Náhorní Karabach

Náhorní Karabach (ázerbájdžánsky Dağlıq Qarabağ, arménsky Լեռնային Ղարաբաղ , rusky Нагорный Карабах) je území o rozloze 4400 km² v jihozápadním Ázerbájdžánu, z jehož cca 145 000 obyvatel je cca 95 % Arménů.

Metropolí oblasti je Stepanakert/Chankendi. Arménie a Ázerbájdžán vedou o toto území dlouholetý spor, který v 90. letech 20. století vygradoval v regulérní válečný konflikt. V současné době se Náhorní Karabach nachází pod vojenskou kontrolou Arménie. Republiku, vyhlášenou místními Armény na území Karabachu a přilehlého koridoru k Arménii, mezinárodně nikdo neuznal.

Obsah

1 Název
2 Historie
3 Současnost
4 Přírodní podmínky
5 Literatura
6 Externí odkazy
- 6.1 Ázerbájdžánský pohled
- 6.2 Arménský pohled

[editovat] Název

Název Karabach (Qarabağ) je turkického a perského původu a literárně se překládá jako "černá zahrada" (v ázerbájdžánštině qara = černý, bağ = zahrada). Název dağlıq = hory a je to v ázerbájdžánštině běžně používané slovo.

Název regionu v místních jazycích se překládá jako "hory Karabach" nebo "horská černá zahrada".

arménsky Լեռնային Ղարաբաղ - transliterace Lernajin Gharabagh
ázerbájdžánsky Dağlıq Qarabağ - překlad - hory Karabach nebo Yuxarı Qarabağ - (ná)horní Karabach
rusky Нагорный Карабах - transliterace Nagornyj Karabach

[editovat] Historie

Etnická mapa oblasti (1995)

Arménské zákopy během bojů v Hadrutu

Ázerbájdžánské dělostřelectvo v Náhorním Karabachu

Když se počátkem 20. let 20. století s koncem občanské války v Rusku utvářel Sovětský svaz, usilovali jak Arméni, tak Ázerbájdžánci, o oblasti Nachičevanu, Zangezuru a Náhorního Karabachu. Rozhodnutím ústředního výboru KSR(b) byly nakonec Nachičevan a Náhorní Karabach v rámci vzniklé Zakavkazské SFSR přiřčeny Ázerbájdžánu, zatímco Zangezur, oddělující Nachičevan od zbytku ázerbájdžánského území, se stal součástí Arménie. Toto rozhodnutí, jímž celkově více získal Ázerbájdžán, bylo zřejmě zčásti motivováno dobovou snahou naklonit sovětskému vlivu Ázerbájdžáncům etnicky blízké Turecko. Dne 7. července 1923 byla v rámci Ázerbájdžánu ustavena Náhorno-karabašská autonomní oblast. V roce 1926 představovali Arméni 93,5 % obyvatel Náhorního Karabachu, tento podíl se od té doby snižoval na 77 % v roce 1989. Od 60. let sílily mezi karabašskými Armény pocity diskriminace a nevole nad postupující azerizací země. Nevraživost mezi oběma etniky přerostla na konci 80. let v otevřené střety, které slábnoucí sovětská moc už nebyla s to zvládnout. Ve dnech 28. a 29. února 1988 došlo ve městě Sumgait u Baku k pogromu, který si vyžádal životy několika desítek Arménů, další vzájemné násilnosti propukly i jinde v Arménii a Ázerbájdžánu. Když Ázerbájdžán vyhlásil 30. srpna 1991 nezávislost na rozpadajícím se Sovětském svazu, nehodlali Arméni z Náhorního Karabachu zůstat nadále jeho součástí a karabašské vedení, podporované morálně i materiálně z Arménie, vyhlásilo 2. září 1991 nezávislost na Ázerbájdžánu. Ázerbájdžánská vláda odpověděla 26. listopadu zrušením karabašské autonomie. Následné referendum, uspořádané v Náhorním Karabachu 10. prosince sice azerská menšina bojkotovala, drtivá většina karabašských Arménů však rozhodnutí o nezávislosti podpořila. V letech 1992 až 1994 probíhala o Náhorní Karabach, který tvoří v Ázerbájdžánu enklávu, oddělenou od Arménie takzvaným Lačinským koridorem, otevřená válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Úspěšnější byli v boji Arméni, kterým se nejen podařilo udržet Náhorní Karabach a obsadit Lačinský koridor, ale navíc další části ázerbájdžánského území. Když boje 12. května 1994 utichly, výsledkem bylo odhadem 17 500 mrtvých na arménské a 25 500 na ázerbájdžánské straně, 700 000 až 1 000 000 Azerů a 300 000 Arménů bylo vyhnáno ze svých domovů. Například Šuša, kdysi druhé největší město Náhorního Karabachu, které mělo ještě v roce 1989 na 17 000 obyvatel, převážně Azerů, je dnes poloprázdné, většina domů je trvale neobydlená a poničená.

