Delta IV

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Delta IV
Delta IV Medium+ (4,2) lifts off with GOES-N.jpg
Raketa Delta IV 4.2
Země původu USA
Rodina raket Delta
Výrobce Boeing
Rozměry
Výška 63-77,2 metrů
Průměr 5 metrů
Hmotnost 249,500 - 733,400 kg
Nosnost
na LEO 8,600 - 25,800 kg
na GTO 3,900 - 10,843 kg
Historie startů
Status aktivní
Kosmodrom Cape Canaveral a Vandenberg AFB
Celkem startů 16
Medium: 3
Medium (5,4):1
Medium (4,2):7
Heavy:5
Úspěšné starty 15
Částečná selhání 1 (Heavy)
První start 20. listopad 2002
Poslední start 2009
Pomocné motory - Varianta Medium: GEM-60
Počet 2-4
Tah 851 kN
Specifický impuls 2700 N.s/kg (275 sekund)
Doba zážehu 90 sekund
Palivo tuhé
Pomocné motory – Varianta Heavy: Delta IV CBC
Počet 2
Tah 3 312 kN
Specifický impuls 4020 N.s/kg (410 sekund)
Doba zážehu 249 sekund
Palivo LOX/LH2
První stupeň – Delta IV CBC
Motor RS-68
Tah 3 312 kN
Specifický impuls 4020 N.s/kg (410 sekund)
Doba zážehu 259 sekund
Palivo LOX/LH2
Druhý stupeň – Delta IV-2
Motor RL-10-B2
Tah 110kN
Specifický impuls 4530 N.s/kg (462 sekund)
Doba zážehu 850 - 1 125 sekund
Palivo LOX/LH2



Delta IV je americká nosná raketa. Svou činnost zahájila v roce 2002. Byla vyvinuta společností Boeing za účelem pokrýt potřebu amerických ozbrojených sil a snížit výdaje na vynášení nákladů na orbitu Země. Raketa startovala celkem devětkrát, z toho jednou částečně selhala. Podle varianty rakety se mění konfigurace typ pomocných motorů GEM 60, u varianty Heavy dosahuje jejich společný tah až 6625 kN. První stupeň pohání motor Rocketdyne RS-68 na kapalný kyslík a vodík. Motor druhého stupně spaluje také kapalný kyslík a vodík a dosahuje tahu 110 kN. S Deltou IV se počítá i v budoucnosti, je naplánováno několik dalších letů a dále se spekuluje o zvýšení její nosnosti až na 100 tun na nízkou orbitu Země. NASA zvažuje využití motorů Rocketdyne RS-68 pro její nosnou raketu nové generace Ares V.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Delta IV byla vyvinuta společností Boeing, na základě požadavků USAF na nosnou raketu nové generace EELV (Evolved Expendable Launch Vehicle). Jedná se první raketu, jejíž stupně jsou poháněny výhradně kapalným kyslíkem a vodíkem. Od 70. let jde o jedinou americkou raketu kompletně postavenou za použití nejnovějších technologií a postupů. V době jejího nástupu do služby nabízela mnohem větší nosnost než bylo potřeba pro komerční satelity. Kvůli nedostatku vhodných nákladů byla v roce 2003 stažena z komerčních letů a nadále sloužila pouze USAF. Na konci roku 2006 byla její výroba převedena na United Launch Alliance, společný podnik Boeingu a Lockheedu.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Montáž aerodynamického krytu na druhý stupeň

Raketa je dvoustupňová a podle konfigurace může používat silné pomocné rakety GEM-60. Samotná raketa má průměr 5 metrů a výšku podle velikosti nákladu 63 - 77,2 metru. Jako palivo obou stupňů slouží kapalný kyslík a vodík.

První stupeň[editovat | editovat zdroj]

První stupeň tvoří jeden nebo tři (varianta Heavy) CBC - Common Booster Core. Podobný modulární první stupeň používá raketa Atlas V. O pohon se stará jeden motor RS-68, který je připevněn pod nádrží na kapalný vodík. Kyslíková nádrž je v horní části. Motor poskytuje prvních pár minut tah 3 312,8 kN (102% výkon), pak je výkon snížen na 58% dokud nedohoří. V případě varianty Delta IV Heavy je prostřední CBC spuštěn prvních asi 50 sekund na 58% a až pak je výkon zvýšen na 102%, zatím co dva postranní CBC jedou stále na 102%.

Na zadní straně je umístěn koridor pro vedení kabelů a potrubí na kyslík. Průměr 5 metrů je konstantní v celé délce CBC. V případě varianty Delta IV Heavy se spojí trojice CBC dohromady. O řízení letu se stará naváděcí systém Redundant Inertial Flight Control Assembly, jedná se o stejný systém, který používá raketa Delta II, pouze software je přizpůsoben parametrům Delty IV. Naváděcí systém je pro větší bezpečnost vybaven šesti nezávislými laserovými gyroskopy a akcelerometry.

