Mitanni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Království Mitanni

Mitanni nebo Chanigalbat (asyrský název) či Naharin (nhrn, egyptské pojmenování) bylo království v severní Mezopotámii existující ve 15. až 14. století př. n. l. V období svého největšího rozmachu, během 14. století př. n. l., zahrnovalo území dnešního jihovýchodního Turecka, severní Sýrie a severního Iráku. Hlavním městem bylo Vaššukkani, jehož umístění ještě není přesně známo.

Království Mitanni je považováno za feudální uskupení pod vedením válečné šlechty indoevropského původu, která obsadila území Levanty v období 17. století př. n. l.; jeho vliv je patrný z písemných pramenů pocházejících z tohoto období. K zániku mitannského státu došlo kolem roku 1200 př. n. l.

Území[editovat | editovat zdroj]

Mitanni v severní Mezopotámii sahala od Nuzi (moderní Kirkúk) a řeky Tigris na východě, k Aleppu a střední Sýrii (Nuhashshe) na západě. Jeho centrem bylo údolí řeky Chábúr, se dvěma hlavními městy: Vaššukkanni, v asyrských záznamech zvaném Usššukana, (vasu khani by v sanskrtu znamenalo „důl bohatství“; baškani v moderní kurdštině znamená „dobrý vodní zdroj“) a později Taite (v asyrských záznamech zvanými Taidu). Celá oblast umožňuje zemědělství bez umělého zavodňování.

Název[editovat | editovat zdroj]

„Toto království bylo současně známo pod třemi jmény: Mitanni, Churri a Chanigalbat (a Egypťanům a Kanaáncům také pod čtvrtým jménem, západosemitským názvem Naharin nebo Naharim). Všechna jména byla ekvivalentní a zaměnitelná,“ tvrdí Michael C. Astour.[1]

Chetitská kronika uvádí lid zvaný Churri (Ḫu-ur-ri), sídlící v severovýchodní Sýrii. Chetitský dokument, pravděpodobně z doby vlády Muršiliše I., se zmiňuje o „králi Churritů“ nebo „Churritech“. Assyrsko-akkadský překlad textu přepisuje slovo „Churri“ jako Chanigalbat. Tušratta, který vystupoval sám jako „král Mitanni“ v dopisech nalezených v Amarně, se vyjadřuje o svém království jako o Hanigalbatu.[2] Egyptské písemné zdroje nazývají Mitanni nhrn, což se obvykle přepisuje jako Naharin.[3] Akkadské slovo pro "řeku" zní podobně.

Název Mitanni se poprvé objevuje v pamětech egyptského astronoma a výrobce hodin Amenemheta (přibližně 1480 př. n. l.), který píše, že se vrátil ze země Me-ta-ni.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Etnický původ obyvatel Mitanni je obtížné zjistit. Z rozboru vlastních jmen lze usuzovat, že zde byla část etnika příbuzná indoevropským kmenům. Potvrzují to také jména indických bohů, o kterých jsou zmínky ve smlouvách mezi chetitskou říší a mitannskou říší. Churritský jazyk, úzce příbuzný s urartejštinou, však byl – oproti indoevrop. jazykům – aglutinační. Pravděpodobná je příbuznost obyvatel s Kassity[4] a obyvateli Urartu.[5]

Vládnoucí vrstva používala při správě země churritštiny i akkadštiny. Churritské části textu v dopisech nalezených v el-Amarně, které jsou obvykle vloženy do textu psaného akkadsky, naznačují, že královská rodina mluvila též churritským jazykem.

Churrité žili v povodí Tigridu a přilehlých oblastech patrně až do 1. tisíciletí př. n. l.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Žádné přímé zdroje informací o historii Mitanni nebyly dosud nalezeny. Naše informace jsou založeny na asyrských, chetitských a egyptských zdrojích. Často není možné ani stanovit soudobost mezi vládci různých zemí a měst.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 2. tisíciletí př. n. l. vznikaly v oblasti od severní Sýrie až k pohoří Zagros malé státy s vládnoucími dynastiemi churritského původu.

V té době bojovali s Asyrskou říší, kde vládl Šamši-Adad I. Jeho nástupce Išme-Dagán I. uzavřel s Churrity mír. Churrité se pokoušeli o výbojné války, na krátkou dobu pravděpodobně ovládli hlavní město asyrské říše Aššur. Později Churrité porazili slabé asyrské panovníky a Asýrii si udrželi až do šedesátých let 14. stol. př. n. l.

