Vlastimil Brodský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vlastimil Brodský
alt =
Vlastimil Brodský (1975)
Narození 15. prosince 1920
Československo Hrušov, Ostrava
Úmrtí 20. duben 2002 (81 let)
Česko Slunečná, okres Česká Lípa
Alias Bróďa
Manžel/ka Bíba Křepelková
Jana Brejchová
Děti 2
Podpis
Vlastimil Brodský – podpis
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
2001Babí léto
Příbuzenstvo
manželka 1. Bíba Křepelková
syn Marek Brodský
manželka 2. Jana Brejchová
dcera Tereza Brodská
švagrová Hana Brejchová
sestřenice Petra Černocká

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920 Hrušov nad Odrou [nyní součást Ostravy] – 20. dubna 2002 SlunečnáČeské Lípy) byl významný český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval pouze jako host).

Život[editovat | editovat zdroj]

V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40 [1]. K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci (uměl stepovat a dokonce vedl i taneční kurs), ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek [2]. Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech [3], později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 19411944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský [4]. Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo [5].

Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry (tehdy ještě nesídlilo na své pozdější scéně ve Vodičkově ul.), kde působil v sezóně 194647 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divadla D 47.

Zklamán tehdejším uměleckým a politickým směřováním svého mistra [zdroj?], přešel nakonec se skupinou mladých herců (O. Krejča, A. Hegerlíková, Z. Řehoř, Z. Dítě) za Jiřím Frejkou [6] do Divadla na Vinohradech [7], kde setrval i po Frejkově odchodu a po vzniku Divadla československé armády a byl členem souboru až do roku 1990 [8] a i později zde působil jako stálý host.

V postavách, které ztvárnil, objevoval lidskou obyčejnost, své postavy vystihoval poetickou zkratkou, jeho komika byla označována za neobyčejně lidskou. Býval charakterizován jako typ herce tragikomického [9].

Od roku 1946 se objevoval pravidelně ve filmu. Spolupracoval např. s Otakarem Vávrou, Martinem Fričem a našel společný umělecký pohled se Zdeňkem Podskalským, v jehož několika filmech se později objevil [10]. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém filmu Jakub lhář, zápornou postavu si zahrál i v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. V roce 2002 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto.

Jednalo se také o výborného rozhlasového a dabingového herce, několik desítek let působil v Československém rozhlase jakožto populární skřítek Hajaja, jenž předčítal každý den dětem pohádky na dobrou noc.[11] Na gramofonových deskách vyšly Hajajovy pohádky (vyd. Supraphon), Brodský namluvil také např. postavu Švejka v Osudech dobrého vojáka Švejka (vyd. Ultraphon), Bondyho ve Válce s mloky (vyd. Supraphon) nebo Taťku Šmoulu v seriálu Šmoulové.

Z rozvedeného prvního manželství s tenistkou Bíbou Křepelkovou pochází jeho syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou pochází jeho dcera Tereza Brodská, herečka.

Dne 20. dubna 2002[12] spáchal sebevraždu.[13]

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Pohřben je spolu s rodiči ve Slunečné, kde měl chalupu, na tamním hřbitově.

Prostý hrob ve Slunečné

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1967 zasloužilý umělec
  • 1967 Cena Jaroslava Průchy
  • 1975 Národní cena NDR
  • 1975 Stříbrný medvěd na Berlinále
  • 1981 Cena československého rozhlasu
  • 1984 Zlatá nymfa
  • 1988 národní umělec
  • 1997 Cena Thálie za celoživotní mistrovství v činohře
  • 2001 Medaile Za zásluhy
  • 2001 Český lev
  • 2002 Cena Za mimořádný umělecký přínos světovému filmu-in memoriam