Druhý stupeň[editovat | editovat zdroj]

Druhý stupeň je téměř identický s druhým stupněm Delty III, má však prodloužené nádrže. Je vybaven motory RL-10B2 na kapalný kyslík a vodík. Tah motoru je 110 kN a specifický impuls 462 sekund, doba hoření je 850 - 1,125 sekund. Používají se dvě varianty, podle průměru nádrže 4 nebo 5 metrů. Systém naklánění motoru (vektorování tahu) je řešen elektromechanicky. Spojení s prvním stupněm zajišťují kompozitové mezistupně, v případě 4 metrové varianty je mezistupeň kuželovitý. Kryt nákladu je také vyroben z kompozitních materiálů a má různé rozměry podle nákladu.

Pomocné rakety[editovat | editovat zdroj]

Pomocné motory na tuhá paliva jsou použity GEM 60, umisťují se po dvou na obvod prvního stupně. Varianta Heavy používá místo GEM-60 dva CBC připevněné po stranách hlavního stupně. Pomocné CBC postrádají naváděcí systém a jejich horní část je vybavena aerodynamickým krytem.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Delta IV Medium[editovat | editovat zdroj]

Rodina raket Delta

Základní varianta, nemá pomocné motory a druhý stupeň má průměr 4 metry. Zatím vykonala 6 startů (3 varianta 4.2), první 11. března 2003 a zatím poslední 4. listopadu 2006. Nosnost na nízkou orbitu je 8 600 kg, na geostacionární dráhu dokáže vynést 3 900 kg.

Budoucnost raket Delta IV

Podvarianty

  • Delta IV Medium+ (4.2) - Shodná se základní verzí, má dva pomocné GEM-60, nosnost 11 700 kg na nízkou a 5 300 kg na geostacionární dráhu.
  • Delta IV Medium+ (5.2) - Ve vývoji, zatím neletěla. Druhý stupeň má větší průměr nádrží - 5 metrů. Dva pomocné GEM-60, nosnost 10 300 kg na nízkou a 4 350 kg na geostacionární dráhu.
  • Delta IV Medium+ (5.4) - Ve vývoji, zatím neletěla. Čtyři pomocné GEM-60, nosnost 13 600 kg na nízkou a 6 120 kg na geostacionární dráhu.

Delta IV Heavy[editovat | editovat zdroj]

Nejvýkonnější varianta. Zatím startovala pouze čtyřikrát, poprvé 21. prosince 2004, podruhé 11. listopadu 2007 kdy zároveň vynesla na oběžnou dráhu družici DSP-23 z USA[1], potřetí 18. ledna 2009 a počtvrté 21. listopadu 2010. Druhý stupeň má zvětšené nádrže a má průměr 5 metrů. Nepoužívá pomocné motory GEM, ale dva CBC stupně. Dokáže vynést 25 800 kg na nízkou a 10 843 kg na geostacionární dráhu.

Zamítnuté a vývojové verze[editovat | editovat zdroj]

Delta IV Small - Podobné parametry jako Delta II 7925. Třístupňová, v případě zrušení Delty II bude její nástupkyní. První stupeň je CBC bez pomocných GEM-60, druhý a třetí stupeň jsou převzaty z Delty II.

  • Delta IV Heavy Upgrade 30 t - Studie 2004, varianta Delta IV Heavy se čtyřmi GEM 60.
  • Delta IV Heavy Upgrade 35 t - Studie 2004, varianta Delta IV Heavy s upraveným motorem RS-68B, vylepšený druhý stupeň.
  • Delta IV Heavy Upgrade 40 t - Studie 2004, varianta Delta IV Heavy se čtyřmi GEM 60 a vylepšeným motorem RS-68 Regen.
  • Delta IV Heavy Upgrade 42 t - Studie 2004, varianta Delta IV Heavy s novým motorem RS-800 a vylepšeným druhým stupněm.

Zamítnuto - nutnost úpravy stávajících odpalovacích ramp.

  • Delta IV Heavy Upgrade 67 t - Studie 2004, Spojení pěti CBC.
  • Delta IV Heavy Upgrade 70 t - Studie 2004, Spojení pěti CBC, vylepšený druhý stupeň.
  • Delta IV Heavy Upgrade 94 t - Studie 2004, Spojení sedmi CBC, nové motory RS-800, vylepšený druhý stupeň, plášť z velmi lehkých slitin hliníku a lithia.

Zamítnuto - nutnost nových odpalovacích ramp a kompletační infrastruktury.

  • Delta IV Heavy Upgrade 100 t - Studie 2004, nosič nové generace, nosnost podobná jako Saturn V, nové motory, nový druhý stupeň, nové materiály

Zamítnuto - nutnost nových odpalovacích ramp, kompletační infrastruktury, továren a technologií.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Lubor Lejček. Úspěšný start rakety Delta 4 Heavy. Letectví a kosmonautika. 2007, roč. 84, čís. 12, s. 37. ISSN 0024-1156.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]