Gunnhild Gormsdóttir

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Gunnhild Gormsdóttir
Narození910
Úmrtí980 (ve věku 69–70 let)
PotomciGamle Eirikssen, Harald II. Norský a Ragnhild Eriksdotter
OtecGorm Starý
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Gunhilda přemlouvá Erika Krvavou Sekyru, aby zabil finské čaroděje.
Gunnhilda se dozvídá o Erikově smrti.

Gunnhild konungamóðir (Matka králů) nebo také Gunnhild Gormsdóttir[1] (10. století) je postava ze severských ság, podle kterých byla manželkou Erika Krvavé sekyry (norského krále zhruba v letech 930–34, vládce Orknejí zhruba v letech 937–54, a krále Jórvíku (Yorku) v letech 948–49 a 952–54). Mnoho detailů o jejím životě je sporných, včetně jejího původu. O její samotné existenci se vedou diskuze.[2] Gunhilda se objevuje mimo jiné v ságách Fagrskinna nebo Heimskringla. Mnoho informací o ní pochází z islandských zdrojů, osadníků, kteří uprchli před Haraldem Krásnovlasým, tudíž obecně nepřátelských vůči jeho synovi Erikovi a jeho manželce.

Heimskringla uvádí, že Gunnhilda nějaký čas žila s dvěma finskými čaroději, od kterých se naučila kouzla. Ti po ní požadovali sexuální služby, a tak přesvědčila Erika, který se právě vracel z výpravy do Bjarmlandu, aby je zabil. Erik ji poté přivedl do domu svého otce a oznámil, že se s ní ožení.[3] Starší Fagrskinna ale jen uvádí, že ji potkal během výpravy na finský sever, kde byla ve výchově u krále Finů.[4]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Podle spisu Historia Norvegiae z 12. století byla Gunnhilda dcerou dánského krále Gorma Starého a Erik se s ní seznámil na slavnosti pořádané jejím otcem. Historici obecně považují tuto verzi za správnou.[5] Manželství Erika a Gunhildy mělo být dynastickým spojením mezi vládnoucími rody v Norsku a v Dánsku. Matkou Erika Krvavé sekyry byla ostatně Ragnhilda, princezna z dánského Jutska. Heimskringla a Egilova sága na druhou stranu tvrdí, že Gunnhilda byla dcerou Ozura Totia, vojenského velitele z Halogalandu.[6]

Život[editovat | editovat zdroj]

Podle ság Gunnhilda žila v době velkých změn, které se v Norsku odehrávaly. Její tchán Harald I. Krásnovlasý pod svou vládou sjednotil velkou část Norska. Brzy po jeho smrti byli jeho dědic Erik Krvavá sekyra a jeho manželka Gunhilda sesazeni a uchýlili se do vyhnanství. Většinu pozdějšího života strávila Gunhilda na Orknejích, v Yorku a v Dánsku. Mnoho z jejích dětí z manželství se Erikem se na konci 10. století stalo spoluvládci v Norsku.

Gunnhild a Erik zřejmě měli následující děti: Gamleho, Guthorma, Haralda, Ragnfroda, Ragnhildu, Erlinga, Gudroda a Sigurda.[7] Gunhilda byla často označována za čarodějku.[8] Před smrtí Haralda I. záhadně zemřel Erikův nevlastní bratr Halfdan Haraldsson a Gunnhilda byla podezřívaná, že podplatila čarodějku, aby ho otrávila.[9] Brzy poté zemřel Harald I. a Erik se ujal vlády nad celou zemí. Byl ve sporu se svými bratry a čtyři z nich zabil, počínaje Bjørnem Farmannem a později Olafem Haraldssonem a Sigrødem Haraldssonem v bitvě u Tønsbergu.[10]

Gunnhilda a její synové.

Důsledkem Erikovy tyranské vlády (zřejmě v ságách zveličené) bylo jeho sesazení a útěk ze země, kdy norští šlechtici prohlásili králem jeho nevlastního bratra Haakona I.[11] Podle islandských ság se pak Erik s rodinou usadil na Orknejích, kde vládl mnoho let. Později možná převzal vládu na Jorvikem (anglickým Yorkem), kde mohl být společně s Gunhildou pokřtěn.[12] I o Jorvik ale přišel a zemřel v bitvě u of Stainmoru (954). Erik, který vládl Jorviku, ale nutně nemusel být Erik Krvavá sekyra.

Po smrti manžela se Gunnhilda se syny uchýlila k dánskému králi Haraldu Modrozubovi, který byl možná jejím bratrem.[13] Jeden z jejích synů, Gamle, zemřel okolo roku 960 v boji proti Haakonovi I. Norskému.[14] Její zbývající synové Haakona porazili v bitvě u Fitjaru v roce 961, ve které zemřel. Haakonovy síly sice vyhráli bitvu, ale jeho smrt zanechala mocenské vakuum, které její synové s dánskou pomocí využili.[15] Její synové se stali vládci Norska a Gunhilda začala být známá jako konungamóðir, Matka králů.[16] U norského dvora v té době měla být prominentní figurou.