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1940 D. C. Faltis: Strašidlo cantervillské, Tomáš Alva, D41, režie E.F.Burian
  • 1940 Josef Šmída: Lancelot a Alexandrina, Renaldo, divadélko Větrník, režie Josef Šmída
  • 1941 R. A. Stemmle: Honzík pára, udatný krejčík, Pražské dětské divadlo, režie M. Procházka
  • 1942 J. Mahen: Husa na provázku, Klaun Dvojka, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1942 J. Pokorný: Písně Omara Pijáka, titul. role, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1943 František Němec, J. Šmída: Sentimentální romance, Matula, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1943 G. Raeder, A. Heyduk: Aladin a kouzelná lampa, Mambu, Pražské dětské divadlo, režie Míla Mellanová
  • 1944 J. Mecer, V. Vaňátko: Chlapci z rybářské uličky, Tonda šerif, Nezávislé divadlo, režie V. Vaňátko
  • 1945 A. Suchovo-Kobylin: Smrt Tarelkinova, Raspljujev, divadélko Větrník, režie J. Šmída
  • 1946 Josef Kainar: Akce Aibiš, Velký Aibiš, Divadlo satiry, režie Alfréd Radok
  • 1947 B. Benešová: Věra Lukášová, Jarka Kohout, D48, režie E. F. Burian
  • 1948 E. F. Burian: Není pozdě na štěstí?, D48, režie E.F.Burian
  • 1948 G. B. Shaw: Svatá Jana, Dauphin, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka
  • 1949 W.Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hladolet, Divadlo na Vinohradech, režie Jiří Frejka
  • 1950 V. Gusev: Sláva, Studěncov, Divadlo čs. armády, režie Otto Haas
  • 1951 Alois Jirásek: Jan Hus, Schadernich, Divadlo čs. armády, režie Otto Haas
  • 1952 S. Vurgun: Východ slunce, Mamulija, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
  • 1953 William Shakespeare: Mnoho povyku pro nic, Don Juan, Divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
  • 1955 J. K. Tyl: Paličova dcera, Prokop, Ústřední divadlo čs. armády, režie J. Strejček
  • 1957 A. Fadějev: Mladá garda, Serjoža Tulenin, Ústřední divadlo čs.armády, režie Otto Haas a M. Stehlík
  • 1960 Ilja Prachař: Svět kde se nežebrá, Slepánek, Ústřední divadlo čs. armády, režie Jan Škoda
  • 1963 Jaroslav Dietl: Nehoda, Honza, Ústřední divadlo čs. armády, režie František Štěpánek
  • 1963 Jaroslav Hašek, Pavel Kohout: Švejk, Katz, Ústřední divadlo čs. armády, režie Pavel Kohout
  • 1965 A. Wesker: Čtyři roční doby, Adam, Ústřední divadlo čs. armády, režie Václav Hudeček
  • 1966 Luigi Pirandello: Člověk, zvíře a ctnost, Dr. Pulejo, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek
  • 1967 Pavel Kohout: August August, august, titul. role, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1967 Neil Simon: Podivný pár, Felix Ungar, Divadlo na Vinohradech, režie Jaroslav Dudek
  • 1974 Neil Simon: ...vstupte!, Willie Clark, Divadlo na Vinohradech, režie František Štěpánek

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Vlastimil Brodský s tehdejší manželkou Janou Brejchovou v Berlíně při premiéře filmu Jakub lhář (17. dubna 1975)

1986 - Smích se lepí na paty - hlavní role /Jiřina Bohdalová, Josef Kemr/

Televize[editovat | editovat zdroj]

Ostatní tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • 1957 – filmový scénář Mezi nebem a zemí – dle scénáře natočil pak Z. Podskalský stejnojmenný celovečerní film, v hlavní roli referenta Nováčka vystoupil Vlastimil Brodský
  • kniha pro děti O ničem (ve spolupráci s výtvarníkem Brychtou), vyd. SNDK

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 6
  2. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 8, 107
  3. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 15
  4. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 526
  5. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 8, 28–9
  6. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 42–3
  7. Vladislav Jurčák. Véčko. 2004, roč. III., čís. 4, s. 91. ISSN 1213-7375.  
  8. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 137, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  9. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 62, 96–7, 99
  10. Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 76
  11. http://master.ct24.cz/kalendarium/40454-rozhlasovy-hajaja-je-spojen-s-hlasem-vlastimila-brodskeho/
  12. Zemřel „smutný klaun“ Vlastimil Brodský
  13. Řešení: Sebevražda

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu