Anicetus
Anicetus  |
|
|---|---|
| Rodné jméno | ? |
| Začátek pontifikátu | cca 154 |
| Konec pontifikátu | 167 |
| Předchůdce | Pius I. |
| Nástupce | Soter |
| Datum narození | ??? |
| Místo narození | Emesa, Sýrie |
| Datum úmrtí | cca 17. dubna? 167 |
| Místo úmrtí | Řím, Itálie |
Svatý Anicetus byl jedenáctým papežem katolické církve. Jeho pontifikát se datuje do let 154/155 - 166/167.
Římským biskupem přibližně od roku 155 do roku 166. Různé prameny udávají rozpětí 150 až 168. Pocházel ze Sýrie, z města Emesa. O jeho životě před usednutím na papežský stolec není nic známo.
V době jeho pontifikátu se znovu otevřel spor mezi východní a západní církcí v otázce termínu slavení Velikonoc. Aniceta navštívil sv. Polykarp, biskup ze Smyrny, aby problém vyřešil. Smyrenská církev totiž slavila jako vrcholný den Velikonoc den ukřižování Ježíše Krista a tento svátek kladla na čtrnáctý den měsíce Nisan podle hebrejského kalendáře, a to bez ohledu na to, na který den v týdnu svátek připadl. Tento termín jednak koincidoval se židovským svátkem Pesach, jednak to přinášelo i potíže s účastí věřících na bohoslužbách. Již Anicetův předchůdce Pius I. stanovil, že vrcholným svátkem velikonoc je vzkříšení Ježíše Krista a dnem svátku určil neděli. Oba světci se nedohodli, ale papež znovu povolil smyrenským slavit velikonoce podle jejich zvyklostí. Tím problém neskončil a zaměstnával církev ještě několik století. Nicméně již samotná návštěva Polykarpova, jakož i návštěva jednoho z prvních historiků církve Heggesipa naznačila rostoucí význam římské diecéze v hierarchii církve.
Anicetus rázně vystoupil proti heretikům. Odsoudil montanismus a vedl aktivní diskusi s gnostiky a markionisty. Podle Liber Pontificalis zakázal nosit kněžím dlouhé vlasy, jak to nařídil již sv. Anaklét. Pravděpodobným důvodem je však to, že dlouhé vlasy nosili právě gnostici.
V katolické martyrologii je uváděn jako mučedník, ale doklady pro toto tvrzení nejsou. Jako datum smrti je uváděn 16., 17. a 20. duben. Za den pro připomenutí jeho památky byl zvolen 17. duben.
[editovat] Literatura
- Gelmi, J. 1994: Papežové. Od svatého Petra po Jana Pavla II. Praha.
- Mawxell - Stuart, P. G. 1998: Papežové, život a vláda. Od sv. Petra k Janu Pavlu II. Praha.
- Rendina, C. 2005: Příběhy papežů, dějiny a tajemství. Praha.
- Vondruška, I. 1930: Životopisy svatých v pořadí dějin církevních. Praha.
