Národní park Hardangervidda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Národní park Hardangervidda
Hardangervidda nasjonalpark
IUCN kategorie II (Národní park)
Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda
Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda
Umístění Norsko Buskerud, Hordaland a Telemark, Norsko
Souřadnice 60° 2′ s. š., 7° 25′ v. d.
Rozloha 3422 km2
Založeno 1981

Národní park Hardangervidda (norsky Hardangervidda nasjonalpark) je národní parkNorsku. Hardangervidda leží na rozmezí tří norských krajů – Buskerud, TelemarkHordaland. Zvlněná krajina náhorní plošiny, s fjelly a s tory, místy se zaříznutými ledovcovými údolími, je posetá četnými jezery, jezírky a mokřinami. Náhorní plošina leží mezi 1100 – 1400 metry nad mořem a je největší náhorní plošinou severní Evropy. Národní park byl založen v roce 1981, se svými 3422 km² je největším a současně nejjižněji položeným národním parkem Norska.

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Název parku pochází od stejnojmenné náhorní plošiny (nazývané také pouze Vidda), údajně nejrozsáhlejší v celé Evropě, která leží v široké jižní části horské soustavy Skand. Z jejích zhruba 7400 km² pokrývá národní park bezmála polovinu. Na okrajích lemují mírně zvlněnou plošinu s holými zaoblenými vyvýšeninami (1100 – 1400 m nad mořem) příkré srázy. Převažuje žulové a břidličné podloží, na severozápadě se objevují také vápenaté usazené horniny. Nechybějí ani hluboce zaříznutá ledovcová údolí s divokými řekami a vodopády (nejznámějším je 182 m vysoký Vøringsfossen). Pouze v západní části nabývá území vysloveně horský charakter. Nejvyšší horou Hardangerviddy je Sandfloeggi (1721 m n. m.) a dalšími horami jsou např. skalnatý Hårteigen (1690 m n. m.), připomínající suk, nebo horolezci vyhledávaná Nupsegga (1674 m n. m.) a Solfonn (1674 m n. m.). Na severu je ohraničuje náhorní plošinu protáhlý masiv Hardangerjøkulen (1862 m), který sice leží už mimo území parku v navazující chráněné oblasti, ale viditelný vrcholový ledovec způsobuje, že ho nelze přehlédnout. Svoji rozlohou 73 km² se řadí na šesté místo mezi norskými ledovci bez ohledu na to, že jeho velikost se v průběhu času mění – např.  v letech 19201980 byl až o kilometr kratší.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Území parku je odvodňováno převážně k jihu a jihovýchodu do Severního moře. Hlavními toky jsou Songa, KvennaNumedalslågen.

Flóra a fauna[editovat | editovat zdroj]

Pohled na náhorní plošinu Hardangervidda

Hardangervidda je nejjižnější výspou některých arktických zvířat i rostlin. Ze zvířat stojí za pozornost např. liška polární, sovice sněžní a jiné. Národní park proslavila zdejší stáda divokých sobů, která patří k největším v Evropě (a podle některých odhadů dokonce na světě). Stáda čítají více než 10 000 jedinců. Typickými ptačími druhy jsou např. slavík modráček, linduška luční, bělořit šedý, skřivan ouškatý a bělokur rousný i horský. Ve výčtu fauny nelze pominout záplavy komárů, muchniček a podobného obtížného hmyzu, který dokáže letní návštěvu notně znepříjemnit. Vegetační kryt povětšinou tvoří horská (arkto-alpínská) tundra s nízkými keříčky, lišejníky a mechorosty, která je se záplavou různobarevných květů nejhezčí v časném létě. Ve velkém množství se zde vyskytuje ostružiník moruška. Samozřejmě všude zde najdete typické průvodce rašelinišť – vlochyni, šichu, brusinku a zakrslé břízy či vrby, naopak na vzrostlé dřeviny narazíte jen zřídka. Flóra celkově zahrnuje asi 500 druhů kvetoucích i nekvetoucích rostlin.

Lidé[editovat | editovat zdroj]

Náhorní plošina byla osídlena po ústupu ledovců po konci doby ledové asi 6000 let př. n. l. Důkazem toho jsou pozůstatky staveb z doby kamenné.

Dnes je národní park navštěvovaným turistickým místem a vyhledávanou oblastí pstruhařů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]