[editovat] Současnost

V současnosti trvá mezi oběma stranami příměří a na území Náhorního Karabachu a přilehlých oblastech pod arménskou kontrolou funguje Náhorno-karabašská republika, na Ázerbájdžánu de facto nezávislá, de iure však nikým (ani Arménií) mezinárodně neuznaná. Republika nepoužívá jako svou měnu ázerbájdžánský manat, ale arménský dram. Propojení obou zemí výstižně ilustruje skutečnost, že někdejší karabašský prezident Robert Kočarjan je od roku 1998 prezidentem Arménie. Několikero mezinárodních jednání v posledních letech zatím na patové situaci nic nezměnilo. Ázerbájdžán požaduje vyklizení Armény okupovaných území, Arménie zase uznání nezávislosti Náhorního Karabachu.

[editovat] Přírodní podmínky

[editovat] Poloha

Náhorní Karabach se rozkládá v jihovýchodní části Malého Kavkazu. Na severu se nachází hřbet Murovdag (nadmořská výška do 3 724 m). V centrální části, na západě a jihu pak Karabašský hřbet (do 2 725 m). Na severovýchodě a východě je rovina.

[editovat] Nerosty

Z nerostných surovin se zde nachází polymetalické rudy, litografický kámen, islandský vápenec, mramor, grafit, azbest.

[editovat] Klima

Klima je převážně mírně teplé se suchou zimou. Na západě a jihozápadě v horách chladné také se suchou zimou. Na rovině a v podhůří je v lednu průměrná teplota 3 až -2 °C a v červenci 25 až 20 °C. Ve vysokohorských oblastech je to v lednu -6 až -10 °C a v červenci 15 až 10 °C. Roční úhrn srážek činí na rovině a v podhůří 400 až 600 mm a v horách 800 mm.

[editovat] Vodní zdroje

Největší řeky patří k povodí Kury (Terter, Chačinčaj, Karkarčaj) a Araksu (Kendelančaj, Išchančaj). Tečou v hlubokých soutěskách a využívají se na zavlažování a jako zdroj vodní energie. Na řece Terter byla vybudována Sarsancká přehrada s hydroelektrárnou. Jsou zde mnohé minerální prameny (Turšsu, Širlan, Čarektar, Isabulagi).

[editovat] Půdy a flóra

Na rovině a v podhůří převládají kaštanové půdy, výše pak hnědé horské lesní s příměsí černozemí a v nejvyšších polohách horské luční půdy. Rovina je vyplněna převážně pelyňkovou a pelyňkovo-travnatou polopouští. V podhůří se nacházejí porosty poloxerofitních keřů a jiné stepní rostlinstvo. Ve vyšších horách rostou mnohodruhové lesy a jsou zde subalpské a alpské louky. Lesy (dub, buk, habr, divoké ovocné stromy) a keře zaujímají více než 30 % oblasti.

[editovat] Fauna

Žijí zde velekur kaspický, koza bezoárová, srny, dikobrazi, medvěd hnědý, kavče žlutozobé a červenozobé, rehek zahradní, ještěrka skalní.

[editovat] Literatura

(ru) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Нагорно-Карабахская Автономная Область“.

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí multimediální obsah k tématu:

Náhorní Karabach

[editovat] Ázerbájdžánský pohled

[editovat] Arménský pohled

STÁT: Ázerbájdžán \| AUTONOMNÍ OBLASTI: Nachičevanská autonomní republika · Náhorní Karabach
	Administrativní dělení Ázerbájdžánu
Rajóny
Apšeron · Agdam · Agdaš · Agdžabadi · Agstafa · Agsu · Astara · Babek · Balakan · Barda · Bejlagan · Bilasuvar · Daškasan · Davači · Füzuli · Gadabaj · Goranboj · Gojčaj · Göygöl · Hadžigabul · Imišli · Ismailli · Džabrail · Džalilabad · Džulfa · Kalbadžar · Kangarli · Chačmaz · Chizi · Chodžali · Chočavend · Kurdamir · Lačin · Lankaran · Lerik · Masally · Neftčala · Oguz · Ordubad · Gabala · Gach · Gazach · Guba · Gubadli · Gusar · Saatly · Sabirabad · Sadarak · Salyan · Samuch · Šahbuz · Šeki · Šamachi · Šamkir · Šarur · Šuša · Siazan · Tartar · Tovuz · Udžar · Jardymli · Jevlach · Zangilan · Zagatala · Zardab
Samosprávná města
Baku · Gandža · Gobustan · Jevlach · Chankendi · Lankaran · Mingačevir · Naftalan · Nachičevan · Sumgait · Šeki · Širvan · Šuša
Jména označena kurzívou jsou součástí Nachičevanské autonomní republiky