Mars Odyssey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mars Odyssey
2001 mars odyssey wizja.jpg
Jiné názvy 2001 Mars Odyssey
COSPAR 2001-013A
Katalogové číslo 26734
Start 7. dubna 2001, 15:02:21 UTC
Kosmodrom Eastern Test Range
Nosná raketa Delta 7925
Typ oběžné dráhy Areocentrická
Stav objektu na oběžné dráze Marsu
Trvání mise 13 let a 197 dní
Provozovatel NASAJPL
Výrobce Lockheed Martin
Druh planetární sonda
Hmotnost vzletová 725
prázdná 332 kg


Parametry dráhy
apocentrum 400 km
pericentrum 400 km
doba oběhu 118,2 min
sklon dráhy 93,0°
Přístroje
THEMIS snímkování povrchu ve vysokém rozlišení ve viditelné a infračervené oblasti
GRS spektrometr gama záření
MARIE spektrometr ionizujícího záření
NS neutronový spektrometr
HEND detektor rychlých neutronů
http://mars.jpl.nasa.gov/odyssey/

Mars Odyssey či 2001 Mars Odyssey je americká kosmická sonda, která byla vypuštěna 7. dubna 2001 z mysu Canaveral a na orbitu Marsu navedena 24. října 2001. V evidenci COSPAR je vedena jako 2001-013A. Její vypuštění bylo součástí programu NASA Mars Exploration Program. Jejím hlavním úkolem bylo zjišťování podrobného složení povrchu, zkoumání výskytu vody a průzkum polárních čepiček pomocí spektrometru. Na oběžnou dráhu Země byla vynesena pomocí nosné rakety Delta II. Svůj úkol, primární misi během let 20012004 splnila, v misi pokračuje na kruhové dráze. V roce 2014 rozhodla NASA o opětovném prodloužení mise sondy.[1]

Popis sondy[editovat | editovat zdroj]

Sonda je tříose stabilizovaná ve tvaru kvádru o rozměrech 2,2 × 1,7 × 2,6 metru. Energii získává z jednoho solárního panelu o ploše 7 metrů čtverečních, který dobíjí akumulátorovou NiMH baterii o kapacitě 16 Ah. Při startu vážila sonda 725 kg (cca 349 kg paliva, 332 kg samotná konstrukce a 44,5 kg vědecké vybavení).[2] Stabilizaci zajišťují 4 gyroskopy. Sonda má jeden hlavní a čtyři orientačí a stabilizační motory. O řízení sondy se stará počítačprocesorem RAD2000 s pamětí 128 MB RAM a 3 MB EPROM. Ke spojení se Zemí využívá sonda parabolickou anténu o průměru 1,3 m (max. rychlost přenosu 110 kbit/s).

Přístrojové vybavení[editovat | editovat zdroj]

  • Skener zobrazující tepelné emise (Thermal Emission Imaging System – THEMIS) – pro snímkování povrchu ve vysokém rozlišení ve viditelné a infračervené oblasti, převážně pro detekci minerálů
  • Spektrometr gama záření (Gamma–Ray Spectrometer – GRS) – pro průzkum chemického složení povrchu
  • Spektrometr ionizujícího záření (Martian Radiation Environment Experiment – MARIE) – přístroj pro měření radiace
  • Neutronový spektrometr (Neutron Spectrometer – NS)
  • Detektor rychlých neutronů (High Energy Neutron Detector – HEND) – dodalo Rusko[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. LEONE, Dan. Curiosity, Cassini Among 7 Extended Planetary Missions [online]. Spacenews.com, [cit. 2014-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/sts/sts-41c/index.htm
  3. http://www.lib.cas.cz/space.40/2001/013A.HTM

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]