V 17. století napadli říši Chetitů, kde však byli neúspěšní a tamější panovník Chattušiliš I. jejich útok odrazil. Jeho nástupce Muršiliš I. uzavřel proti Churritům koalici s Kassity.

Mezitím neustále probíhaly boje s Chetity. Churrité byli silnější a podařilo se jim dokonce zajmout sestru krále Muršiliše I. Charapšiliš s jejími syny. Oslabení Chetitů a dobytí Asýrie vedlo k vytvoření mocenského vakua v oblasti horního toku řeky Tigris. Churitské kmeny se spojily pod vládou jedné dynastie a založili zde v osmdesátých letech 16. století př. n. l. churritský stát Maitani, později nazývaný Mitanni.

Království bylo tvořeno konfederací knížectví Chanigalbat (Hanigalbat, s kmenovým územím kolem Nisibisu), Aštata (země na západním břehu Eufratu, naproti soutoku s Balíchem) a Alše či Alzie (země na jihu horního toku Eufratu, jižně od Antitauru).

Centrum nově vzniklého státu leželo v povodí řek Balích a Chábur. Hlavní město Vaššukkani leželo patrně na dolním toku Cháburu (snad dnešní Tell Facháríja).

Rozšiřování území[editovat | editovat zdroj]

Prvním panovníkem, jehož jméno známe, byl Kirta, který vládl asi do roku 1550 př. n. l. Za jeho vlády došlo patrně na úkor Chetitů k rozšíření území do maloasijské Kilikie.

Jeho nástupcem se stal jeho syn Šuttarna (asi 1550 - 1530 př. n. l.). Za jeho vlády se Mitanni pravděpodobně poprvé střetla se starověkým Egyptem.

Po smrti Šuttarny se panovníkem stal jeho syn Parattatarna (asi 1530 – 1500 př. n. l.). Rozšířil území království směrem na západ, jeho vazalem se stal Idrimi, vládce země Mukíš, součástí Mittanského království se stalo území Kilikie. V této době se egyptský faraon Thutmose I. vydal s vojenskou výpravou na území Mitanni.[6] S mittanským vojskem se úspěšně střetl na jih od Karchemiše.

Po Parattarnovi krátce vládl Paršatatar a po něm Šauštatar (asi 1500 – 1450 př. n. l.). Za jeho panování dosáhlo Mittaní své největší rozlohy. Kolem roku 1525 však několikrát mittanské vojsko porazil egyptský faraon Thutmose III. a oslabení království využila také Chetitská říše a pravděpodobně dobyla sídelní město Vaššukkanni.[5]

Vrchol Mitannského království[editovat | editovat zdroj]

Po Šauštatarovi se dostal na trůn jeho syn Artatama I. (asi 1450 - 1400 př. n. l.). Za jeho vlády Chetité dobyli mittanské město Aleppo v severní Sýrii. Mitanni uzavřelo proti Chetitům spojenectví s egyptským faraónem Amenhotepem II. Pro potvrzení spojenectví přijal za manželku Artatamovu dceru faraon Thutmose IV. Tato dcera byla pravděpodobně matkou Amenhotepa III.

Egypt přenechal mittanskému království sídelní město Mukíše Alalach, vazalem Churritů se stalo opět město Aleppo a později se vazalským městem mittanského království stala Kizzuwatna (Kilikie). Mittanské království se dostalo na vrchol své moci.

Syn Artatamy I. Šuttarna II. (asi 1400 - 1390 př. n. l.) pokračoval v přátelských vztazích s Egyptem a svou sestru (nebo dceru) Gilu-chepu provdal za Amenhotepa III. Po Šuttarnově smrti se dostal k moci vojenský velitel Utchi, který vládl jako regent za ještě nedospělé Šuttarnovy syny. Za své vlády nechal staršího ze Šuttarnových synů Artašuwaru zavraždit.

V roce 1380 př. n. l. byl Utchi mladším synem Tušratem (1380 př. n. l. – 1350 př. n. l.) sesazen a popraven. Tušrata musel ještě obhájit trůn před uzurpátorem Artatamem. Svou dceru Tadu-chepu provdal za Amenhotepa III. Za jeho vlády území Mitanni sahalo od Kilikie a Sýrie přes severní Mezopotámii až po celou Asýrii. Mitanni však bylo vojensky závislé na Egyptu.

Úpadek a pohlcení Asýrií[editovat | editovat zdroj]

V Chetitské říši nastoupil během této doby na trůn Šuppiluliumaš I. Napadl vazalské státy Mitanni v severní Syrii a nahradil jejich vládce svými věrnými osobami. Začal tak I. válku syrskou. Pokusil se napadnou také samotné Mittanské království, byl však odražen. Uzavřel alespoň spojenectví s Tušrattovým odpůrcem Artatamou. V té době se začala osamostatňovat Asýrie. Z mitannské nadvlády vymanil Asýrii Eríba-Adad I. (1392–1366 př. n. l.).

Po roce 1360 př. n. l. zahájil chetitský panovník Šupiluliumaš I. II. válku syrskou. Uzavřel spojenectví s ugaritským králem Niqmaddem. Mittanni útok opět odrazilo, ale Šupiluliumaš I. mittanské království obešel ze severu (se svolením místního krále) a napadl Mitanni z druhé strany. Dobyl několik pevností (Kutmar a Sutta) a obsadil sídelní město Waššuganni. Tušratta z Waššuganni unikl, ale byl zanedlouho zavražděn vlastním synem Kurtiwazou. Z Waššuganni vytáhl Šuppiluliumaš do Sýrie, kde obsadil mitannská knížectví Chalab, Mukiš, Neja, Kadeš a další). Pevnost Karchemiš dobyl po dlouhém obléhání kolem roku 1352 př. n. l.

Tušrattovým nástupcem se stal Šuttarna III. a také Kurtiwaza (po roce 1350 - cca 1330 př .n. l.). (který přijal též jméno Šattiwaza). Mittanské království se tak rozdělilo na dvě části. Šattiwaza se stal vazalem Chetitské říše a jeho království se rozkládalo pouze v údolí řeky Chábur. Šattiwaza se sice z vazalství brzy vymanil, ale musel čelit stále sílícímu tlaku Asýrie.

Po roce 1330 př. n. l. se podařilo Šattiwazovu nástupci Šattuarovi I. (cca 1330-1300) znovu mittanské království sjednotit, i když v menší územní rozloze. Sýrie zůstala Chetitům a Asýrie zůstala samostatná.

Kolem roku 1308 př. n. l. se pokusil Šattuara své území rozšířit a vpadl do Asýrie, byl však poražen a dokonce zajat asyrským panovníkem Adad-nárárím I. Tomu musel potvrdit své vazalství.

Po smrti Šattuary se dostal na trůn jeho syn Wasašatta. Sídelní město přesunul do Taidi a pokusil se vymanit ze svého vazalství. Byl však mezi Karchemiší a Charránem poražen a zajat s celou svojí rodinou. Na jeho místo byl dosazen asyrský místodržící. Království Mitanni tak zaniklo. Po jeho zániku se jednotlivá churritská knížectví osamostatnila a potvrdila své vazalské vztahy k Asýrii.

Konečný zánik[editovat | editovat zdroj]

Kolem roku 1275 př. n. l. se Churrité v knížectví Chanigalbat vzbouřili a pokusili se z vazalství vymanit. Povstání vedl král Šattuara II. V té době Adad-nárárí I. zemřel a Churrité se pokusili změny na asyrském trůně využít. Spojili se s Chetity a nomádským kmenem Achlamu. Jejich koalice ale byla nástupcem Adad-náráního Salmanasarem I. poražena a Šattuara musel uprchnout. Země opět dostala asyrské místokrále a následovalo úplné spojení s Asýrií a postupné splynutí churritského obyvatelstva se semitským.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mitanni na anglické Wikipedii.

  1. Astour, "Ḫattusilis̆, Ḫalab, and Ḫanigalbat" Journal of Near Eastern Studies 31.2 (April 1972:102-109) p 103.
  2. Astour 1972:103, noting Amarna letters 18:9; 20:17;29:49.
  3. Faulkner, Raymond O. A Concise Dictionary of Middle Egyptian. p.135. Griffith Institute, Oxford, 1962; [1] Egyptian New Kingdom Topographical lists], by Kenneth Kitchen, p.5 bottom paragraph, University of Memphis
  4. Georges Roux, Ancient Iraq, p. 229. Penguin Books, 1966.
  5. a b http://www.sweb.cz/cermak/default.htm
  6. Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4, str. 250

Související články[editovat | editovat zdroj]