Juno II
 |
| Juno II při misi Explorer VII |
| Země původu |
USA |
| Rodina raket |
Jupiter |
| Výrobce |
Army Ballistic Missile Agency |
| Rozměry |
| Výška |
24 metrů |
| Průměr |
2,67 metru |
| Hmotnost |
55 110 kg |
| Nosnost |
| na LEO |
41-50 kg |
| Historie startů |
| Status |
Vyřazena |
| Kosmodrom |
Cape Canaveral |
| Celkem startů |
10 |
| Úspěšné starty |
4 |
| Selhání |
5 |
| Částečná selhání |
1 |
| První start |
6. prosinec 1958 |
| Poslední start |
24. květen 1961 |
|
| Druhý stupeň – Sergeant |
| Motor |
11xSergeant |
| Tah |
73 kN |
| Specifický impuls |
2100 N.s/kg (214 sekund) |
| Doba zážehu |
6 sekund |
| Palivo |
tuhé pohonné látky |
| Třetí stupeň – Sergeant |
| Motor |
3xSergeant |
| Tah |
20 kN |
| Specifický impuls |
2100 N.s/kg (214 sekund) |
| Doba zážehu |
6 sekund |
| Palivo |
tuhé pohonné látky |
| Čtvrtý stupeň – Sergeant |
| Motor |
1xSergeant |
| Tah |
7 kN |
| Specifický impuls |
2100 N.s/kg (214 sekund) |
| Doba zážehu |
6 sekund |
| Palivo |
tuhé pohonné látky |
|
Juno II byla americká nosná raketa, odvozená z rakety balistické střely Jupiter IRBM. Byla používaná od konce roku 1958 do května 1961. Základní první stupeň byl převzat z Jupiteru a konfigurace horních stupňů byla identická s raketou Juno I. První stupeň o délce 18,28 metrů a průměru 2,67 metru byl vybaven jedním motorem S-3D na RP-1 a kapalný kyslík. Druhý stupeň byl tvořen jedenácti raketovými motory na tuhé pohonné látky, odvozenými od MGM-29 Sergeant. Třetí stupeň byl poskládán ze tří Sergeantů a čtvrtý stupeň měl jediný motor. Při letu, pořadové číslo AM19B, startovala raketa pouze se třemi stupni, což poskytlo dalších 9 kilogramů nosnosti, avšak na nižší orbitu.
Raketa byla vyvinuta týmem vědců z Redstone Arsenal pod vedením Wernhera von Brauna. Cílem projektu bylo zvýšení nosnosti raket. Při vývoji Juno II bylo použito stejného postupu, jako u Juno I, tedy přestavěním stávajícího vojenského vybavení pro potřeby kosmických letů. Tímto postupem bylo ušetřeno mnoho finančních prostředků a značná byla i úspora času. Ačkoli raketa dosáhla jistých úspěchů, stále se opakovaly podobné závady jako u předchozích raket Vanguard a Juno I a raketa tak dosáhla pouze 40% úspěšnosti. 28. ledna 1959 se konal National Aeronautics and Space Council na kterém se raketa Juno II dočkala, stejně jako Vanguard, Thor-Able a Juno I (Jupiter-C), kritiky za neuspokojivé výsledky, uspěchanou konstrukci a nedostatek potenciálu pro budoucí rozvoj.
Související články [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Juno II na anglické Wikipedii.
Externí odkazy [editovat]
| Nosné rakety USA |
|
| Současné |
|
|
| Plánované |
|
|
| Vyřazené |
|
|
| Zrušené |
|
