František Borgia

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. František Borgia
{{{název}}}
Narození 22. říjen 1510
Úmrtí 1. říjen 1572, Řím
Svátek 10. říjen
Pohřben Madrid
Blahořečen 23. listopadu 1624
Svatořečen 20. června 1671 papežem Klementem X.
Úřady řeholník - jezuita
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Atributy lebka s vévodskou korunou na hlavě
Příbuzenstvo
děd Juan Borgia
praděd papež Alexandr VI.

Svatý František Borgia (Francesco Borgia, někdy česky František Borgiáš, vlastním jménem Francisco de Borja y Aragon, (28. říjen 1510, Gandia, Španělsko30. září 1572, Řím) byl katolický kněz, kardinál a člen jezuitského řádu; byl jedním z příkladných světců katolické reformy řeholních řádů 16. století a organizátor jihoamerických misií.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1510 ve Španělsku jako syn vévody z Gandie. Vévodové z Gandie byli přímými potomky papeže Alexandra VI., který byl Františkovým pradědem.[1] Po matce byl vnukem krále Ferdinanda II. Aragonského. vstoupil do diplomatické služby na dvoře španělského krále Karla V. Habsburského, kde poznal dvorní dámu královny a svou budoucí manželku Eleonoru de Castro, příbuznou z portugalského královského dvora, s níž měl osm dětí (Carlos, Isabel, João, Álvaro, Fernando, Afonso, Joana, Doroteia). Jeho syn João (Juan) byl koncem 16.století jedním ze španělských vyslanců v Praze, kde roku 1581 vydal knihu Empresas morales.

Když královna Isabela Portugalská po porodu v Toledu 1. května 1539 zemřela, František doprovázel její smuteční vůz s rakví až do Escorialua tam se zúčastnil otevření rakve. Otřesen pomíjivostí života rozhodl se svůj život proměnit a stát se řeholníkem. Vzápětí (24. června 1539) jej španělský král Karel V. jmenoval vicekrálem Katalánie, což vstup do řádu oddálilo, na jeho duchovní obrat zapůsobilo setkání s Ignácem z Loyoly, zakladatelem Tovaryšstva Ježíšova. Od té doby František praktikoval ignaciánské exercicie. Roku 1546, po smrti své manželky, začal studovat teologii a vstoupil tajně do řádu. Jeho rozhodnutí bylo zveřejněno až roku 1551, kdy byl vysvěcen na kněze. V letech 1554 - 1561 stál v čele jako provinciál španělské provincie Tovaryšstva. Při zakládání Collegia Romana, jezuitské vzdělávací instituce, která je předchůdcem dnešní Gregoriánské univerzity, spolupracoval se sv. Ignácem a sv. Františkem Xaverským. Patřil k prvním donátorům této koleje, jež poskytovala vzdělání a ubytování zdarma. Roku 1565 byl zvolen třetím generálem řádu jezuitů. Odmítl jmenování kardinálem.

V duchovní sféře byl vyznavačem kultu Panny Marie, šiřitelem kopií zázračných obrazů a podporovatelem laických mariánských sdružení. Dbal na podporu nemocných a umírajících v období morové epidemie.

Podporoval také misijní činnost svého řádu. Jako generální představený Tovaryšstva Ježíšova řád rozšířil a vyslal misionáře do Brazílie, Mexika, Peru, Moluk, Afriky, Floridy a na Kanárské ostrovy. Pomohl též papeži Piu V. jako agitátor při přesvědčování španělského, portugalského a francouzského královského dvora k diplomatickému sblížení a spojení vojenských sil pro tažení proti Osmanským Turkům. Ve Španělsku byl přijat, ve Francii nikoliv. Při této cestě onemocněl a na zpáteční cestě 1. října 1572 v Římě zemřel. Po smutečních obřadech v chrámě Il Gesú v Římě byla vystavena jeho posmrtná maska (dodnes je uložena v tamním muzeu) a tělo bylo přeneseno k pohřbu do jezuitského kostela v Madridu.

Kanonizován byl roku 1670 papežem Klementem X..

Francesco Borgia s umírajícím, Goya

Ikonografie[editovat | editovat zdroj]

František z Borgie bývá vyobrazen s charakteristickou fyziognomií, krátce střiženým plnovousem, v řádové sutaně jezuity, na hlavě s kvadrátkem, u nohou s odloženým kardinálským kloboukem, s lebkou jako symbolem pomíjivosti pozemského života a s knihou řádových pravidel v ruce. V epických scénách se modlí před zemřelou královnou Isabelou, nebo u oltáře slouží mši a při pozdvihování kalicha se nad ním hostie vznáší ve svatozáři.

Patrocinium[editovat | editovat zdroj]

František z Borgie je jedním ze 149 řádových patronů jezuitů, patronem Gandie, proti zemětřesení a proti moru.

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

  • Alonso Cano: Sv. František Borgiáš v jezuitském oděvu s královskou korunou na lebce, olejomalba na plátně, (repro zde v liště)
  • Antonio Palomino de Castro: Sv. František Borgiáš se modlí u zemřelé královny Isabelly a rozhoduje se vstoupit do duchovního stavu; olejomalba na plátně, konec 17.století (aukce)
  • Francisco de Zurbarán: Portrétní figura sv. Františka z Brogie, olejomalba na plátně, Sevilla, Provinciální muzeum krásných umění
  • Francisco Goya: Legendární scéna Obrácení umírajícího hříšníka; Madrid, sbírka Markýzy ze Santa Cruz
  • Ferdinand Maxmilián Brokof: Socha sv. Františka Borgiáše mezi anděly, 1710, Praha, Karlův most, její návrhová kresba pochází od Jana Jiřío Heinsche
  • Jan Jiří Heinsch: Oltářní obraz Sv. František Borgiáš, olejomalba na plátně, po zrušení řádu jezuitů obraz přenesen do kostela sv. Prokopa v Praze Jinonicích, po jeho zboření do Národní galerie v Praze
  • Jan Jiří Heinsch: Oltářní obraz Sv. František Borgiáš a jeho spolubratr hosty v chudé hospodě, světec medituje o duchovní podstatě živiota, pro který je důležitější pevná víra a morální bezúhonnost než sytý žaludek, olejomalba na plátně, z neurčeného jezuitského kláštera; dnes Galerie moderního umění, Roudnice nad Labem

František v literatuře[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. St. Francis Borgia [online]. New Advent. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Procházka Jakob, Žiwot sw. Frantisska Borgie, Brno, Dědictwí sw. Cyrilla a Methodia 1860.
  • Lexikon der christlichen Ikonographie, Wolfgang Braunfels (ed.). Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, díl 6., s. 315-316.
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • Ottův slovník naučný, díl IV., heslo Borgia Francesco

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

3. generální představený Tovaryšstva Ježíšova
Předchůdce:
Diego Laínez
15651572
František Borgia
Nástupce:
Everard Mercurian