Delta II

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Delta II
Delta II Dawn liftoff 1.jpg
Start rakety Delta II se sondou DAWN
Země původu USA
Rodina raket Delta
Výrobce Boeing
Rozměry
Výška 38–39 metrů
Průměr 2,44 metru
Hmotnost 151 700–231 870 kg
Nosnost
na LEO 2 700–6 100 kg
na GTO 900–2 170 kg
Historie startů
Status Vyřazena
Kosmodrom Cape Canaveral a Vandenberg AFB
Celkem startů 152
Delta 6000:17
Delta 7000: 129
Delta 7000H: 6
Úspěšné starty 150
Delta 6000:17
Delta 7000: 127
Delta 7000H: 6
Selhání 1 (Delta 7000)
Částečná selhání 1 (Delta 7000)
První start Delta 6000: 14 února 1989
Delta 7000: 26 listopad 1990
Delta 7000H: 8 července 2003
Poslední start Delta 6000: 24 července 1992
Delta 7000H: 10. září 2011
Pomocné motory - Delta 7000: GEM-40
Počet 3, 4 nebo 9
Tah 493 kN
Specifický impuls 2687,9 N.s/kg (274 sekund)
Doba zážehu 56 sekund
Palivo tuhé
Pomocné motory – Delta 7000H: GEM-46
Počet 3, 4 nebo 9
Tah 628,3 kN
Specifický impuls 2727,2 N.s/kg (278 sekund)
Doba zážehu 75 sekund
Palivo tuhé
První stupeň – Delta XLT-C
Motor RS-27, RS-27A
Tah 1 054,2 kN
Specifický impuls 2962,6 N.s/kg (302 sekund)
Doba zážehu 265 sekund
Palivo LOX/RP-1
Druhý stupeň – Delta K
Motor AJ-10
Tah 43,6 kN
Specifický impuls 3129,4 N.s/kg (319 sekund)
Doba zážehu 431 sekund
Palivo N2O4 a Aerozin-50
Třetí stupeň – PAM-D - podle varianty
Motor Star 48B
Tah 66 kN
Specifický impuls 2805,7 N.s/kg (286 sekund)
Doba zážehu 87 sekund
Palivo tuhé


Delta II byla americká nosná raketa, vyvinutá společností McDonnell Douglas na počátku 90. let. Výrobu později převzala firma Boeing a po ní United Launch Alliance. Delta II patřila do rodiny raket Delta a její vývoj byl zprvu pozastaven kvůli projektu Space Shuttle. Po havárii raketoplánu Challenger byl projekt obnoven, hlavně kvůli budování systému GPS. Do vyřazení měla Delta II na kontě 149 úspěšných startů a podílela se na několika misích k Marsu. Počet stupňů a pomocných raket se lišil podle profilu mise a požadované hmotnosti, nejsilnější varianta Delta II 7925 Heavy byla schopna vynést na nízkou oběžnou dráhu až 6100 kg a na geostacionární oběžnou dráhu až 2170 kg. První stupeň byl poháněn jedním motorem Rocketdyne RS-27A o tahu 1,05 MN a druhý stupeň měl jeden motor Aerojet AJ-10. Poslední start se konal 28. října 2011 a žádné další starty již nejsou plánovány.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Porovnání Delta II 7925 a Delta II 7925 Heavy

Delta II navazuje na rodinu raket Delta používanou od 60. let. Vývoj začal po nehodě raketoplánu Challanger, kdy NASA postrádala vhodný nosný systém pro dopravu středních nákladů na nízkou a geostacionární oběžnou dráhu. Původně byla navržena pro dopravu satelitů systému GPS. Podílela se na více než 150 misích, z toho na několika misích k Marsu:

Zpočátku byla vyráběna společností McDonnell Douglas, později výrobu převzala firma Boeing. Po roce 2006 byla výroba a montáž prováděna společností United Launch Alliance, která vznikla jako joint venture firem Boeing a Lockheed Martin.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Koncepce rakety Delta II umožňovala variabilní sestavení nosného systému, aby nejlépe odpovídal účelu mise. Mohla být dvoustupňová nebo třístupňová, počet a typ pomocných motorů se volil podle nákladu a cílové oběžné dráhy. Pro geostacionární přechodovou dráhu se většinou používalo třístupňové provedení, pro těžší náklady se využívala varianta Heavy, s výkonnějšími pomocnými motory.

