N-1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání


N-1
Země původu SSSRSSSR Sovětský svaz
Rozměry
Výška 105 m
Průměr 17 m
Hmotnost 2 735 000 kg
Nosnost
na LEO 90 t
na GTO 46 t
Historie startů
Status vyřazena
Kosmodrom Bajkonur
Celkem startů 4
Úspěšné starty 0
Selhání 4
První start 21. února 1969
Poslední start 23. listopadu 1972:


První stupeň – Blok A
Motor 30x NK-15
Tah 50,3 MN
Specifický impuls 330 s
Doba zážehu 125 s
Palivo RP-1/LOX
Druhý stupeň – Blok B
Motor 8x NK-15V
Tah 14,04 MN
Specifický impuls 346 s
Doba zážehu 120 s
Palivo RP-1/LOX
Třetí stupeň – Blok V
Motor 4x NK-21
Tah 1,61 MN
Specifický impuls 353 s
Doba zážehu 370 s
Palivo RP-1/LOX
Čtvrtý stupeň – Blok G (N1-L3)
Motor 1x NK-19
Tah 446 kN
Specifický impuls 353 s
Doba zážehu 443 s
Palivo RP-1/LOX
Pátý stupeň – Blok D (N1-L3)
Motor RD-58
Tah 83,36 kN
Specifický impuls 393 s
Doba zážehu 600 s
Palivo RP-1/LOX

N1 byl tajný nedokončený sovětský projekt 3 stupňové nosné rakety, schopné vynést na nízkou oběžnou dráhu 90 t nákladu, například vesmírnou stanici nebo komponenty lodě pro výpravu k Marsu. Ve variantě N1-L3 byl nosič N1 doplněn dalšími 2 stupni a kosmickou lodí pro přistání lidí na Měsíci. Svými rozměry a určením byl srovnatelný s největší americkou nosnou raketou Saturn V.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Porovnání Saturn V, člověk a N1

Projekt začal v polovině 60. let 20. století, ještě za éry legendárního konstruktéra Sergeje Koroljova. Nakonec se ukázal být neúspěšný – všechny čtyři testovací lety skončily katastrofou, vesměs kvůli různým problémům na prvním stupni, který sestával ze svazku 30 raketových motorů na kapalné palivo. Oficiálně byl projekt ukončen v roce 1976.

Starty[editovat | editovat zdroj]

  • 21. února 1969: po stratu, v 55. s vznikl v prostoru motorů požár, který poškodil elektrickou kabeláž, v důsledku čeho došlo 69 s po startu, ve výšce 12 200 m, k vypojení všech motorů 1. stupně. Raketa pokračovala v letu setrvačností pod nevelkým úhlem k horizontu a dopadla asi 50 km od startovací rampy.
  • 3. července 1969: při startu vnikl kousek kovu do palivového čerpadla, které poškodil. Jakmile automatické řízení motorů zjistilo nefunkční palivové čerpadlo, vypnulo 29 ze 30 motorů, což způsobilo, že se N-1 zastavila. Raketa dosáhla maximální výšky asi 200 m, načež začala padat zpět na startovní rampu a po dopadu explodovala. Výbuch rakety a startovací rampy byl největší explozí v historii raketové techniky.
  • 26. června 1971: zařízení se sériovým číslem 6L se okamžitě po startu dostalo do nekontrolovaného náklonu, který už systém nedokázal vykompenzovat. Ve 48. s byl už náklon takový, že aerodynamické síly odlomily horní část rakety nad blokem B. 51 sekund po startu, ve výšce 1 km, dosáhla raketa náklonu 200° a automatika vypnula všechny motory. Raketa ještě nějakou dobu pokračovala setrvačností, než dopadla na zem asi 20 km od rampy.
  • 23. listopadu 1972: zařízení se sériovým číslem 7L - motory běžely normálně 106,93 s, pak se sestava zřejmě dostala do „pogo oscilace“ (tj. do podélného rozkmitání způsobeného nerovnoměrným spalováním paliva), což způsobilo selhání ve výšce 40 km. Řídící program zastavil chod několika dalších motorů jako prevenci proti přetížení konstrukce, došlo však k prasknutí palivové trubky a k explozi motoru č. 4. Raketa se rozpadla, k explozi došlo pouhých 7 s před plánovaným ukončením funkce 1. stupně.

Ukončení programu[editovat | editovat zdroj]

Další start významně upravené rakety 8L, mimo jiné s vylepšenými motory NK-33, připravovaný na konec roku 1974 se už neuskutečnil. Poté, co Valentin Gluško nahradil Vasilije Pavloviče Myšina na pozici vedoucího vývojové kanceláře, byl program N-1 zastaven ve prospěch upřednostnění vývoje potenciálně ještě mohutnější rakety Eněrgia.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Zajímavostí je, že se při popsaných nehodách plně osvědčil použitý únikový systém. Mimořádně úspěšnými se staly nové motory s uzavřeným cyklem prvního a druhého stupně, typu NK-15/NK-33/NK-43, které jsou i v současnosti (rok 2013) používány v amerických nosných raketách Antares, jež by měly kromě jiného sloužit pro zásobování ISS.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku N1 rocket na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]