Atlas II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Atlas II
Atlas II with GOES-L.jpg
Atlas II se satelitem GOES-L
Země původu USA
Rodina raket Atlas
Výrobce Lockheed Martin
Rozměry
Výška 47,54 m
Průměr 3,04 m
Hmotnost 204 300 kg
Nosnost
na LEO 6 580 kg
na GTO 2 810 kg
Historie startů
Status vyřazena
Kosmodrom Cape Canaveral
Vandenberg AFB
Celkem startů 63
10 Atlas II
23 Atlas IIA
30 Atlas IIAS
Úspěšné starty 63
První start II: 7. prosince 1991
IIA: 10. června 1992
IIAS: 16. prosince 1993
Poslední start II: 16. března 1998
IIA: 5. prosince 2002
IIAS: 31. srpna 2004
Pomocné motory - Atlas MA-5A
Počet 2x RS-56 OBA
Tah 2 093,3 kN
Specifický impuls 2940 N.s/kg (299 sekund)
Doba zážehu 172 sekund
Palivo LOX/RP-1
Pomocné motory – Castor 4A (pouze Atlas IIAS)
Počet 4
Tah 478,3 kN
Specifický impuls 2610 N.s/kg (266 sekund)
Doba zážehu 56 sekund
Palivo tuhé
První stupeň – Atlas II
Motor RS-56 OSA
Tah 386,3 kN
Specifický impuls 3100 N.s/kg (316 sekund)
Doba zážehu 283 sekund
Palivo LOX/RP-1
Druhý stupeň – CentaurIIA
Motor 2xRL-10A-4
Tah 147 kN
Specifický impuls 4400 N.s/kg (449 sekund)
Doba zážehu 392 sekund
Palivo kapalný vodík a kyslík
Třetí stupeň – IABS
Motor R-4D
Tah 980 N
Specifický impuls 3060 N.s/kg (312 sekund)
Doba zážehu 60 sekund
Palivo oxid dusičitý a monomethylhydrazin


Atlas II byla americká nosná raketa používaná v 90. letech 20. století. Patřila do početné rodiny nosných raket odvozených od balistické střely SM-65 Atlas. Byla poslední verzí Atlasu využívající 1,5 (resp. 2,5 a 3,5) stupňový koncept, kdy je půl-stupeň tvořen dvěma odhazovacími motory, přičemž třetí motor s nádržemi pokračuje v letu. Vykonala celkem 63 startů (všechny verze) a poslední se konal 31. srpna 2004. Do roku 1997 byla používána souběžně s raketou Atlas I a od roku 2000 byla využívána souběžně s raketou Atlas III.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Oproti předchůdci Atlas I, který vycházel z Atlasu G/H, je o 2,7 metru delší a má upravené a silnější motory prvního i druhého stupně. Navíc je možno sestavit 3,5 stupňovou verzi pro speciální mise a meziplanetární lety. Kromě motorů prošla zásadní obměnou i navigační jednotka a letový počítač, které byly plně digitální už na předchozí verzi (Atlas I), avšak rychlý vývoj výpočetní techniky v 90. letech vedl k dalším vylepšením a tím i snížení nákladů na elektronické vybavení rakety. První stupeň byl převzat z předchozích typů (AtlasG/H/I), byly provedeny pouze drobné úpravy na systému zavěšení motorů a elektroinstalaci. Nádrže byly balonové konstrukce, stejné jaké se používaly již na prvních raketách Atlas a jaké používá i stupeň Centaur.

Motory odhazovacího půl-stupně byly RS-56 OBA a byly vyvinuty z motoru LR-89. Motor prvního stupně byl značen podobně, RS-56 OSA, jednalo se však o odlišný motor, vzniklý modernizací starší pohonné jednotky LR-105. Stupeň Centaur používal osvědčené motory RL-10 ve verzi RL-10-4. Poslední verze Atlas IIAS mohla být vybavena až čtyřmi pomocnými motory na pevné pohonné látky (SRB – Solid Rocket Booster), jenž poskytovaly dodatečný tah pro těžší náklady. Verze Atlas II disponovala i třetím stupněm s motorem R-4D spalujícím oxid dusičitý a monomethilhyrdazin.

Verze[editovat | editovat zdroj]

  • Altas II – Základní verze, třístupňová (resp. 3,5 stupně)
  • Atlas IIA – Dvoustupňová verze (resp. 2,5)
  • Atlas IIAS – Dvoustupňová verze se čtyřmi pomocnými motory na tuhé pohonné látky
  • Atlas IIR a Atlas IIAR - Jde o alternativní značení Atlasu III, které se používalo na začátku jeho vývoje. „R“ značí použití ruských motorů RD-180

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]