Progress

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O epizodě televizního seriálu Star Trek: Stanice Deep Space Nine pojednává článek Ve jménu pokroku.
Nákladní kosmická loď Progress
Nákladní loď Progress M
Popis
Výrobce: RKK „Energija“ im. S. P. Koroljova
Úloha: Zásobovací lety na orbitální stanice
Rozměry
Délka: 7,23 m
Průměr: 2,72 m (max.)
Rozpětí panelů: 10,7 m
Hermetizovaný prostor: 6,6 m3
Hmotnost
Celková: 7020-7250 kg
Vynášeného nákladu: 2300-2600 kg
Výkony
Výdrž samostatného letu: 14 dní
Výdrž ve vesmíru: 6 měsíců
Výška pracovní dráhy: 400 km
Manévrovací schopnost: 390 m/s

Progress (rus. Прогресс; "pokrok") je automatická nákladní kosmická loď odvozená z pilotované transportní lodě typu Sojuz. Do vesmíru je vynášena různými variantami nosných raket typu Sojuz. Výrobcem a provozovatelem je NPO Energija ← НПО Энергия> (nyní RKK Energija im. S. P. Koroljova), Kaliningrad (nyní Koroljov), Moskovskaja obl., RSFSR (SSSR).

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Kosmické lodi typu Progress o celkové délce 7.23 m, maximálním průměru 2,72 m a vzletové hmotnosti od 7020 do 7250 kg (včetně nákladu) tvoří tři části:

  • nákladní sekce GO (gruzovoj otsek);
  • sekce pro dopravu kapalných pohonných látek OKD (otsek komponentov dozapravky);
  • přístrojová sekce PAO (priborno-agregatnyj otsek).

Hermetizovaná sekce GO ogiválního tvaru o průměru 2,2 m, délce 3,15 m včetně stykovacího zařízení a s vnitřním prostorem 6,6 m3 slouží k uložení kusového nákladu, dopravovaného na kosmickou stanici. V přední části se nachází průlez uzavřený hermetickým poklopem a zakončený aktivním stykovacím zařízením. Na obvodu příruby jsou umístěny spojky pro propojení potrubí pro přečerpávání paliva a okysličovadla, vzduchu pro klimatizační systémy stanice a elektrické konektory.

V nehermetizované sekci OKD tvaru komolého kužele o maximálním průměru 2,1 m a délce 1 m jsou umístěny dvě nádrže s palivem, dvě nádrže s okysličovadlem, tlakové láhve s dusíkem a se vzduchem.

Sekce PAO válcového tvaru o maximálním průměru 2,72 m a délce 3,1 m nese ve své válcové hermetizované části o průměru 2,1 m a délce 1,1 m řídicí, navigační a telekomunikační systémy. V přechodové části mezi PAO a OKD je umístěno 10 manévrovacích motorků. V zadní části je umístěn hlavní korekční motor o tahu 3,1 kN; další 4 manévrovací motorky a 10 trysek systému orientace spolu s nádržemi kapalných pohonných látek. Všechny motory pracují s hypergolickými (samovznítitelnými) kapalnými pohonnými látkami (asymetrický dimethylhydrazin a oxid dusičitý). Na vnějším plášti PAO je umístěn radiátor termoregulačního systému.

Celková nosnost nákladní lodi činí od 2300 do 2600 kg, z čehož může být až 1500 kg kusového nákladu v hermetizované sekci GO a 1540 kg pohonných látek pro stanici a plynů pro klimatizační systém stanice.

Výdrž lodi ve spojení se stanicí je 6 měsíců.

Motorů nákladní lodi se obvykle využívá též ke korekcím oběžné dráhy stanice. Pro tyto korekce bývá k dispozici 185–250 kg paliva. Po splnění všech úkolů je nákladní loď naplněna odpadky a věcmi určenými k likvidaci, odpojí se od stanice a je navedena do atmosféry Země nad jižními oblastmi Pacifiku, kde shoří a její zbytky bez nebezpečí dopadnou na hladinu oceánu.

Varianty lodi[editovat | editovat zdroj]

Kosmická loď Progress je průběžně zdokonalována. Existují tyto hlavní modifikace:

Nejstarší varianta (Progress) byla používána pro zásobování sovětských kosmických stanic Saljut 6 a Saljut 7 a společně s Progressy-M též pro zajišťování provozu stanice Mir. V současné době jsou používány obě nejnovější modifikace, zvané Progress-M a Progress-M..M k zásobování Mezinárodní vesmírné stanice (ISS). Doposud bylo úspěšně vysláno 121 nákladních lodí typu Progress (červen 2009).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]