Palácio Nacional de Queluz

Palác Queluz je původně rokokový palác z 18. století, který se nachází ve stejnojmenném městě, ležícím asi 15 km severozápadně od Lisabonu . Dnes je na něm patrný také vliv baroka a neoklasicismu a i přesto, že je mnohem menší, je známý jako portugalské Versailles .

Jeho stavba začala roku 1747, když princ Petr, později Petr III. Portugalský , pověřil architekta Mateuse Vicenta de Olivieru přestavbou svého loveckého zámečku na rokokový letohrádek. Kromě něj na stavbě pracovali také Manuel Caetano de Sousa a Jean Baptiste Robillion.

Poté co u Petrovy manželky, královny Marie I. Portugalské , propuklo šílenství, sloužil palác nějakou dobu jako její vězení. Roku 1794 se stal oficiálním sídlem prince regenta, později Jana VI. Portugalského , a jeho rodiny, protože jejich někdejší sídlo, Palácio Nacional de Ajuda , bylo zničeno požárem. Od roku 1826 oblíbenost paláce u portugalských panovníků ale pozvolna upadala. Roku 1908 se palác stal majetkem státu a roku 1910 byl vyhlášen národní památkou. Roku 1934 budovu zachvátil požár a zcela zničil její interiér. Palác prošel rozsáhlou rekonstrukcí a dnes patří mezi hlavní turistické atrakce.

Interiér [editovat]

Co se týče interiéru paláce, za zmínku stojí zejména následující:

Rukávová chodba

Rukávová chodba (Corredor das Mangas)= [editovat]

Chodba je zdobena obrazy malovanými na kachlích (azulejos), které představují roční období, světadíly či scény z klasické mytologie.

Kaple (Capela) [editovat]

Kaple, vysvěcená roku 1752, byla první dokončenou částí paláce. Má cibulovitou kupoli a je zdobena pozlaceným dřevem. V jednom z ochozů kaple můžeme najít malé rokokové píšťalové varhany. Součástí kaple je také zdobená přenosná křtitelnice.

Hudební sál

Hudební sál (Sala de Música) [editovat]

Palác Queluz byl slavný díky velkým koncertům, které se konaly právě v tomto neoklasicistním sále. Ještě dnes zde můžeme najít velké empírové piano, nad kterým visí obraz Marie I.

Trůnní sál (Sala do Trono) [editovat]

Trůnní sál, který byl dějištěm královských plesů a hostin, vznikl přestavbou pěti menších pokojů navrženou Jeanem Baptistem Robillionem. Sál je bohatě zdoben pozlacenými řezbami a sloupy a na stěnách a dveřích najdeme zrcadla.

Velvyslanecký sál

Velvyslanecký sál (Sala dos Embaixadores) [editovat]

Velvyslanecký sál, navržený roku 1757 Robillionem, je jeden z největších sálů v paláci. Zabírá celou jeho šířku a na obou jeho stranách jsou umístěna vysoká okna. Mezi nimi najdeme vyřezávané pozlacené stolky s porcelánovými vázami a nad nimi velká meziokenní zrcadla zdobená křišťálovými nástěnnými svícny. Malba na stropě, jejímž autorem je Francisco de Melo, zachycuje portugalskou královskou rodinu na jednom z koncertů pořádaných za vlády královny Marie I. Mramorová podlaha v sále připomíná šachovnici.

Královnin budoár

Královnin budoár (Sala do Toucador da Rainha) [editovat]

Během svého pobytu v paláci trávila královna Marie I. většinu času právě v tomto pokoji. Budoár svým vzhledem připomíná altánek. Stěny jsou zdobeny zrcadly a obrazy zachycujícími děti.

Komnata dona Quijota (Quarto D. Quixote) [editovat]

Komnata dona Quijota sloužila jako královská ložnice. I když je tato místnost ve skutečnosti čtvercová, budí dojem, že je kulatá, a to především díky klenutému stropu podepřenému zrcadlovými sloupy a podlaze vykládané exotickým dřevem. Po stranách pokoje si můžeme všimnout výjevů ze života dona Quijota.

Zahrady [editovat]

Palác je známý také díky svým překrásným zahradám, ve kterých najdeme velké množství soch, fontán a kašen. Součástí zahrad je také jezírko, kanál zdobený azulejos či umělá jeskyně a kaskády. K paláci patří i visuté zahrady.