Rybaření

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rybaření je zálibou i sportem

Rybaření je záliba i sport spočívající v lovu ryb na udici. Někdy se označuje také pojmem rybolov, ačkoliv tento termín může znamenat i průmyslový odchyt či výlov ryb z moří a rybníků.

Rybaření je založeno na přirozené potřebě ryb přijímat potravu. Účelem je přimět rybu, aby spolkla nástrahu, v níž je ukrytý háček. Nástrahy můžou být i umělé.

Rybáře v České republice sdružují organizace Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz, které také obhospodařují většinu rybářských revírů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ryby pomocí udic s háčky chytali již starověcí Číňané, Egypťané, Řekové a Římané. ale také ameriští indiáni, kteří vynalezli umělé dřevěné rybky. Naproti tomu umělé mušky jsou poprvé doloženy ve 2. stol. v Thrákii. Dávnou tradici mají i kovové třpytky, nejstarší doklady jsou datovány do 11. století. První kniha o sportovním rybolovu, The Treatyse on Fysshynge with an Angle, byla napsána v Anglii roku 1496 a její autorkou byla řádová sestra Juliana Bernersová. Větší proslulosti však dosáhl spis The complete Angler od Isaaca Waltona z roku 1653. Ryby se v této době chytaly pouze na bič, tj. s prutem bez navijáku. Již v alžbětinské Anglii však byly známy různé tvary splávků a dokonce i teleskopický rybářský prut. Naviják byl vynalezen rovněz v Anglii na konci 17. stol. a jeho vzorem byl rumpál. Vynález navijáku předznamenal velký rozvoj sportovního rybaření v 19. stol. V českém prostředí se sportovní rybolov rozvíjel až od 19. stol. Málokdo ví, že nadšenou rybářkou byla operní zpěvačka Ema Destinová. Na rozdíl od myslivosti se rybářské motivy příliš neuplatnily v evropském výtvarném umění ani ve vážné hudbě. Naproti tomu v čínském a korejském umění jsou obrazy rybářů časté. Více se rybářské motivy uplatňují v literatuře, v českém prostředí např. v díle J. Mahena, O. Pavla a J. Tomečka.

Druhy ryb[editovat | editovat zdroj]

Ve sportovním rybářství se uplatňuje většina druhů sladkovodních i mořských ryb, kromě těch nejmenších, jež není možno lovit udicí a kromě druhů chráněných zákonem. Sladkovodní ryby se tradičně rozdělují podle druhu přijímané potravy na dravé, všežravé a býložravé. Dravé ryby se chytají na živočišné (živá a mrtvá rybka, v mimopstruhových vodách též červi, hmyz) nebo umělé nástrah (třpytky, umělé rybky, umělé mušky, gumové nástrahy). Všežravé ryby tvoří nejpočetnější skupinu. Živí se bezobratlými živočichy i rostlinami. Chytají se na živočišné (ćervi, hmyz) i rostlinné nástrahy. Býložravých ryb je poměrně málo druhů, chytají se hlavně na vodní rostliny (amur bílý, ostroretka stěhovavá). Zvláštní skupinu tvoří ryby, které se živí planktonem (síhové, tolstolobik), jejichž lov na udici je problematický.

Dopady na životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Americký výzkum konstatoval, že rybáři a lovci kontaminují životní prostředí tisíci tunami olova ročně vinou používání olověných broků a olůvek.[1] Neuklizené rybářské vlasce a háčky mohou dále smrtelně zraňovat ryby a vodní ptáky i jiné živočichy včetně lidí. Přítomností rybářů může docházet k poškozování pobřežní vegetace a vyrušování vodních živočichů.

Jako pozitivum možno uvést, že rybáři se někdy starají o vodní plochy a okolí. Posečou trávu na břehu, posbírají odpadky nebo se snaží vodní živočichy chránit[zdroj?].

Chyť a pusť[editovat | editovat zdroj]

Chyť a pusť je název pro nový pohled a přístup k rybaření jako sportu a oddechovému relaxu. Rybáři si při něm chycené ryby neponechává na jídlo, ale vrací je do vody, často po předchozím fotografování či vážení. Součástí tohoto přístupu je šetrné zacházení s rybami, používání háčků bez protihrotů, které nepoškozují rybí tlamky apod. V Česku je popularizátorem tohoto přístupu k rybaření např. Jakub Vágner.

Rybolovné techniky[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik základních technik rybaření, které se liší způsobem předložení nástrahy. Patří mezi ně:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jaroslav Petr: Lovci, rybáři - náboje a olůvka, EKO - ekologie a společnost. 4/2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Velká obrazová encyklopedie rybaření, Ottovo nakladatelství, Praha 2005, ISBN 80-7360-290-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]