Vilhelm Bjerknes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilhelm Bjerknes

Vilhelm Friman Koren Bjerknes (14. března 1862 - 9. dubna 1951) byl norský fyzik a meteorolog, zakladatel moderní meteorologické předpovědi počasí a fyzikální hydrodynamiky.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 14. března 1862 v Christianii (Kristianii) - dnešním Oslu. Otcem Vilhelma Bjerknese byl norský matematik Carl Bjerknes. Jeho matkou byla Anetta Koren, dcera zmocněnce v Západním Norsku. V roce 1893 se oženil s hugenotkou S. H. Bonnevie, studentkou přírodních věd na Univerzitě v Christianii. Mají spolu čtyři syny. Syn Jacob Bjerknes se narodil 2. listopadu 1897.

Jeho otec Carl Anton Bjerknes se věnoval dynamice kapalin, a Vilhelm mu pomáhal při jeho matematických výzkumech hydrodynamiky, Vilhelm prováděl především experimenty. Svá vysokoškolská studia započal na Universitě v Kristianii v roce 1880. Studoval matematiku a fyziku a v roce 1888 zakončuje studium s titulem magistra. Přestává spolupracovat s otcem a na získané zahraniční stipendium odjíždí studovat do Paříže elektrodynamiku k Poincarému. V roce 1890 se stal asistentem a blízkým spolupracovníkem Heinricha Hertze a měl značný podíl na Hertzově práci o elektromagnetické rezonanci - Bonn. Opět se vrací do Norska, aby dokončil doktorskou práci. Tu dokončuje v roce 1892.

Nejprve dva roky (1893-1894) přednáší na vysoké škole inženýrské (Högskola - School of Engeneering) ve Stockholmu.

V roce 1895 se stal profesorem aplikované mechaniky a matematické fyziky na Stockholmské univerzitě. Pokračuje v rozvoji myšlenek svého otce a také zevšeobecňuje výsledky Thomsonovy a Helmholtzovy, začíná pracovat na plánu využití hydrodynamiky a termodynamiky k předpovědi počasí. Konečně objasnil vztah mezi dynamikou kapalin a termodynamikou - cirkulační teorém. Byla to právě jeho práce, která inspirovala jak V. Walfrida Ekmana tak Carl-Gustava Arvida Rossbyho k aplikaci na pohyby velkých měřítek v oceánech a v atmosféře, čímž bylo umožněno použití v moderní předpovědi počasí. Bjerknes sám předpovídal využitelnost aplikace už v roce 1904.

Početní předpověď počasí je hlavním a konečným cílem meteorologie jako vědy.“ Vilhelm Bjerknes

V roce 1905 odjel do Spojených států amerických, kde vyložil své plány aplikovat matematiku k předpovědi počasí. To The Carnegie Foundation zaujalo a ta ho oceňuje v podobě každoroční renty (1905-41) na podporu jeho výzkumů.

V roce 1907 se Bjerknes vrací na Univerzitu v Kristianii. Na rozdíl od svého otce je obklopen množstvím spolupracovníků a zakládá v Kristianii školu dynamické meteorologie. V roce 1912 se stává profesorem geofyziky na Univerzitě v Lipsku, kde pomáhá budovat Lipský geofyzikální institut a zastává post jejího ředitele. Začíná spolupracovat se svým synem Jacobem Bjerknesem a dalšími vědci z Kristianie. Opouští místo v Lipsku a přijímá nabídku Bergenského muzea (dnes část Bergenské univerzity) a v roce 1917 zakládá Bergenský geofyzikální institut (Bergen Geophysical Institute), kde píše knihu O dynamice kruhových vírů s aplikací na atmosférické víry a vlnové pohyby (On the Dynamics of the Circular Vortex with Applications to the Atmosphere and to Atmospheric Vortex and Wave Motion - 1921). Mnozí historikové se shodují, že právě zde vytvořil své nejlepší práce.

V roce 1923 publikuje sbírku o elektrické rezonanci, přičemž úvodní věnování je jeho učiteli a příteli Hertzovi.

Od roku 1926 do jeho odchodu na odpočinek v roce 1932 zastává pozici na Univerzitě v Oslo. V roce 1926 přichází také s teorií, že sluneční skvrny jsou vybuchující konce magnetických vírů přerušených rozdílnou rotací. V roce 1929 vydává knihu o vektorové analýze.

V roce 1928 umírá jeho žena Anetta a její sestra profesorka Kristine Bonnevie se stává jeho hospodyní.

V roce 1932 se stává prezidentem en:Association of Meteorology of the International Union of Geodesy and Geophysics a organizuje mezinárodní shromáždění ve skotském Edimburghu. V roce dostává ocenění Lipského geofyzikálního institutu za práci na problémech předpovědi počasí.

V roce 1946 se účastní Oslav Newtonova třísetletého jubilea v Anglii.

Umírá v pondělí 9. dubna 1951 v Oslo.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Bjerknes byl jmenován členem mnoha akademií: Norwegian Academy of Oslo (1893) Washington Academy of Science (1906) the Dutch Academy of Science (1923) the Prussian Academy (1928) the Royal Society of Edinburgh (1930) the Royal Society of London (1933) the U.S. National Academy of Science (1934) the Pontifical Academy of Rome(1936)

Byl oceněn mnohými univerzitami Univerzitou v St. Andrews (1926) a Kodaňskou univerzitou (1929).

Obdržel medaili Agassiz Medal for Oceanography (1926), the Symons Medal for Meteorology (1932), a the Buy-Ballot Medal for Meteorology (1933).

Jméno Bjerknes nesou na jeho počest také krátery na Marsu a na Měsíci

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

1882 - New hydrodynamic investigations

1900 - The circulatory movements in the atmosphere

1900 - The Dynamic principles of the circulatory movements in the atmosphere

1901 - Bemerkung zu der vorhergehenden Abhandlung

1913 - Die Meteorologie als exakte Wissenschaft

1921 - On the Dynamics of the Circular Vortex with Applications to the Atmosphere and to Atmospheric Vortex and Wave Motion

1934 - Hydrodynamique physique avec applications a la météorologie dynamique

Biografie[editovat | editovat zdroj]

1989 Robert Marc Friedman, Appropriating the Weather: Vilhelm Bjerknes and the Construction of a Modern Meteorology. Ithaca, NY: Cornell University Press.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Biografie Vilhelm Bjerknes