Hodinky (modlitby)

Panna Maria s Ježíškem (A. Beauneveu, kolem 1400)

Hodinky nebo Kniha hodinek (latinsky Liber horarum, anglicky Book of Hours, německy Stundenbuch, francouzsky Livre d´heures, rusky Časoslov) je kniha pravidelně opakovaných modliteb pro různé denní doby, svátky a podobně. Je to nejrozšířenější středověký rukopis, podle odhadu se jich v různých knihovnách zachovalo na sto tisíc. V římskokatolické církvi nahradil od roku 1568 starší Knihy hodinek jednotný latinský breviář, který se od Druhého vatikánského koncilu vydává i v národních jazycích. Pro modlitbu breviáře se někdy používá i název hodinky.

Vznik a historie

Mnišské řehole předepisovaly od raného středověku pravidelné společné modlitby v průběhu celého dne, podle Žalmu 119,164 jich mělo být sedm. Kláštery tak měly zajišťovat, aby aspoň někdo byl neustále vzhůru a připraven, kdyby nastal druhý příchod Kristův a Poslední soud nad lidstvem (srv. Mt 24,42; 1Te 5,2). Podle řehole svatého Benedikta se tyto modlitby nazývaly prima a laudy (chvály), matutinum (ranní), tertia, sexta, nona (devátá, odtud anglické noon), vesperae (odtud české nešpory) a completorium (závěrečná). Tyto modlitby měly pravidelný týdenní řád, během něhož se mniši měli pomodlit mimo jiné všech 150 žalmů.

Zvěstování Panny Marie (Hodinky vévody z Berry, kolem 1400)

Od 13. století přibývalo věřících, kteří žili jako laici, nicméně chtěli konat stejné pravidelné pobožnosti. Tak vznikaly tzv. třetí řády, zbožná bratrstva a podobně. Pro zámožné a významné věřící se pak tyto modlitby pro soukromou pobožnost od 14. století psaly do knih, často bohatě zdobených. Jak se šířilo umění číst i obliba soukromých pobožností, zhotovovaly písařské dílny stovky Hodinek, zejména ve Francii a ve Flandrech, nejprve latinsky, potom i v národních (vernakulárních) jazycích. Tento trend vyvrcholil v 15. století, ale Hodinky se pak ještě také tiskly, zejména v Itálii a Německu. V římskokatolické církvi je od reforem Tridentského koncilu (1545-1563) nahradil jednotný breviář (Breviarium romanum, poprvé 1568), kniha pravidelných modliteb pro všechny kněze.

Seslání Ducha svatého (Hodinky vévody z Berry, kolem 1400)

Ve východní církvi byl vývoj podobný, původní řecké hórologion nahrazuje od 15. století Časoslov a zkrácená verze Časovnik. Poprvé vyšel tiskem roku 1491 v Krakově a pak opakovaně v Moskvě (1565), ve Vilniusu, v Ostrohu a jinde, většinou ve zkrácené verzi, z níž se také děti učily psát. Proto se jich dochovalo velmi málo. Roku 1652 dal velký Časoslov vytisknout v Moskvě patriarcha Josif a jeho verze se s úpravami používá dodnes.

Měsíc srpen - lov (Hodinky vévody z Berry, kolem 1400)

Obsah a význam

Typické hodinky obsahovaly kalendář a zkrácený program klášterních modliteb: čtení evangelií a výběr žalmů, pobožnost k Panně Marii, ke svatému Kříži, ke Všem svatým, pobožnost za zemřelé a často i modlitby a pobožnosti k místním světcům, patronům atd. Moderní anglický překlad typických Hodinek je na stránkách [2]. Textovému rozboru různých typů Hodinek slouží stránky dánského CHD [3].

Protože Hodinky byly určeny k meditaci a soukromé modlitbě, byly často zdobeny obrázky, které meditaci podporovaly. Hodinky tak představují i vrchol knižního malířství a iluminátorství pozdní gotiky v 15. století, patrně nejslavnější jsou Přebohaté hodinky vévody z Berry (kolem 1400). Z podobných českých rukopisů je nejznámější starší Liber viaticus (Kniha na cesty) biskupa Jana ze Středy, kancléře císaře Karla IV.

Moderní obdobu Hodinek vytvořil americký trapistický mnich a spisovatel Thomas Merton, A Book of Hours.

Oplakávání Krista (Hodinky vévody de Rohan, 1435)

Odkazy

Související články

• Denní modlitba církve
• Iluminace
• Lobkovický breviář
• Přebohaté hodinky vévody z Berry
• Žaltář Hanuše z Kolovrat

Literatura

• (anglicky)
• T. Merton, A Book of Hours, AMP: Notre Dame, IN. 2007. ISBN 1-933495-05-7

Externí odkazy

• (anglicky) Moderní překlad Book of Hours
• (rusky) Heslo Časoslov v pravoslavné encyklopedii Drevo