Čarodějnické procesy na losinském panství
Čarodějnické procesy procesy na panství Velké Losiny na severozápadní Moravě se odehrály v letech 1678–1696 a životem v nich zaplatilo asi 100 osob. V českých zemích docházelo v raném novověku k čarodějnickým procesům jen místně a zřídka; největší vlnou takových procesů bylo v pobělohorském období zasaženo Šumpersko, i sousední, už slezské Jesenicko (tehdy součást duchovního knížectví Niského). Surovost vyšetřovacích i popravčích metod v těchto procesech, zjevná vykonstruovanost obvinění, jakož i masový charakter pronásledování a psychóza strachu s tím spojená, zanechaly hlubokou stopu v dějinách kraje a nalezly v moderní době i svůj výrazný ohlas v české literatuře a filmu.
Průběh[editovat | editovat zdroj]
Podle místních legend a pramenů měly procesy na Losinsku počátek u jedné chudé ženy, které onemocněla kráva a nedojila mléko. Kořenářka jí poradila, že kráva musí sníst proměněnou hostii, a tak žena šla do sobotínského kostela a po přijímání přijatou proměněnou hostii vyplivla do připraveného šátku; při tom ji viděl ministrant, který to okamžitě prozradil knězi. Kněz uložil ženě pokání (modlitbu) a propustil ji, ale tím to neskončilo. Záhy byla ona selka spolu se dvěma dalšími ženami nařčena z čarodějnictví a na losinské panství pozván z Olomouce inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu, který začal „hon na čarodějnice“ v pravém slova smyslu.
Majetek odsouzených samozřejmě propadal inkvizitorům[zdroj?], a tak se zájem Bobliga obrátil především směrem k těm, kteří vlastnili lány anebo jiné nemovitosti (například papírnu). Nejznámější obětí těchto justičních vražd se stal kněz Kryštof Alois Lautner.
Odraz v kultuře[editovat | editovat zdroj]
O této sérii procesů byl napsán V. Kaplickým román Kladivo na čarodějnice (1963), podle nějž o šest let později známý režisér O. Vávra natočil stejnojmenný film. Zajímavostí je, že ve filmu se jako mučící nástroj objevuje křeslo plné hřebů, na kterém se však v našich zemích nikdy nemučilo. Filmaři si jej jako rekvizitu vymysleli a poté ho ponechali v losinském zámku, kde se dosud nachází a je součástí expozice.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČECHURA, Jaroslav. Kronika jednoho šílenství : čarodějnice na severní Moravě v 17. století. Praha: Vyšehrad, 2023. 415 s. ISBN 978-80-7601-871-6.
- NEUBAUEROVÁ, Michaela; POLÁCH, Drahomír. Zpráva o nevíře / raport o niewierze / Die Nachricht vom Unglaube. Šumperk: Jeseníky – Sdružení cestovního ruchu, 2010. 172 s. ISBN 978-80-904386-1-3.
- SPURNÝ, František; CEKOTA, Vojtěch; KOUŘIL, Miloš. Šumperský farář a děkan Kryštof Alois Lautner, oběť čarodějnických inkvizičních procesů. Šumperk: Městský úřad Šumperk ; Římskokatolická farnost Šumperku, 2000. 64 s.
- ŠINDELÁŘ, Bedřich: Hon na čarodějnice: západní a střední Evropa v 16.-17. století. Praha 1986.