Jarl Haakon Sigurdsson s pomocí Haralda Modrozuba v roce 971 připravil vraždu jejího syna Haralda II. Gunhilda a její zbývající synové utekli na Orkneje. Podle Jomsvikinga sagy se Gunnhilda okolo roku 977 vrátila do Dánska, kde byla z rozkazu Haralda Modrozuba utopena v bažině.

Gunnhilda jako stará žena.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gunnhild, Mother of Kings na anglické Wikipedii.

  1. ↑ někdy také Gunnhild Özurardóttir.
  2. ↑ E.g., Downham 112-120; Jones 121–24; Bradbury 38; Orfield 129; Ashley 444; Alen 88; Driscoll 88, note 15.
  3. ↑ Harald Fairhair's Saga § 34.
  4. ↑ Fagrskinna § 8.
  5. ↑ Bradbury 38; Orfield 129; Ashley 444; Alen 88; Driscoll 88, note 15.
  6. ↑ Harald Fairhair's Saga § 34. The Ágrip af Nóregskonungasögum.
  7. ↑ Harald Fairhair's Saga § 46.
  8. ↑ E.g., Harald Fairhair's Saga § 34; Njal's Saga §§ 5–8; Fox 289–310.
  9. ↑ "Harald Fairhair's Saga" § 44.
  10. ↑ Harald Fairhair's Saga §§ 45–46.
  11. ↑ Jones 94–95.
  12. ↑ Saussaye 183.
  13. ↑ Haakon the Good's Saga § 10.
  14. ↑ Haakon the Good's Saga § 26.
  15. ↑ Jones 122.
  16. ↑ Jones 123–24.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Gunnhild Gormsdóttir na Wikimedia Commons
  • ALEN, Rupert, Dahlquist, Anna Marie. Royal Families of Medieval Scandinavia, Flanders, and Kiev. Kingsburg: Kings River Publications, 1997. ISBN 0964126125. 
  • ASHLEY, Michael. The Mammoth Book of British Kings and Queens. New York: Carroll & Graf Publishers, 1998. Dostupné online. ISBN 0786706929. 
  • BRADBURY, Jim. The Routledge Companion to Medieval Warfare. New York: Routledge, 2007. ISBN 9780415413954. 
  • CHANTEPIE DE LA SAUSSAYE, Pierre Daniël. The Religion of the Teutons. Translated by Bert John Vos. Boston and London: Ginn & Co, 1902. (Handbooks on the History of Religions). Dostupné online. OCLC 895336 
  • Ciklamini, Marlene. "The Folktale in Heimskringla (Hálfdanar saga svarta – Hákonar saga góða)". Folklore, Vol. 90, No. 2 (1979), pp. 204–216.
  • DRISCOLL, Matthew J. Ágrip af Nóregskonungasǫgum a Twelfth-Century Synoptic History of the Kings of Norway. London: Viking Society for Northern Research, 1995. ISBN 090352127X. 
  • FINLAY, Alison. Fargrskinna, a Catalogue of the Kings of Norway: a Translation with Introduction and Notes. Boston: Brill Academic Publishers, 2003. ISBN 9004131728. 
  • FORTE, Angelo, Oram, Richard; Pedersen, Frederik. Viking Empires. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 9780521829922. 
  • Downham, Clare . Viking Kings of Britain and Ireland. Dunedin, 2007.
  • Fox, Denton. "Njals Saga and the Western Literary Tradition." Comparative Literature, Vol. 15, No. 4 (Autumn, 1963), p. 289–310.
  • Jochens, Jenny. Women in Old Norse Society. Cornell Univ. Press, 1995.
  • JONES, Gwyn. A History of the Vikings. Oxford: Oxford University Press, 1984. Dostupné online. ISBN 019285139X. 
  • MAGNUSSON, Magnus, Hermann Pálsson. Njal's Saga. New York: Penguin Books, 1960. Dostupné online. ISBN 0140441034. 
  • Ordower, Henry. "Exploring the Literary Function of Law and Litigation in 'Njal's Saga.'" Cardozo Studies in Law and Literature, Vol. 3, No. 1 (Spring – Summer 1991), pp. 41–61.
  • ORFIELD, Lester B. The Growth of Scandinavian Law. Union: Lawbook Exchange Ltd, 2002. ISBN 9781584771807. 
  • KELLOGG, Robert, Smiley, Jane. The Sagas of Icelanders. New York: Penguin Books, 2001. ISBN 0141000031. Kapitola Laxdaela Saga. 
  • STURLUSON, Snorri, Lee M. Hollander (tr.). Heimskringla: History of the Kings of Norway. Austin: Published for the American-Scandinavian Foundation by the University of Texas Press, 1964. Dostupné online. ISBN 0292730616. 
Norská královna
Předchůdce:
Gyda Eiríksdóttir 		930–934
Gunnhild Gormsdóttir 		Nástupce:
Tyra Dánská
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gunnhild_Gormsdóttir&oldid=22932739“