Výzkum Marsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

První kontakty (1960–1965)[editovat | editovat zdroj]

Sovětský svaz v rámci programu Mars odstartoval v oknech 1960, 1962, 1964 celkem 7 sond, z nichž 4 se nedostaly ani na cestu k Marsu a se zbylými bylo na cestě ztraceno spojení. Obdobně dopadly sondy Zond 2 (rok 1964) a Zond 3 (rok 1965). USA vyslaly roku 1964 dvě sondy Mariner (3 a 4), z nichž s jednou bylo ztraceno spojení a druhá odeslala v červenci 1965 22 snímků Marsu.[1]

Průlety a první oblety (1969–1971)[editovat | editovat zdroj]

USA připravily pro obě okna tohoto období dvě sondy. Marinery 6 a 7 prolétly okolo planety ve vzdálenostech 3430 km, odeslaly 400 snímků a zkoumaly složení atmosféry. Další tři sovětské sondy opět havarovaly, ale roku 1971 se vydaly na cestu sondy Mars 2 a Mars 3, z nichž každá se skládala z orbitální a povrchové sondy. Oba orbitální moduly mapovaly povrch od prosince 1971 do srpna 1972. Povrchová část sondy Mars 2 dopadla tvrdě na Mars, ale Mars 3 přistál měkce a 20 sekund po přistání vysílal. Na obrázku nebylo nic rozeznat, což podpořilo spekulace o kapalném povrchu. Nicméně tyto dvě sondy byly první, které dosáhly povrchu Marsu. Mariner 8 havaroval, ale snímky orbitální sondy Mariner 9 byly základním kamenem pro plánování dalších amerických misí.

První velký nápor (1973–1975)[editovat | editovat zdroj]

Mars 4–7[editovat | editovat zdroj]

Pro rok 1973 si Američané dali pauzu. Zato Sověti připravili 4 sondy Mars 4–7 (dvě družice a dvě povrchové sondy). Se sondou Mars 6 se ztratilo spojení při sestupu, Marsy 4 a 7 úplně minuly planetu. Jen Mars 5 odeslal několik snímků, než s ním bylo ztraceno spojení.[1]

Viking 1, 2[editovat | editovat zdroj]

USA vyslaly v roce 1975 dvě sondy programu Viking, obě se skládaly z oběžné a povrchové části. Všechny části lze označit za úspěšné. Celkem odeslaly 55 000 snímků. Orbitální moduly zmapovaly celý povrch s rozlišením 100  m, místy až 30 m. Dlouhodobé záznamy povrchových modulů jsou základem pro marsovskou klimatologii.

Sonda Přistání
povrchové sekce
Ukončení práce
družice
Ukončení práce
povrchové sekce
Viking 1 19. června 1976 7. srpna 1980 11. listopadu 1982
Viking 2 7. srpna 1976 12. dubna 1978 25. července 1980

Pokus o návrat na Mars[editovat | editovat zdroj]

Mise Fobos (1988)[editovat | editovat zdroj]

Po dlouhé pauze ve výzkumu se jako první rozhodl pokračovat v průzkumu Marsu Sovětský svaz, který roku 1988 zorganizoval speciální misi pro výzkum měsíce Marsu Phobos. S jednou sondou bylo ztraceno spojení na cestě a s druhou po odeslání jen několika snímků.

Mars Observer (1992)[editovat | editovat zdroj]

USA pro návrat zvolily komplexní a drahou sondu Mars Observer, která však ztroskotala krátce před dosažením oběžné dráhy. Tato havárie vedla k přehodnocení dalších misí, což vedlo k programu dvou levných sond (jedna družice a jedna povrchová sonda) pro každé startovní okno.

Mise roku 1996[editovat | editovat zdroj]

Mars 96[editovat | editovat zdroj]

Rusko s pomocí některých evropských zemí chtělo již na roku 1994 vyslat sondu k Marsu, ale došlo ke zdržení a start se uskutečnil až v roce 1996. Kvůli závadě na nosné raketě se však zřítila do Tichého oceánu.

Mars Global Surveyor[editovat | editovat zdroj]

Nová americká mise byla Mars Global Surveyor, která obsahovala některé experimenty ze ztraceného Mars Observeru. Přestože kvůli špatnému vyklopení slunečních panelů trvalo brzdění s pomocí atmosféry trochu déle, byla sonda funkční až do listopadu 2006 a mapovala povrch s rozlišením 15 metrů a díky postupně vyvinuté technologii mohla s rozlišením 0,5 m rozeznat některé povrchové sondy. (Start sondy: 7. listopadu 1996; na oběžné dráze od 12. září 1997.)

Sonda Pathfinder odeslala na Zem tisíce fotografií povrchu Marsu, toto je jedna z nich

Mars Pathfinder[editovat | editovat zdroj]

Povrchová sonda Mars Pathfinder si s sebou nesla i rover Sojouner, který zkoumal složení kamenů v okolí sondy a komunikoval se Zemí přes ní. (Start sondy: 4. prosince 1996; přistání 4. července 1997; přerušení spojení 27. září 1997)

Neúspěchy a minimální mise (1998–2001)[editovat | editovat zdroj]

O sondě Nozomi je zmínka v dalším okně.

Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander[editovat | editovat zdroj]

V rámci plánu dvou misí odstartovala roku 1998 orbitální sonda Mars Climate Orbiter, která měla zkoumat počasí a dění v atmosféře. Druhou sondou byl Mars Polar Lander, který měl přistát v polární oblasti a během přistání uvolnit dva penetrátory (Deep Space 2), které se měly velkou rychlostí zavrtat do povrchu a zkoumat hlubší vrstvy. Jedno řídicí středisko sondy Mars Climate Orbiter počítalo v mílích a druhé v kilometrech, sonda se kvůli tomuto nedorozumění dostala do hustších vrstev atmosféry a shořela. Na sondě Mars Polar Lander byla technická závada a sonda se zřítila.

Mars Oddysey 2001[editovat | editovat zdroj]

Pro rok 2001 se původně počítalo také se dvěma sondami, ale po předchozím neúspěchu byl povrchový modul zakonzervován a bude použit pro misi Fenix v roce 2007. Sonda Mars Oddysey nese další experimenty ztracené na velké sondě Mars Observer, jako studium radiace a chemického složení. Kamera sondy má horší rozlišení než u sondy Mars Global Survoyer, ale zabírá větší území. Sonda funguje jako retranslační stanice pro povrchové sondy. Většina dat z mise MER přichází právě přes ní, další část přes MGS a jen malá část je vysílána přímo na Zem.

Druhý nápor (2003)[editovat | editovat zdroj]

Nozomi[editovat | editovat zdroj]

Sonda Nozomi odstartovala již roku 1998, ale pro poruchu nosiče se nedostala na potřebnou dráhu a spotřebovala mnoho paliva. Aby se ji podařilo u Marsu zabrzdit, bylo rozhodnuto využít méně náročný přílet v roce 2003. Můžeme ji tedy počítat k celkem 5 sondám, které měly v tomto období Mars zkoumat. Ovšem v kritický okamžik zážehu nebylo se sondou navázáno spojení a ta jen bez užitku proletěla kolem.

Mars Express[editovat | editovat zdroj]

Mise Evropské kosmické agentury Mars Express zahrnovala orbitální modul a povrchovou sondu Beagle 2, která měla pomocí mechanické paže zkoumat půdu ve svém okolí. Se sondou Beagle 2 nebylo po plánovaném přistání navázáno spojení. Orbitální sonda Mars Express potvrdila výskyt vodního ledu v polárních oblastech.

Mars Exploration Rover 2003[editovat | editovat zdroj]

Mise zahrnuje dva rovery: Opportunity a Spirit. Spirit přistál 4. ledna 2004 v kráteru Gusev a Opportunity 25. ledna 2004 na pláni Meridiani.

Další mise[editovat | editovat zdroj]

Mars Reconnaissance Orbiter[editovat | editovat zdroj]

Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) odstartoval 12. srpna 2005, k Marsu se dostal v březnu 2006, ale vědecká mise začala až v listopadu po navedení na nižší dráhu pomocí pomalého, méně náročného brzdění s pomocí atmosféry (tzv. aerobraking). Hlavním cílem mise je pořizovat snímky s vysokým rozlišením (30 - 60 cm) pro detailní plánování dalších sond a hledat důkazy o dřívější přítomnosti vody na povrchu. MRO se stal čtvrtou aktivní družicí Marsu (vedle sond Mars Express, Mars Odyssey a Mars Global Surveyor) a celkově šestou aktivní sondou (na Marsu jsou ještě dvě vozítka programu Mars Exploration Rover) u této planety. V období od ledna 2009 do prosince 2010 bude sonda využívána jako retranslační družice pro zajišťování spojení s jinými sondami a automatickými laboratořemi na povrchu Marsu.

Phoenix[editovat | editovat zdroj]

Sonda Phoenix se vydala k Marsu 4. srpna 2007. Zařízení je určeno pro výzkum v severních polárních oblastech planety. Vědci chtějí zjistit, jestli jsou přírodní podmínky na Marsu vhodné pro mikroskopický život. Sonda svého cíle dosáhla, vyslala jen několik fotografií a pak s ní bylo ztraceno spojení. Od listopadu 2008 byla mise prohlášena za ukončenou.

Mangalján[editovat | editovat zdroj]

Dne 5. listopadu 2013 odstartovala z indického kosmodromu Satiš Davan sonda Mangalján. Cílem mise je průzkum atmosféry Marsu.[2]Pár dní po startu se dostala sonda do problémů,[3] které se koncem listopadu podařilo vyřešit.[4]

Sonda Maven[editovat | editovat zdroj]

Sondu Maven k Marsu vyslala NASA v pondělí 17. listopadu 2013. Úkolem je průzkum atmosféry.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 262.  
  2. Novinky, ČTK. Indie vyslala sondu k Marsu. Novinky.cz [online]. 2013-11-05 [cit. 2013-11-06]. Dostupné online.  
  3. Novinky. Indická sonda, která má zkoumat Mars, se dostala do problémů. Novinky.cz [online]. 2013-11-11 [cit. 2013-11-11]. Dostupné online.  
  4. Lidovky cz., ČTK. Indická sonda se vydala k Marsu. Dorazí za deset měsíců. lidovky.cz [online]. 2013-12-01 [cit. 2013-12-01]. Dostupné online.  
  5. Novinky, ČTK. Odstartovala sonda Maven. Má zjistit, kam zmizela atmosféra Marsu. Novinky.cz [online]. 2013-11-18 [cit. 2013-11-18]. Dostupné online.