Alexandr VI.

Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi.
Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony.

Alexandr VI.
Papež Alexandr VI. (1431–1503)
Rodné jméno	Rodrigo Borgia
Začátek pontifikátu	11. srpna 1492
Konec pontifikátu	18. srpna, 1503
Předchůdce	Inocenc VIII.
Nástupce	Pius III.
Datum narození	1. ledna 1431
Místo narození	Játiva nebo Valencie Španělsko
Datum úmrtí	18. srpna, 1503
Místo úmrtí	Řím, Itálie

Alexandr VI., vlastním jménem Rodrigo Borja; (1. ledna 1431, Játiva, Valencia – 18. srpna 1503, Řím) byl papež, hlava katolické církve v letech 1492–1503. Narodil se jako syn Jofrého, rytíře z Játivy z rodu Borjů (italsky Borgiů) a Isabelly Borja. Jeho otec a matka byli v blízkém příbuzenském poměru – jednalo se o bratrance a sestřenici.

Patří k nejkontroverznějším církevním představitelům v dějinách, a to nejen z pohledu katolických věřících. Na jedné straně byl diplomaticky obratný a organizačně zdatný, na straně druhé jeho zjevný nepotismus a nedbání zásad celibátu církev velmi poškodily. Mnozí jeho předchůdci i následovníci v úřadě papeže se nechovali o mnoho lépe – dnes již nelze přesně zjistit, proč se stal symbolem všech těchto tehdy poměrně běžných nešvarů právě Alexandr VI. Opakovaně se pokoušel potlačit vliv inkvizice. Byl to právě Alexandr VI., kdo dal zastavit vyšetřování filozofa Pico della Mirandoly, které nařídil předcházející papež Inocenc VIII.

Život a kariéra

Kardinál

V roce 1456, když mu bylo pětadvacet let, ho jeho strýc z rodu Borgia, papež Kalixtus III., jmenoval kardinálem. Dále získal úřad papežova místokancléře, který si udržel i po strýcově smrti a v této funkci přečkal ještě období pontifikátu dalších tří papežů. Po většinu života žil jako typický renesanční velmož: byl mecenášem umění a otcem mnoha levobočků (většina historiků uvádí, že byl otcem sedmi nemanželských dětí, ale existuje i názor, že jich bylo deset). Jednou z jeho dcer byla známá Lucrezia Borgia, později provdaná za ferrarského vévodu, o níž v soudobé Itálii kolovala řada klepů (pověsti o travičství dnes většinou nejsou považovány za věrohodné).

Papež

Znak Alexandra VI.

V roce 1492 byl v konkláve zvolen papežem, přičemž část svých voličů zřejmě podplatil, a přijal jméno Alexandr VI. V následujícím roce 1493 jmenoval svého syna Cesara Borgiu, kterému bylo právě osmnáct let, kardinálem. Když byl ale v roce 1497 za záhadných okolností zavražděn Alexandrův nejmilovanější syn Juan Borgia, vyhlédnutý pro politickou dráhu, své rozhodnutí anuloval a z Cesara učinil světského monarchu.

Spor s Karlem VIII.

Již pouhé dva roky po svém zvolení papežem se Alexandr VI. dostal do těžké politické situace, kterou mnozí jeho protivníci považovali za konec jeho pontifikátu. Sporným bodem se tehdy stalo Neapolské království. Po smrti neapolského krále Ferranta Aragonského si na trůn činil nárok jeho syn Alfons II. Neaposlký a rovněž francouzský král Karel VIII. Papež Alexandr VI. uznal za neapolského krále Alfonse Aragonského a svého syna Joffreho Borgiu oženil s Alfonsovou dcerou Sancií. Francouzský král reagoval na tyto události vpádem do Itálie. Do Říma vtáhl se svými vojsky 31. prosince 1494. Po několika jednáních se s Alexandrem VI. usmířil a pokračoval v tažení dále na Neapolské království, kterého se, stejně jako Říma, zmocnil bez boje. V té chvíli ovšem došlo k tomu, s čím papež již delší dobu tajně počítal - jednotlivým státům na území Itálie došla trpělivost s přítomností Francouzů na jejich území a tak se velmi rychle vytvořila protifrancouzská koalice papežských vojsk s vojsky Benátek, Milána a Španělska, která nakonec Francouze spojenými silami vyhnala. Jediným státem na území Itálie, který se v tomto sporu postavil na stranu francouzského krále, byla Florencie, ve které měl tehdy rozhodující slovo dominikánský mnich Girolamo Savonarola. Ten byl až do této chvíle Alexandrem VI. do určité míry respektován, ale nyní se mezi papežem na jedné straně a fanatickým mnichem na straně druhé rozhořel ostrý spor, který ukončila až poprava Savonaroly v roce 1498.

