Harald Ulrik Sverdrup

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Harald Sverdrup
Narození15. listopadu 1888
Sogndal
Úmrtí21. srpna 1957 (ve věku 68 let)
Oslo, NorskoNorsko Norsko
Alma materUniverzita v Oslu
Lipská univerzita
Povoláníoceánograf, meteorolog a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniversity of Bergen, Geophysical Institute
Univerzita v Bergenu
Scripps Institution of Oceanography
Norwegian Polar Institute
Oceněnímedaile Carla Rittera (1928)
medaile Vega (1930)
medaile Alexandra Agassize (1938)
Medaile patrona (1950)
William Bowie Medal (1951)
… více na Wikidatech
RodičeEdvard Sverdrup
PříbuzníMimi Sverdrup Lunden, Einar Sverdrup a Leif J. Sverdrup (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Harald Ulrik Sverdrup (15. listopadu 1888 Sogndal21. srpna 1957 Oslo) byl norský meteorolog, oceánograf a polárník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sverdrup byl v letech 1918 až 1920 vedoucím vědeckým pracovníkem Amundsenovy výpravy do Severovýchodního průjezdu.

V letech 1922 až 1925 vedl expedici, která se na lodi Maud pokoušela zopakovat Nansenův drift k severnímu pólu. Během dvojího přezimování v ledu prováděl četné oceánografické práce. Jeho měření hloubek, výčasových proudů a výšek dmutí rozlehlých šelfových oblastí Východosibiřského moře mu umožnily správně popsat šíření přílivů a odlivů jako Poincarého vlny. Po svém návratu z dlouhé výpravy zkoumající šelfové moře severní Sibiře získal profesuru meteorologie na Bergenské univerzitě v Norsku.

V roce 1931 se účastnil jako vědecký poradce Wilkinsovy polární expedice na ponorce Nautilus. Ačkoli ponorka nedosáhla severního pólu, expedice přinesla četné oceánografické poznatky.

V roce 1936 byl jmenován ředitelem kalifornského Scrippsova oceánografického ústavu (SIO), původně na 3 roky, ale vzhledem k vypuknutí druhé světové války zastával úřad do roku 1948. Z 33 výprav na výzkumném plavidle E. W. Scripps v letech 1938–1941 vzešel podrobný oceánografický soubor dat o kalifornských tichomořských vodách.

Sverdrup rozpracoval teorii všeobecné cirkulace oceánů předpokládající dynamickou rovnováhu mezi účinky větru na vodní masy a jejich pohybem, ty vyjádřil vztahem vorticity tečného napětí větru a meridionální složky gradientu Coriolisova parametruSverdrupova rovnováha.

Po návratu do vlasti se stal ředitelem Norského polárního ústavu a pokračoval ve svých oceánografických, biologických a polárních výzkumech. V roce 1953 předložil hypotézu kritické hloubky, která byla významným mezníkem v pochopení jarního kvetení fytoplanktonu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho stěžejním dílem byla obsáhlá kniha The Oceans: Their Physics, Chemistry and General Biology, kterou Harald Sverdrup spolu s M. W. Johnsonem a R. H. Fleming publikovali v roce 1942 (novější vydání je z roku 1970), ta se stala po celém světě základní osnovou oceánografie na dalších 40 let.

Sverdrup byl členem americké a norské Akademie věd, švédského Řádu polární hvězdy. Jeho jméno nese jednotka sverdrup (Sv). Americká meteorologická společnost uděluje na jeho počest Sverdrup Gold Medal Award.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Harald Sverdrup (oceanographer) na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]