Ariane 1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ariane 1
Ariane 1 v Le Bourget
Ariane 1 v Le Bourget
Země původuEvropa
Rodina raketAriane
VýrobceLes Mureaux pro ESA
Rozměry
Výška50 metrů
Průměr3,8 metru
Hmotnost207 200 kg
Nosnost
na LEO1400 kg
na GTO1850 kg
Historie startů
StatusVyřazena
KosmodromGuyanské kosmické centrum
Celkem startů11
Úspěšné starty9
Selhání2
První start24. prosince 1979
Poslední start22. února 1986
První stupeň  – Ariane 1-1
Motor4x Viking
Tah2770 kN
Specifický impuls2760 N.s/kg (281 sekund)
Doba zážehu145
PalivoUH-25/N2O2
Druhý stupeň  – Ariane 1-2
Motor1x Viking
Tah720 kN
Specifický impuls2900 N.s/kg (296 sekund)
Doba zážehu132 sekund
PalivoUH-25/N2O2
Třetí stupeň  – Ariane H8
MotorHM-7A
Tah61 kN
Specifický impuls4350 N.s/kg (443 sekund)
Doba zážehu563 sekund
PalivoLH2/LOX
Čtvrtý stupeň  – Mage 1
MotorMage
Tah19 kN
Specifický impuls2890 N.s/kg (295 sekund)
Doba zážehu50 sekund
Palivotuhé

Ariane 1 byla čtyřstupňová nosná raketa, vyvinutá Evropskou vesmírnou agenturou. Vývoj Ariane navazoval na zrušený projekt rakety Europa. Raketa byla navržena tak, aby mohla vynést dvě družice najednou, ESA si od toho slibovala snížení ceny. Vývoj začal v roce 1973. Poprvé vzlétla v roce 1979. Celkový počet startů byl 11, z čehož dva skončily nehodou. Poslední start se konal v roce 1986.

První stupeň byl poháněn čtyřmi motory Viking, spalujícími UDMH a N2O2. Druhý stupeň byl osazen jedním motorem Viking. Třetí stupeň byl poháněn motorem HM7-A na kryogenické pohonné látky, kapalný vodík a kyslík. Čtvrtý stupeň měl raketový motor na tuhé pohonné látky. Toto uspořádání bylo shodné u raket řady Ariane až do typu Ariane 4. Po nehodě druhé rakety kvůli nestabilitě spalování v květnu 1980 bylo inovováno palivo a místo čistého UDMH se používala směs 75% UDMH a 25% hydrazinu. Toto palivo, nazývané UH-25, je svými vlastnostmi velmi podobné americkému Aerozinu 50.

Starty Ariane 1[editovat | editovat zdroj]

Let Datum Náklad Výsledek Poznámky
L-01 24. prosinec 1979 CAT-1 Úspěch První start
L-02 23. května 1980 Firewheel Subsat-1,2,3,4, Amsat P3A, CAT 2 Neúspěch Nestabilita spalování v jednom z motorů prvního stupně.
L-03 19. června 1981 Meteosat 2, APPLE, CAT 3 Úspěch
L-04 20. prosince 1981 MARECS 1, CAT 4 Úspěch
L-5 10. září 1982 MARECS B, Sirio 2 Neúspěch První komerční start, selhání turbočerpadla na třetím stupni.
L-6 16. června 1983 ECS 1, Amsat P3B Úspěch
L-7 19. října 1983 Intelsat 507 Úspěch
L-8 5. února 1984 Intelsat 508 Úspěch
V-9 23. května 1984 Spacenet 1 Úspěch
V-14 2. července 1985 Giotto Úspěch
V-16 22. února 1986 SPOT 1, Viking Úspěch Poslední start.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane 1 na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]