Středoevropská nížina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Středoevropská nížina
Noord-Europese Laagvlakte
Nordeuropæiske Lavland
Norddeutsches Tiefland
Niż Środkowoeuropejski
Mlha nad východním Frískem
Mlha nad východním Frískem

Nejvyšší bod Wieżyca (329 m n. m.)
Délka 1600 km
Rozloha 410 000 km²

Nadřazená jednotka Epihercynské nížiny
Sousední
jednotky
Pařížská pánev, Severomořská pánev, Baltská pánev, Východoevropská nížina, Malopolská vysočina, Česká vysočina, Porýnská vysočina
Podřazené
jednotky
Jutský poloostrov, Severomořské pobřeží, Jihobaltské pobřeží, Jihobaltské pojezeří, Brabantsko-vestfálské nížiny, Sasko-lužické nížiny, Středopolské nížiny

Světadíl Evropa
Stát Francie Francie
Belgie Belgie
Nizozemsko Nizozemsko
Dánsko Dánsko
Německo Německo
Česko Česko
Polsko Polsko
Rozsah Středoevropské nížiny
Rozsah Středoevropské nížiny
Povodí Rýn, Labe, Odra, Visla
Souřadnice 54°0′ s. š., 14°0′ v. d.

Středoevropská nížina (polsky Niż Środkowoeuropejski, rusky Среднеевропейская равнина), v některých zemích nazývaná Severoevropská nížina (nizozemsky Noord-Europese Laagvlakte, dánsky Nordeuropæiske Lavland), případně Severoněmecká nížina (německy Norddeutsches Tiefland), je rozsáhlá nížina, která se táhne od nizozemského pobřeží Severního moře na západě až po východní hranici Polska. Hranice mezi Středoevropskou a Východoevropskou nížinou vede podle polských geografů[1] od východního konce Gdaňské zátoky na jihovýchod přes města Olsztyn a Łomża do údolí Bugu, který tvoří hranici Polska s Běloruskem a Ukrajinou.

Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]

Podle geomorfologického členění Polska (Jerzy Kondracki) se Středoevropská nížina dělí na následujících 7 podprovincií. Tomu odpovídá i geomorfologické členění Česka (Jaromír Demek), podle kterého je Středoevropská nížina provincií a na české území zasahuje svou subprovnicií Středopolské nížiny.

Německé geomorfologické členění podle Spolkového úřadu ochrany přírody (Bundesamt für Naturschutz) z roku 1994 se omezuje na území Německa a na úrovni provincie Středoevropská nížina má velkoregion (Großregion) Norddeutsches Tiefland (Severoněmecká nížina). Dělí ho na dva regiony (Region):

Václav Král dělí Středoevropskou nížinu typologicky podle stop, které kde zanechalo zalednění dob ledových:

nejvyšší vrstevnice Středoevropské nížiny[editovat | editovat zdroj]

Dle publikace Vyšší geomorfologické jednotky České republiky je nejvyšším bodem geomorfologického celku Opavská pahorkatina/Płaskowyż Głubczycki (a zároveň oblasti/podsoustavy Slezská nížina (v Polsku Kępno, 253 m n. m.), subprovincie/soustavy Středopolské nížiny (v Polsku Kępno, 253 m n. m.) a provincie Středoevropská nížina (v Polsku Wieżyca, 329 m n. m.)) vrstevnice 340 m n. m. jihovýchodně od vrchu Hradisko/Přední Cvilínský kopec. Vrch Hradisko/Přední Cvilínský kopec má 441 m n. m. a nachází se 2,5 km jihovýchodně od města Krnov v okrese Bruntál. Nejvyšší horou Opavské pahorkatiny je Plechowa Góra s nadmořskou výškou 328 m (v Česku Almín kopec 1,5 km severozápadně od obce Služovice v okrese Opava, 315 m n. m.).[2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Brno : Academia, 1987. 584 s.  
  • Jerzy Kondracki: Geografia regionalna Polski. Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa, 2002. ISBN 83-01-13897-1
  • KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha : Academia, 1999. 350 s. ISBN 80-200-0684-2.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. Praha : Academia, 1999. 350 s. ISBN 80-200-0684-2. S. 95.  
  2. Pavel Boháč, Jaroslav Kolář (1996): Vyšší geomorfologické jednotky České republiky: geografické názvoslovné seznamy OSN-ČR / Major geomorphological units of the Czech Republic: UNO Gazetteers of geographical names-CZ. Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha, 1996, 54 s. ISBN 80-901212-7-6