Miniatura (malířství)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Veliký (Eginhardi vita, 11. stol., Paříž)

Miniatura znamená drobný obrázek, původně ve středověkém knižním malířství jako ilustrace v rukopisu, od 16. století jako samostatné malé obrázky a medailony, nejčastěji portréty.

Původ slova[editovat | editovat zdroj]

Slovo miniatura znamená původně „to, co se má vybarvit červeně“, od miniare a minium (olovnatá červeň),[1] podobně jako je slovo rubrika od rubrum, červeně.[2]. Písaři rukopisů vynechávali místo pro iniciály, které se psaly ozdobným písmem a červeným inkoustem. Ještě první tiskaři v 15. století vynechávali místo pro začáteční písmena knih a kapitol, kam se pak ručně malovaly většinou červené iniciály. Do těchto iniciál se už v raném středověku malovaly různé ozdoby, ornamenty a výjevy – miniatury.

Knižní miniatury[editovat | editovat zdroj]

J.-B. Augustin: Bacchantka (Medailon, 1799)

Miniatury se malovaly krycími temperovými barvami na pergamen, a to až po napsání rukopisu. Pozadí bývalo někdy i zlacené. Nejstarší miniatury pozdní antiky a raného středověku jsou celostránkové obrázky a ilustrace, většinou v biblích nebo bohoslužebných knihách. Později převládají ornamentální iniciály jen s jednotlivými postavami, až v pozdním středověku se i v knižních miniaturách opět objevují celé výjevy a krajiny.

Medailony[editovat | editovat zdroj]

S rozšířením knihtisku v 16. století knižní miniatury zanikají, v téže době však vzniká jiný typ miniatur, teď už výhradně ve smyslu „malých obrazů“. Jsou to většinou portréty, kruhové, elipsovité nebo čtverhranné, malované na dřevě, na kovu, na skle a později i na porcelánu. Velké oblibě se miniatury těšily v 16. století a pak opět v 18. a 19. století, než je vytlačily fotografie.

Orientální miniatury[editovat | editovat zdroj]

Miniatury byly velmi oblíbeny také v Asii, zejména v Indii, Persii a Osmanské říši, kde rovněž doprovázejí rukopisy. Velmi známé jsou perské miniatury, vzniklé v dnešním Íránu a Střední Asii především v období 12.-18. století. Nejvíce se cení miniatury z doby dynastie Sáfíjovců v 16. a 17. století. V Indii vznikaly v 16.-19. století miniatury zobrazující dvorský život panovníků nebo výjevy z hinduistické mytologie. Časem se v Indii utvořilo několik škol miniatur. Nejznámější je škola mughalská, spojená se dvorem mughalských panovníků v Dillí a Ágře, vynikající úroveň však měly i regionální školy miniatur, především u dvorů rádžputských a kašmírských rádžů. Známé jsou i kángerské miniatury, hodně ovlivněné mughalskými vzory, naproti tomu miniatury mévarské a bašolské čerpají ze starších tradic indického malířství.

Sběratelství miniatur[editovat | editovat zdroj]

Tak jako se sbírají obrazy či jiná umělecká díla, jsou i mnozí sběratelé miniatur. V roce 1971 byla na aukci vydražena miniatura portrétu od Isaaca Olivera za 65 000 liber[2].

Středověké miniatury[editovat | editovat zdroj]

Svatý Lukáš (Evangeliář sv. Augustina, 6. stol, Itálie; dnes v cambridge)
Sv. Václav (Kodex Vyšehradský, kolem 1080)
Dioskuridés, Bylinář (Irák, 13. stol.)
Vojenské ležení (Dalimilova kronika, kolem 1330)
Abatyše Kunhuta (Kolem 1310)
Bible Václava IV. (Vídeň, 1400)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.etymonline.com/index.php?search=miniature&searchmode=none
  2. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha : Svoboda, 1983. Kapitola Sběratelství lidové / 12, s. 12.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Krása, České iluminované rukopisy 13.-16. století. Praha: Odeon, 1990 - 455 s. ISBN 80-207-0114-1
  • J. Royt, Středověké malířství v Čechách. Praha: Karolinum, 2002 - 163 s. : obr. ISBN 80-246-0265-2
  • K. Stejskal – P. Voit, Iluminované rukopisy doby husitské. Praha: Grafit, 1991 - 239 s. ISBN 80-900380-0-X

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]