Erik Krvavá sekyra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Erik Krvavá sekyra
norský král
Eirik Blodøks with Gunhild, Egil Skallagrimsson standing.jpg
Erik a Gunhilda na trůně, před nimi válečník Egill Skallagrímsson.
Doba vlády 930934
Úmrtí 954
Předchůdce Harald I. Krásnovlasý
Nástupce Haakon I. Norský
Manželky Gunnhild Gormsdóttir
Dynastie Ynglingové
Otec Harald I. Krásnovlasý
Matka Ragnhilda

Erik Krvavá Sekyra (norsky: Eirik Blodøks; † 954) byl norský král zhruba v letech 93034, vládce Orknejí zhruba v letech 937–54, a možná král Jórvíku (Yorku) v letech 94849 a 952–54). Erik, který vládl Jorviku, ale nutně nemusel být Erik Krvavá sekyra.

Jeho přídomek ságy obvykle vysvětlují jako odkaz na to, že Erik zabíjel své nevlastní bratry v boji o moc nad celým Norskem. Fagrskinna ale tento přídomek připisuje Erikově násilnické pověsti coby vikinského nájezdníka.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Erik byl oblíbeným synem svého otce Haralda I. Když Haradl zestárl, předal nejvyšší moc Erikovi, který se měl stát jeho nástupcem. Po jeho smrti se Erik se ujal vlády nad celou zemí. Byl ve sporu se svými bratry a čtyři z nich zabil, počínaje Bjørnem Farmannem a později Olafem Haraldssonem a Sigrødem Haraldssonem v bitvě u Tønsbergu.[2]

Důsledkem Erikovy tyranské vlády (zřejmě v ságách zveličené) bylo jeho sesazení a útěk ze země, když norští šlechtici prohlásili králem jeho nevlastního bratra Haakona I.[3] Podle islandských ság se pak Erik s rodinou usadil na Orknejích, kde vládl mnoho let. Později možná převzal vládu na Jorvikem (anglickým Yorkem), kde mohl být společně s Gunhildou pokřtěn.[4] I o Jorvik ale přišel (pokud byl oním Erikem, který zde vládl) a zemřel v bitvě u of Stainmoru (954).

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Erikovou manželkou byla Gunnhild Gormsdóttir, zřejmce dcera dánského krále Gorma Starého. Gunnhild a Erik zřejmě měli následující děti: Gamleho, Guthorma, Haralda, Ragnfroda, Ragnhildu, Erlinga, Gudroda a Sigurda Slevu.[5] Gunhilda byla často označována za čarodějku.[6]

Po smrti manžela se Gunnhilda se syny uchýlila k dánskému králi Haraldu Modrozubovi, který byl možná jejím bratrem.[7] Jeden ze synů, Gamle, zemřel okolo roku 960 v boji proti Haakonovi I. Norskému.[8] Zbývající synové Haakona porazili v bitvě u Fitjaru v roce 961, ve které zemřel. Haakonovy síly sice vyhráli bitvu, ale jeho smrt zanechala mocenské vakuum, které její synové s dánskou pomocí využili.[9] Erikovi synové se stali vládci Norska. V roce 971 ale jarl Haakon Sigurdsson s pomocí Haralda Modrozuba v připravil vraždu jednoho z nich, Haralda II., a ostatní se svou matkou uprchli na Orkneje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eric Bloodaxe na anglické Wikipedii.

  1. Fagrskinna ch. 8.
  2. Harald Fairhair's Saga §§ 45–46.
  3. Jones 94–95.
  4. Saussaye 183.
  5. Harald Fairhair's Saga § 46.
  6. E.g., Harald Fairhair's Saga § 34; Njal's Saga §§ 5–8; Fox 289–310.
  7. Haakon the Good's Saga, § 10.
  8. Haakon the Good's Saga, § 26.
  9. Jones 122.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ciklamini, Marlene. "The Folktale in Heimskringla (Hálfdanar saga svarta – Hákonar saga góða)". Folklore, Vol. 90, No. 2 (1979), pp. 204–216.
  • Finlay, Alison(2003). Fargrskinna, a Catalogue of the Kings of Norway: a Translation with Introduction and Notes.Boston:Brill Academic Publishers. ISBN 9004131728. 
  • Jones, Gwyn(1984). A History of the Vikings.Oxford:Oxford University Press. ISBN 019285139X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Chantepie de la Saussaye, Pierre Daniël(1902). The Religion of the Teutons, Translated by Bert John Vos, Handbooks on the History of Religions,Boston and London:Ginn & Co. OCLC 895336. 
  • Forte, Angelo; Oram, Richard; Pedersen, Frederik(2005). Viking Empires.Cambridge:Cambridge University Press. ISBN 9780521829922. 
Předchůdce:
Harald I. Krásnovlasý
Znak z doby nástupu Norský král
930934
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Haakon I. Norský