Přítel Borgiů Ludvík XII.

V diplomatických vztazích mezi Římem a Francií nastal radikální obrat až po náhlé smrti krále Karla VIII., po níž nastoupil na francouzský trůn Ludvík XII. S tímto králem uzavřel papež oboustranně výhodnou dohodu – Ludvík žádal papeže o zrušení svého prvního sňatku, aby mohl uzavřít sňatek další, politicky výhodnější. Alexandr VI. mu vyhověl a za odměnu získal pro svého syna Cesara Borgiu za manželku Ludvíkovu příbuznou Charlottu d´Albret, sestru krále navarrského. Kromě tohoto výhodného sňatku byl Cesare Borgia navíc francouzským králem povýšen na vévodu z Valence a jmenován hrabětem z Diois a pánem z Issodounu. Ludvík XII. následně vtrhl do Itálie a s pomocí Borgiů, Benátek a Florencie se zmocnil Milána. Za věrné vojenské služby francouzské koruně byla Cesaru Borgiovi poskytnuta Ludvíkem XII. část vojska. Tu Cesare spojil s italskými vojáky, najatými žoldáky a vojskem papežovým, čímž vytvořil nejmocnější armádu na území střední Itálie. S ní pak obsadil rozsáhlá území v této oblasti a stal se tu neomezeným vládcem. Borgiové tak mocensky ovládli nejen Řím, ale území celého církevního státu, které bylo dosud rozdrobeno mezi několik často samozvaných vládců.

Spor o zámořské državy

Asi jeho vůbec nejznámějším zahraničněpolitickým činem se stalo rozdělení zámořských držav na španělskou a portugalskou sféru vlivu. V květnu 1493 vydal papež bulu Inter cetera, v níž se stanovovala demarkační linie určující zájmové sféry obou mocností (táhla se pomyslně od pólu k pólu asi 480 km západně od Kapverdských ostrovů). Další vyjednávání vedlo k určitým modifikacím bodů obsažených v bule a uzavření Tordesillaské smlouvy s definitivním stanovením linie.

Kolovala o něm řada nepodložených pověstí a klevet, které mu připisovaly i vraždění politických odpůrců, nic z toho se však nedá spolehlivě prokázat. Snad k těmto pověstem přispěla i násilnická povaha jeho syna Cesara, který prokazatelně své odpůrce odstraňoval. Zdá se, že sám papež se svého syna v závěru života obával a nechal se jím často ovlivňovat.

Potomci Alexandra VI.

• Pedro-Luis Borgia (asi 1460 - 1488), vévoda gandijský;
• Girolama Borgia (1469 - 1483);
• Isabela Borgia (1470 - 1541), provdána za Pietra Matuzziho;
• Cesare Borgia (1475 - 1507), vévoda z Valentinois a Romagne;
• Juan Borgia (1476 - 1497), druhý vévoda gandijský, v roce 1497 za dodnes nevyjasněných okolností zavražděn. Jeho vnuk Francisko Borgia, generál jezuitského řádu, byl roku 1671 prohlášen za svatého;
• Lucrezia Borgia (1480 - 1519);
• Joffre Borgia (1481 - 1517), kníže squillacejský;

Podle některých historiků měl Alexandr VI. ještě další tři děti;

Odrazy v kultuře

• Rodina - román amerického spisovatele Maria Puza
• Krev Borgiů - španělský historický film z roku 2006
• Borgia (televizní seriál) - koprodukční televizní seriál z roku 2010

Externí odkazy

• (anglicky) Alexandrova biografie

Papež
Předchůdce: Inocenc VIII.	1492–1503 Alexandr VI.	Nástupce: Pius III.