Anna Lucemburská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o dceři Karla IV. O jeho sestře pojednává článek Anna Lucemburská (1323–1338).
Anna Česká/Lucemburská
Anglická královna
Nákres Annina náhrobku
Nákres Annina náhrobku
Narození 11. května 1366
Praha
Úmrtí 7. června 1394 (28 let)
Londýn
Pochována Westminsterské opatství
Předchůdce Filipa Henegavská
Následník Isabela z Valois
Panovník Richard II.
Dynastie Lucemburkové
Otec Karel IV.
Matka Alžběta Pomořanská

Anna Lucemburská, známější spíše jako Anna Česká (11. května 13667. června 1394), byla dcerou českého krále a římskoněmeckého císaře Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské, manželkou Richarda II. Plantageneta a anglickou královnou. Byla polorodou sestrou českého a římskoněmeckého krále Václava IV. a sestrou císaře Zikmunda Lucemburského.

Zásnuby[editovat | editovat zdroj]

Už jako pětiletou zasnoubil Annu její otec s Albrechtem z Wittelsbachu, synem bavorského vévody. Brzy poté jí ovšem za manžela vybral syna markraběte míšeňského a lantkraběte durynského Fridricha, který byl potenciálním držitelem kurfiřtského hlasu při volbě císaře.

I z tohoto plánu však sešlo. Na další vývoj promyšlené sňatkové politiky císaře Karla IV. měl vliv rozkol v katolické církvi, k němuž došlo v roce 1378. Za nového papeže byl zvolen Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno Urban VI. Francouzští kardinálové volbu neuznali, za papeže prohlásili Roberta Ženevského, který si vybral jméno Klement VII. a usadil se v Avignonu. Na stranu Urbana VI. se postavili nejen Italové, ale také císař Karel IV., jeho syn Václav a anglický král. Za této situace považoval Karel IV. sblížení s Anglií za velmi důležité a rozhodl se provdat svou dceru Annu za krále této země. Tímto způsobem chtěl oslabit svého dosavadního spojence, Francii, a donutit jejího krále k tomu, aby se zřekl podpory vzdoropapeže Klementa VII. Spojenectvím s Anglií sledoval ještě jeden cíl, posílení postavení rodových lucemburských držav v Nizozemí. Ještě než ke sňatku došlo, císař Karel IV. zemřel. Jeho syn Václav IV. ale otcův záměr splnil.

Anna a Richard II. (Liber Regalis – London, Westminster Abbey, MS 38, f. 20)
Kardinálové protipapežovi spoléhali se byli ve svých nadějích nejvíce na vyjednávání, které královský rod francouzský roku 1380 zavedl k tomu cíli, aby nezletilý ještě král Karel VI. a Václavova mladá a milostná sestra Anna spolu byli zasnoubeni. Kardinál Pileus tím větší práci sobě dával, aby zmařil úmysly takové, a podporoval naproti tomu Richarda II. (1367-1400), krále anglického, jenž tutéž princeznu sobě namlouval.
— František Palacký[1]

České poselstvo vedené kardinálem Pileusem de Pratou mělo u anglického dvora úkol provdat Annu a především uzavřít politický svazek mezi Václavem IV. a Richardem II. Jednání probíhala střídavě v Anglii a v Praze. Teprve v říjnu 1381 se vydala Anna s početným doprovodem do své nové vlasti. Francouzi ji málem do Anglie nepustili, ale volnou cestu jí zajistil nevlastní strýc Václav Lucemburský. V prosinci dorazila do Calais, které bylo tehdy anglickým územím. Zde ji přivítal králův polorodý bratr John Holland, pozdější vévoda z Exeteru. Po příjezdu do Anglie se Anny ujal králův strýc Jan z Gentu, vévoda z Lancasteru. Svého manžela spatřila poprvé 18. ledna 1382 v Londýně. O dva dny později se konala svatba a 22. ledna 1382 byla Anna korunována jako anglická královna.

