Zámek Caserta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Královský palác Caserta s parkem, akvadukt Vanvitelli a komplex San Leucio z 18. století
Světové dědictví
Pohled na zámek z horní části parku
Pohled na zámek z horní části parku
Smluvní stát Itálie Itálie
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, iv
Odkaz 549 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1996 (20. zasedání)

Barokní královský SUCAMI U CULUIUIIIIII palác Caserta, (ital. Palazzo Reale, nazýván též Reggia) v italské Casertě, cca 40 kilometrů severně od Neapole, je jedním z nejrozsáhlejších zámků Evropy a byl zřízen jako rezidenční sídlo Bourbonů za časů jejich vlády nad Královstvím Neapolským a Sicilským.

Dějiny zámku[editovat | editovat zdroj]

V důsledku Vídeňského míru z roku 1735 se syn španělského krále Karel III. Španělský stal vládcem Sicílie a Neapole. Jako Karel IV. byl prvním králem po 230 letech, jenž si za své sídlo zvolil místo na území jím získané říše a odtud také vládl, nikoli z dálek své rodné země. Za jeho vlády se začala rozvíjet umění, i když město mu nepřipadalo dostatečně representativní. Stejně jako mnohá knížata absolutismu, si přál jako své sídlo vybudovat celé proplánované město, které by bylo, podobně jako Versailles politickým, hospodářským a kulturním střediskem. Pozemek pro nové palácové město byl nalezeno na sever od Neapole. Rodina Ceatani di Sermoneta tam v provincii Caserta vlastnila rozsáhlé pozemky, které však byla nucena kvůli svému vysokému zadlužení prodat. Jako kupec se našel Karel IV., jenž v roce 1750 převzal území do vlastnictví a od roku 1751 zahájil výstavbu své rezidence. Při příležitosti položení základního kamene dne 20. ledna 1752 měly dva Regimenty a několik jezdeckých Eskadron vytvořit sestavu ve tvaru půdorysu nového paláce.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavitel, Karel VI., král Sicílie a Neapole

Jako hlavní architekt byl povolán Luigi Vanvitelli, žák Filippa Juvarry. Pro stavbu paláce hledal Karel IV. inspiraci ve Versailleském zámku, ale také v Palacio Real v La Granja ve své španělské vlasti. Versailleský palác tehdy sloužil jasný vzor zámků pro celou Evropu a jeho vliv znovu nalézáme v mohutných, stejnoměrně strukturovaných fasádách zámku Caserta, zatímco záblesky z La Granja – především v zahradách – měly jeho veličenstvu připomínat vlast. Vanvitelli navrhl obrovskou stavbu na pravoúhlém půdorysu s rozměry 247 x 184 metrů, v němž se křížově protínala dvě vnitřní křídla a tím palác získal čtyři velké dvory. Uvnitř zámku bylo dostatek prostoru pro více než 1200 místností a průčelí byla osázena 1970. Před průčelím směrem do města bylo vytvořeno oválné náměstí, jež mělo být ohraničeno nižšími postranními stavbami. Tato křídla však byla kvůli přílišné nákladnosti dostavěna pouze do poloviny, po straně zámku. Ze stejných důvodů byly provedeny některé ústupky oproti původním plánům, jako např. nárožní risality se zdůrazněnými věžovitými nástavbami a kupole nad křížovou středovou budovou. Části paláce otevřená směrem do města a do zahrad byly zvýrazněny portály ve tvaru Vítězného oblouku. Hrubé stavební práce skončily téměř po 20 letech po položení základního kamene, ovšem úplného dokončení zámku bylo dosaženo téměř za dalších sto let.

Karel IV. navštěvoval svůj ohromný objekt jen zřídka, ale před započetím stavebních prací získal v roce 1759 španělskou korunu a stal se králem. Jelikož podle smlouvy nesměl spravovat obě království v personální unii, vrátil se zpět do vlasti a přenechal rozestavěný palác svému synovi Ferdinandu IV.

Vnitřek zámku[editovat | editovat zdroj]

Přes dolní vestibul se dostaneme na veliké schodiště, jedno z největších barokních schodišť vůbec. Ohromná místnost vede nahoru do horního Vestibulu a palácové kaple, za níž ses nachází řada několika parádních přijímacích místností. Zde je vystaveno mnoho dodnes zachovalých kusů nábytku ještě z dob výstavby. Knihovna sestává ze tří místností, jež byly zřízeny na žádost Ferdinandovy manželky Marie Karolíny Habsbursko-Lotrinské, kde se nachází něco přes 10 000 svazků. V interiérech je dnes umístěno mimo jiné Museo de’ll Vanvitelliano – v němž můžeme obdivovat dějiny zámku – nebo Pinakotéka s významnou sbírkou Bourbonských portrétů. Také dvorní divadlo se zachovalo do dnešních dnů.

Palác byl též kulisou mnoha rozličných filmových produkcí. V interiérech zámku byly natočeny některé části filmu Star Wars: Epizoda I – Temná hrozba, ale také romantický snímek pro teenagery Cinderella '87.

Zámecký park[editovat | editovat zdroj]

Současně s palácem začala i realizace projektu obrovského zámeckého parku. Na rozdíl od versailleské předlohy si král Karel přál zahradu, která by mu pripomínala jeho rodné Španělsko a tak byl do parku velkoplošně začleněn casertský horský svah, tak jak jej v menším měřítku znal ze zámku La Granja. Barokní park byl koncipován jako horský park a průzor do dálky tří kilometrů vedl od zámeckých zahrad až na svah. Střed osy byl vyzdoben velikými vodními plochami kaskádami, jejichž vrcholem je veliká kašna bohyně Diany. Travnaté plochy před zámkem byly původně zamýšleny jako Broderieparterre, nicméně z barokního uzpůsobení zbyl dnes pouze nedokončený záměr. Vzdálenější sektory parku byly za královny Marie Karolíny rozšířeny o anglický park, který je dodnes vyzdoben exotickými a vzácnými rostlinami.

Imprese zámeckého parku[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]