Haploskupiny chromozómu Y lidské DNA

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Haploskupiny chromozómu Y lidské DNA jsou haploskupiny definované na základě rozdílů na nerekombinujících částech DNA vůči chromozómu Y (Y-DNA).

Konsorcium YCC (z angl. Y-Chromosome Consortium) zavedlo systém označování haploskupin Y-DNA písmeny v rozsahu A až R s dalším dělením do podskupin pomocí čísel a malých písmen abecedy.

Posledním společným předkem (Y-DNA) se označuje hypotetický muž, který je společným předkem všech žijících osob. Odhady doby, kdy tento společný předek žil, se v různých studiích liší.

Hlavní haploskupiny[editovat | editovat zdroj]

Hlavní haploskupiny chromozómu Y:

Tabulkový přehled[editovat | editovat zdroj]

Haploskupiny chromozómu Y lidské DNA (Y-DNA)

Poslední společný předek (Y-DNA)
|
A BR
B CR
C DE F
D E G H IJ K
I J L M NO P
N O Q R

Skupiny A a B[editovat | editovat zdroj]

Haploskupiny A a B byly dosud objeveny pouze v subsaharské Africe (a v populacích odsud odvlečených v moderní době, především otrokáři). Prvním větvením byla skupina A s charakteristickou mutací M91. Ostatní haploskupiny jsou zahrnuty do skupiny BR (někdy označované jako YxA).

Skupiny s mutací M168 (CR)[editovat | editovat zdroj]

Charakteristické mutace rozdělující CR (všechny haploskupiny kromě A a B) jsou M168 a M294. Tyto mutace předcházely migraci z Afriky. Charakteristické mutace DE se objevily v Severovýchodní Africe před 50 000 lety. Mutace M130 a M216, které rozlišují haploskupinu C od jiných větví vycházejících z CR, se mohly objevit o trochu dříve. Možná již před 60 000 lety, po první migraci z Afriky, kterou se Homo sapiens rozšířil do jižního pobřeží Jihozápadní Asie. Podle nejnovějších genetických výzkumů tvoří C a F společnou větev CF, která se rozdělila velmi brzy po odchodu z Afriky.

Skupiny vycházející z haploskupiny F (GR)[editovat | editovat zdroj]

Skupiny vycházející z haploskupiny F se vyskytují u 90% veškeré světové populace, avšak téměř výlučně mimo oblast subsaharské Afriky. Mutace IJ odpovídá migrační vlně z Blízkého Východu nebo Západní Asie (před cca 30 000 lety), kdy se do Evropy rozšířila gravettská kultura (gravettien). Před cca 30 000 lety se někde v oblasti Blízkého Východu, Kavkazu nebo ještě východněji v místech dnešního Pákistánu utvořila haploskupina G, která se v neolitu rozšířila po celé Evropě. Před cca 30-40 000 lety se v Indii utvořila Haploskupina H, která zde nyní dominuje u kmenových skupin na nejnižším patře společenského žebříčku. Z Indie v historické době pronikla západním směrem (Romové). Haploskupina K pochází pravděpodobně z Jihozápadní Asie, odkud se rozšířila do Afriky, Eurasie, Austrálie a Oceánie.

Skupiny vycházející z haploskupiny K (LR)[editovat | editovat zdroj]

Haploskupina L se vyskytuje především v Jižní Asii. Haploskupina M dominuje na území Papuy-Nové Guineje. Haploskupina NO se objevila před cca 35-40 000 lety nejpravděpodobněji v oblasti mezi severní Barmou a jižní Čínou. Zde se zrodila také haploskupina N, která se po skončení doby ledové rozšířila směrem na Sibiř. Haploskupina O pochází z jihovýchodní Číny nebo z Indočíny. Haploskupina P vznikla ve střední Asii nebo v oblasti pohoří Altaj a později se od ní oddělily haploskupiny Q a R. V původní podobě se vyskuje velmi zřídka. Haploskupina Q vznikla pravděpodobně také ve Střední Asii, odkud se rozšířila východním směrem až do Ameriky.

  • Haploskupina NO (M214) před cca 35-40 000 lety (nepatrný výskyt)
    • Haploskupina N (LLY22g, M231) Vyskytuje se v nejsevernějších částech Eurasie, zvláště mezi etniky hovořícími uralskými jazyky, tj. Ugrofiny a Samodijci
    • Haploskupina O (M175) Vyskytuje se ve Východní Asii, Jihovýchodní Asii, Oceánii

Skupiny vycházející z haploskupiny NO (M214)[editovat | editovat zdroj]

Haploskupina NO se objevila před cca 35-40 000 lety nejpravděpodobněji v oblasti mezi severní Barmou a jižní Čínou. Zde se zrodila také haploskupina N, která se po skončení doby ledové rozšířila směrem na Sibiř. V severní části Sibiře dnes tvoří nejpočetnější Y-haploskupinu, a to zejména u Samodijců a Jakutů. Haploskupina O se vyskytuje nejčastěji ve východní a jihovýchodní Asii - v Číně, Japonsku, Koreji, Indočíně, Indonésii a východní Indii. Typická je také pro Polynésany v Oceánii. Méně je zastoupena ve Střední Asii.

Skupiny vycházející z haploskupiny P (M45)[editovat | editovat zdroj]

Haploskupina Q je větví Haploskupiny P (M45). Předpokládá se, že vznikla v oblasti Sibiře a to přibližně před 15-20 000 lety. Haploskupina Q je blízká příbuzná Haploskupiny R (M207), jelikož obě skupiny sdílejí společný marker (M45).

Haploskupina R se větví do skupin R1a a R1b. R1a se utvořila pravděpodobně v eurasijských stepích. Je spojována se stepními mohylovými kulturami a expanzí Indoevropanů. Dnes je typická hlavně pro Indoíránce ve střední a jižní Asii (Indii), a pro Slovany z Východní Evropy. R1b se objevila před 35-40 000 lety ve střední Asii a její příchod do Evropy se spojuje s nástupem tzv. klasického aurignacienu před cca 36 500 lety. Jedna z jejích větví R1b1c (M269) byla během posledního zalednění soustředěna v glaciálním útočišti (refugiu) v jihozápadní Francii a Kantábrii. Odtud se po skončení doby ledové šířila v západní a střední Evropě s magdalenskou kulturou (magdalenien). Dnes je vůbec nejčastěji zastoupenou Y-haploskupinou v Západní Evropě. Jiné větve R1b se řídce vyskytují ve střední Asii, Anatolii a v a Africe. R2 vznikla pravděpodobně poblíž pohoří střední Asie a odtud se rozšířila do Indie a oblasti Kavkazu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]