… ještě před ukončením roku 1381 dojela [do] Londýna princezna Anna Česká. Její příchod tam oznámil se hned milostmi, kterých domohla se na manželu svém pro některé vězně politické; také pozdější hojné přímluvy takové (a jiných dobrodiní drahně) pojistily jí v Anglii až dodnes památku a název Good Queen Ann.
— František Palacký[1]

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Anna na smrtelné posteli (středověká iluminace)
Krátce po sňatku provodil král Richard královnu od Windsoru a žili pak spolu velmi šťastně.
— Jean Froissart[2]

Údajně spokojené manželství trvalo dvanáct let, ale nenarodily se z něj žádné děti. Během této doby zesílily vzájemné kontakty mezi Anglií a Českým královstvím. Spousta osob z doprovodu královny Anny také zůstala v Anglii. Zdeněk Brtnický z Valdštejna poznamenal, že se anglické dvorní dámy údajně naučily jemným mravům právě od dvorních dam, které přišly s Annou z Čech. Dalším výsledkem vzájemných kontaktů obou zemí bylo zveřejnění učení náboženského reformátora Johna Wycliffa v Českém království.

Annina smrt, způsobená morem v roce 1394, byla pro Richarda II. velkou ranou. Královský zámek Sheen, kde Anna zemřela, nechal zbourat a při pohřbu zuřivě napadl hraběte z Arundelu za to, že se na obřad dostavil pozdě. Richard se po dvou letech, v roce 1396, oženil se sedmiletou Isabelou z Valois. V roce 1399 ho z trůnu sesadil jeho bratranec Jindřich a zemřel na začátku následujícího roku ve vězení hradu Pontecraft. Až třináct let po své smrti (na začátku vlády Jindřicha V.) byl pochován po boku své milované manželky Anny ve Westminsterském opatství, jak sám plánoval.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Anna nebyla původně v Anglii příliš v oblibě. Richard za její ruku jejímu bratrovi zaplatil 20 000 florinů (v přepočtu zhruba dnešní 4 000 000 liber), aniž by sňatek přinášel nějaké přímé ekonomické a málo přímých politických výhod. Existují však důkazy o tom, že se postupně stávala oblíbenější. Byla známá jako velmi laskavá žena, Angličané ji měli rádi. Zajímala se o prominutí trestů poddaných (například účastníků revolty roku 1381).

Anně se nepodařilo splnit tradiční ženskou povinnost tehdejší doby – nedala Richardovi potomka a dědice. Děti ostatně neměl ani její bratr Václav IV. a mnoho dalších lucemburských příbuzných. Eveshamská kronika tvrdí, že "tato královna, ačkoliv neporodila dítě, přispívala ke slávě a bohatství tohoto království tak, jak byla schopna". Její přezdívka "Good Queen Anne" ostatně naznačuje, že bezdětnost pro její oblibu příliš důležitá nebyla.

Hrob „dobré královny Anny“ v londýnském Westminsteru je dodnes poutním místem. Jedná se o společný (dnes poničený) hrob s Richardem II., který kdysi vyobrazoval oba manžele, jak se drží za ruce. Nápis na jejím hrobě Annu popisuje jako "krásnou tělem a její tvář byla jemná a půvabná". Když byl její hrob v roce 1871 otevřen, bylo zjištěno, že mnoho jejích kostí bylo ukradeno dírou v rakvi.[3]

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. Svazek 2. Praha : Odeon, 1968. S. 403.  
  2. FROISSART, Jean. Kronika stoleté války. Praha : Mladá fronta, 1977. ISBN 23-121-77.  
  3. Richard II and Anne of Bohemia na Westminster-Abbey.org. 5.11. 2013.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Anglická královna
Předchůdce:
Filipa Henegavská
1382 - 1394
Anna Lucemburská
Nástupce:
Isabela z Valois
Lady of Ireland
Předchůdce:
Filipa Henegavská
1382 - 1394
Anna Lucemburská
Nástupce:
Isabela z Valois