Sojuz (nosná raketa)
 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Raketa Sojuz-FG | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Země původu | Rusko (Sovětský svaz) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Rodina raket | Sojuz | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Rozměry | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výška | 44.4 m | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Průměr | 8.3 m | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 303 000 kg | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Nosnost | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Historie startů | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Status | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Kosmodrom | Bajkonur,Pleseck, Guyanské kosmické centrum (testy započaly v dubnu 2011) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Celkem startů | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Úspěšné starty | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Raketa Sojuz (rus. Союз) je rodina nosných raket, vyvinutých OKB-1 a vyráběných firmou CSKB-Progress v Samaře. Podle Evropské kosmické agentury jsou nosné rakety Sojuz nejspolehlivější a nejčastěji používané nosné rakety na světě.[1]
Obsah |
Vývoj [editovat]
Raketa Sojuz byla vytvořena v programu Sojuz na základě mezikontinentální balistické rakety R-7 v konstrukčních kancelářích S. P. Koroljova a S. A. Kosberga. K raketě R-7 byl přidán další stupeň, byly inovovány motory, řídicí elektronika atd. Tyto stupně byly osazovány postupně silnějšími motory, také elektronika byla inovována a vznikaly tak nové modifikace rakety. Vývoj motorů měla na starosti konstrukční skupina V. F. Gluška a A. M. Isejeva.
Použití [editovat]
Nosné rakety Sojuz jsou používány pro vynášení kosmických lodí Sojuz a transportních kosmických lodí Progress, vynáší komerční náklad prodávaný operátory Starsem a Arianespace. Raketa Sojuz je dnes využívaná k vynášení kosmonautů k mezinárodní stanici ISS. USA si prostor na těchto raketách pro své potřeby pronajímá, do roku 2011 používali raketoplány Space Shuttle a nyní vyvíjí rakety Ares I a Ares V.
Verze rakety [editovat]
- Sojuz-0/Vostok-0 (11A510) - pouze dva starty v letech 1965 a 1966. V podstatě přechodný typ mezi raketami Vostok a Sojuz. Nový první a druhý stupeň používaný i na dalších Sojuzech až po Sojuz-U včetně. Třetí stupeň je stejný, jako u Vostoku-2. Čtvrtý stupeň s motorem RD-861 o tahu 78 kN spalujícím asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý.
- Sojuz (11A511) - v letech 1966 až 1975 celkem 30 startů. Ve třetím stupni je čtyřkomorový motor RD-110 o tahu 294 kN.
- Sojuz-L (11A511L) - v letech 1970 až 1971 celkem 3 starty.
- Sojuz-M (11A511M) - v letech 1971 až 1976 celkem 8 startů.
- Sojuz-U (11A511U) - nejpoužívanější verze Sojuzu, zároveň i vůbec nejpoužívanější kosmická raketa na světě. Od roku 1973 až dodnes se uskutečnilo přes 700 startů.
- Sojuz-U2 (11A511U2 nebo 11A511K) - v letech 1982 až 1995 celkem 92 startů. Upravené motory prvního a druhého stupně.
- Sojuz-FG (11A511U-FG) - vylepšená verze Sojuz-U, první let 2001.
- Sojuz-2 (14A14) - první let 2004, vystřídal raketu Molnija-M, od roku 2014 by měl nahradit varianty Sojuz-U a Sojuz-FG.
Od nosné rakety Sojuz je odvozená také raketa Molnija (1960-2010).
Odkazy [editovat]
Literatura [editovat]
- LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.
Reference [editovat]
