Rudolf Bruner-Dvořák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Bruner-Dvořák
Narození 2. července 1864
Přelouč
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. října 1921 (ve věku 57 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání fotograf
Příbuzenstvo
otec Václav Bruner
bratr František Dvořák
bratr Jaroslav Bruner-Dvořák
Rudolf Bruner-Dvořák: Císařské kočáry (kolorováno)
Rudolf Bruner-Dvořák: Pražský hrad
Rudolf Bruner-Dvořák: Vstupní brána na Jubilejní výstavu 1891
Rudolf Bruner-Dvořák: Pád balonu Kysibelka
Rudolf Bruner-Dvořák: Císař František Josef II. na Jubilejní výstavě v roce 1891
Rudolf Bruner-Dvořák: Staročeská chalupa na Jubilejní výstavě

Rudolf Bruner-Dvořák (2. července 1864 v Přelouči30. října 1921 Praha) byl zakladatelem žurnalistické fotografie a průkopníkem fotografické reportáže v českých zemích.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Bruner-Dvořák byl zakladatel reportážní fotografie a na přelomu století nejvýznamnější osobnost fotografie v českých zemích. V roce 1887 získal potvrzení, že je schopen samostatného podnikání „ve všech způsobech“ fotografie a v Přelouči si založil portrétní ateliér. Rutinní ateliérová práce mu však neposkytovala příliš uspokojení. Začal se specializovat na „zpravodajskou fotografii“ a přestěhoval se do Prahy.

Největším zvratem kariéry byla Jubilejní výstava, konaná během roku 1891. Jeho snímky se poprvé objevily ve výstavním deníku Praha. Tyto soubory snímků s gradováním děje se označují za první skutečnou fotografickou reportáž u nás. V roce 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este. Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích (zámky, panství, manévry, hony, návštěvy panovníka). Zajímal se ale i o události od katastrof po sportovní akce. V období 1904–1910 patřil mezi kmenové autory nejvýznamnějšího obrazového časopisu v češtině, Českého světa. Roky 1907–1910 jsou považovány za vrchol fotografické aktivity. Díky svému vybavení se stal mnohem všestrannějším fotografem, což vedlo k větší tematické pestrosti, prohloubení techniky a stylu práce. Následovaly tematické snímky z Bosny a Srbska. Dalším novým tematickým okruhem, který souvisel s technickou dokonalostí a zvládnutím fotografického problému, bylo fotografování interiérů továren.

Po roce 1910 se fotografování věnoval méně než dřív. O jeho fotografické činnosti za války nejsou žádné zprávy. Válka a poválečné uspořádání poměrů do určité míry uspíšily jeho konec. Stárnoucí fotograf se jako zemský vlastenec cítil zklamaně. Dne 30. října 1921 zemřel ve věku 57 let v ústraní a zapomenut.

Podrobný životopis a dílo[editovat | editovat zdroj]

Rudolf Bruner-Dvořák se původně se jmenoval Rudolf Bruner. Z vlasteneckých důvodů si však změnil jméno na Rudolf Bruner-Dvořák. Pocházel z rodiny krejčího. Měl jedenáct sourozenců. Rodina se do určité míry vymykala běžným společenským konvencím té doby. Otec v rodině pěstoval silný smysl pro vzájemnou výpomoc a odpovědnost každého jejího člena k celku. Všichni sourozenci žili bez životních partnerů pospolu jako „velká rodina“ až do konce svých životů. Rudolf Bruner-Dvořák měl fyzický handicap. V sedmnácti letech spadl ze stromu, zlomil si lopatku a to ho trvale poznamenalo. Zraněná lopatka mu vytvořila hrb. Nikdy ho ale neprovázely kvůli jeho zjevu komplexy.

Po vyučení u věhlasného mnichovského fotografa Carla Teufela, od něhož v roce 1887 získal potvrzení, že je schopen samostatného podnikání „ve všech způsobech“ fotografie, si v Přelouči založil portrétní ateliér. Rutinní ateliérová práce mu však neposkytovala příliš uspokojení. Soustředil se na „zpravodajskou fotografii“. To bylo odvážné, protože to předpokládalo spolupráci s časopisy a novinami, kam fotografie teprve pronikaly. Celá rodina byla Rudolfovi oporou a kvůli fotografování se přestěhovali do Prahy. Z tohoto období je dochováno mnohem více fotografií, než z Přelouče.

Na rozdíl od většiny ostatních kolegů se začal specializovat na zakázky mimo ateliér. Největším zvratem kariéry byla Jubilejní výstava, konaná během roku 1891. Jeho snímky se poprvé objevily ve výstavním deníku Praha a svým způsobem se jednalo o senzaci, neboť zachytil nehodu balónu Kysibelka. Od té doby se jeho fotografie na stránkách časopisu objevovaly pravidelně. Na Jubilejní výstavě snad nejvíce Rudolfa fascinovaly balónové lety. Soubor jejich snímků s vygradováním děje se označuje za první skutečnou fotografickou reportáž u nás. Na výstavišti fotografoval také císaře. Postupně se ke zpravodajským snímkům přidávaly další náměty např. cvičení hasičů, cvičení sportovců, záběry architektur, interiéry.

