda
13881411
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Eliška Zhořelecká
Předchůdce:
Zikmund
Znak z doby nástupu Braniborský kurfiřt
13971411
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Zikmund
Předchůdce:
Ruprecht III. Falcký
Znak z doby nástupu Římskoněmecký král
14101411
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Zikmund Lucemburský