Popis stupňů[editovat | editovat zdroj]

  • Stupeň 1 se nazývá Delta-Thor XTL, jedná se o značně vylepšený a prodloužený první stupeň rakety Thor. Je vybaven jedním motorem RS-27, pozdější verze používají vylepšenou variantu RS-27A a RS-27C.
  • Stupeň 2 je Delta K, převzatý z programu Vanguard, je však výrazně modifikován. Vybaven je motorem AJ10-118K o tahu 43 kN. Pohonné látky,N2O4 a Aerozin-50, jsou hypergolické, tzn. při kontaktu samovolně vzplanou, to umožňuje vypnutí a restartování motoru. Ve druhém stupni je umístěn „mozek“ rakety, jedná se o naváděcí a inerciální navigační systém.
  • Stupeň 3 lze použít dle potřeby, nazývá se Thiokol STAR-37FM a jedná se o pokročilou variantu stupně Burner, používaného v programu Thor-Burner. Motor spaluje tuhé pohonné látky a jeho tah dosahuje 47,9 kN. Třetí stupeň postrádá jakýkoli systém navádění, je tedy závislý na navigačním systému druhého stupně. Stabilizace letu probíhá pomocí rotace.
  • Aerodynamický přední kryt je tenká skořepina vyrobená z plechu nebo kompozitních materiálů. Má za úkol chránit náklad při vzletu.

Systém značení[editovat | editovat zdroj]

  • První číslo značí typ prvního stupně a pomocných motorů. Dnes se používá 7, to znamená první stupeň Delta-Thor XTL a pomocné motory GEM 40 nebo GEM 46. Starší varianta Delta 6000 používala Delta-Thor ETL a pomocné motory Castor 4A.
  • Druhé číslo udává počet pomocných motorů, obvykle 9, někdy 3 a 4
  • Třetí číslo je vždy 2 a znamená Aerojet AJ10, motor druhého stupně. Starší série Delta 6000 používala motor TR-201.
  • Čtvrté číslo znamená je 0 nebo 5, značí třetí stupeň.
  • Varianta Heavy se značí „H“ a používá se pro silnější motory GEM 46.

Příprava ke startu[editovat | editovat zdroj]

Sestavení probíhalo ve vertikální poloze, nejdříve byl na odpalovací rampu vyzvednut první stupeň. K prvnímu stupni byly poté připevněny pomocné motory a nasazen druhý a třetí stupeň. Tankování paliva do prvního stupně trvalo přibližně 20 minut. Palivo a okysličovadlo pro druhý stupeň je vysoce korozivní a vyžadovalo zvýšenou opatrnost.

Starty[editovat | editovat zdroj]

Delta II startovala celkem 151krát, z toho 149krát úspěšně. 19. září 2007 vykonala 75. úspěšný start v řadě, což je rekord moderních nosných raket. V době vyřazení byla nejspolehlivější nosnou raketou.

Selhání[editovat | editovat zdroj]

První selhání 5. srpna 1995 bylo jen částečné, Delta série 7000 vynesla jihokorejskou komunikační družici Koreasat-1 na příliš nízkou oběžnou dráhu. Problém byl pravděpodobně způsoben přehřátím systému pro odpojování pomocných motorů, ty se oddělily předčasně a raketa nedosáhla požadované výšky. Družice pro korekci oběžné dráhy využila vlastní pohonný systém, životnost se tak snížila na 4,5 roku.

Druhé selhání bylo totální. 17. ledna 1997 měla raketa Delta II 7925 vynést satelit systému GPS Block II, 13 sekund po startu došlo k explozi a raketa byla kompletně zničena. Odpalovací rampa nebyla vážněji poškozena a nikdo nebyl zraněn, déšť trosek však zničil několik aut.

Mise[editovat | editovat zdroj]

Kromě budování systému GPS, misí na Mars a komerčních letů, se Delta II účastnila mnoha vědeckých projektů. Některé z nich:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.nasa.gov/mission_pages/NOAA-N-Prime/main/index.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]