Orientace na náročnou a finančně riskantní momentní fotografii se ukázala být správná a Rudolf Bruner-Dvořák začal být brzy považován za nejvýznamnějšího odborníka v této oblasti. Dne 20. prosince 1891 mu bylo schváleno používání titulu „Momentní fotograf Jeho císařské a královské Výsosti Nejosvícenějšího pana arcivévody Františka Ferdinanda Rakouského z Este“. Začal následníka trůnu doprovázet na honech, při zábavách ve Sv. Mořici. Fotografoval jeho rodinu i ve vysloveně rodinných situacích. Snímky zachycující Ferdinandovy děti při hrách jsou přirozené a nenucené. Podobně nekonvenčně a nestrojeně zachycoval také žertovné situace při lovu nebo třeba i při manévrech. Prvorozenou dceru Ferdinanda d’Este fotografoval již asi 14 dnů po narození. Díky vztahu s budoucím císařem fotografoval v devadesátých letech zámky Ferdinanda d’Este na Konopišti a v Chlumu u Třeboně, Rudolfu Lichtensteinovi exteriéry i interiéry na Hluboké. Na panství Nosticů Rudolf Bruner-Dvořák již v první polovině devadesátých let fotografoval koně, kteří se objevují jako jedno z hlavních témat po celou dobu jeho fotografické dráhy.

Rudolf Bruner-Dvořák neasistoval jen při akcích šlechty a armády. Snímky reprodukované ve Světozoru v roce 1893 naznačují další zájmovou sféru. Byly to události od katastrof po sportovní akce. Národopisná výstava, jež byla celonárodní akcí významem srovnatelnou s Jubilejní výstavou, přivedla Rudolfa k tématům života na vesnici, k němuž se čas od času vracel i později. K nejpozoruhodnějším dokumentům v tomto směru patří záběry romské rodiny.

Časopis Český svět byl nejvýznamnější obrazový časopis v češtině před první světovou válkou. V letech 1904–1910 patřil Rudolf Brunner-Dvořák mezi kmenové autory. Do časopisu dodával fotografie z cest. Roky 1907–1910 byly vrcholem jeho fotografické aktivity. Na přelomu století se díky svému vybavení stal mnohem všestrannějším fotografem, což vedlo k větší tematické pestrosti a prohloubení techniky a stylu jeho práce.

Následovaly první tematické snímky z Bosny a Srbska. Cesty na Balkán ho přivedly k zájmu o fotografování všedních motivů z ulice. Byl zejména fascinován trhem. Orient ho přivedl k trochu jinému stylu práce než dříve. Mnohdy fotografoval zcela nenápadně, jako přímá součást davu. Zachycení všednosti a každodennosti bylo tehdy v české fotografii mimořádnou věcí a nalezne se spíše u amatérů. Patrně žádný jiný autor tehdy nefotografoval v této části Balkánu tak často. Na svých cestách po Balkáně objevil Plitvická jezera a především soustavu jeskyň Postojna.

Dalším novým tematickým okruhem, který souvisel s technickou dokonalostí, s technickým zvládnutím fotografického problému, bylo fotografování interiérů továren.

Je rovněž autorem několika inscenovaných fotografických výjevů, s jejichž kompozicí mu pomáhal bratr, malíř František Dvořák[1].

Po roce 1910 se fotografování věnoval méně než dříve. O jeho fotografické činnosti za války nejsou žádné zprávy. Válka a poválečné uspořádání poměrů do určité míry uspíšily jeho konec. Stárnoucí fotograf se jako zemský vlastenec cítil zklamaně. Dne 30. října 1921 zemřel ve věku 57 let v ústraní a zapomenut. Žádné noviny ani fotografický tisk nevěnovaly zprávě o skonu velikána české fotografie ani řádku. Nejen proto, že jeho velikost nikdo v té době nevnímal, ale také proto, že byl velkým fotografem šlechty a především osoby, která v té době byla přímo ztělesněním c.k. monarchie – Ferdinanda d’Este.

Dědicem fotografického díla a celého závodu se stal mladší bratr Jaroslav Bruner-Dvořák narozený 15. listopadu 1881. U Rudolfa se vyučil fotografem a asistoval při některých zakázkách. Někdy kolem roku 1905 začal být pověřován k samostatné práci. V roce 1914 se mu podařilo zaznamenat událost celosvětového významu – Atentát na Františka Ferdinanda d'Este. Jaroslav zemřel 2. dubna 1942 v Praze. Firma Bruner-Dvořák zanikla.

Vydané soubory[editovat | editovat zdroj]

  • J. Preiss – Český průmysl textilní slovem i obrazem (pohledy do interiérů textilních továren), Praha, 1908.
  • Adelsberger Grotte – soubor 195 snímků z Balkánu (Plitvická jezera a soustava jeskyň Postojna), Praha, 1909.
  • Soubor fotografií vyšel i na pohlednicích prodávaných ještě po roce 1918.
  • Pavel Körbr – Obrazy z honů (pohledy na zámky, lovecké zámečky, lesní partie apod.), Praha, nedatováno (kolem 1910).
  • K. Šulc – Zajatá krása (soubor ze života koně, mlčenlivého přítele člověka), Unie, Praha, 1946.
  • 1904–1910 – pravidelné přispívání do časopisu Český svět.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Krásné časy. Rudolf Bruner-Dvořák, momentní fotograf. Spoluautor J. Hozák. Národní technické muzeum, Praha 1995.
  • Rudolf Bruner Dvoržak: Putovanja na jug. Balkanom u osvit XX veka Galerie Artget, Beograd 20. 11. – 30. 12. 2003.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DUFEK, Antonín. Fotografie 1890-1918. In LAHODA, Vojtěch. Dějiny českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1998. ISBN 80-200-0587-0. Svazek IV/1, kapitola Umění secese a symbolismu, počátky modernosti, s. 206.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu