Islám v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Islám v České republice není příliš zastoupen, na rozdíl od zemí západní Evropy. Podle statistik mají muslimové zastoupení v Česku pod 0,1% z celkové populace. Většinou jej vyznávají přistěhovalci; pouze malou část vyznavačů pak tvoří konvertité (jedná se hlavně o členy českého původu smíšených rodin muslimů s původem z islámského světa a často mladé české muslimky). Fungující mešity jsou v Brně a v Praze u Rajské Zahrady.

Brněnská mešita (interiér)

Historie[editovat | editovat zdroj]

První historicky známá osoba, která navštívila dnešní Českou republiku a měla vědomosti o islámu, byl v 10. století Ibráhím ibn Jákúb, židovský obchodník a cestovatel z jižní části Pyrenejského poloostrova.

Poté se Češi setkali s muslimy až o mnoho století později, na konci století šestnáctého. Tehdy Osmanští Turci ohrožovali dolní Moravu, a část jí i obsadili. Roku 1699 je však rakouská vojska opět zatlačila na jih. V dobách romantismu v 19. století se objevuje zájem o orientální kulturu a i o islám, vzniká minaret v Lednici. Na přelomu století také působili již čeští arabisté, Alois Musil a Bedřich Hrozný. Roku 1912 byl pak islám i na území Rakouska-Uherska uzákoněn, jednalo se o vstřícný krok pro částečně muslimskou Bosnu a Hercegovinu, která tehdy byla monarchií anektována.

Roku 1934 vznikla první náboženská společnost (Moslimské náboženské obce pro Československo), ale během celé první republiky nebyla povolena. Povolení získala s nacistickou okupací, přesněji v roce 1941. V čele obce stál Hadži Mohamed Abdallah Brikcius (pravým jménem Alois Bohdan) - antisemita a redaktor časopisu Vlajka, který udržoval kontakty s pronacistickými arabskými představiteli, v roce 1943 mj. muslimská obec na území protektorátu obdržela 10 000 korun od velkého muftího al-Husajního, který spolupracoval se samotným Hitlerem a organizoval muslimské jednotky SS.[zdroj?] Po válce byla obec rozpuštěna a obnovy se nedočkala ani po únorovém převratu. Představitel obce Brikcius byl po válce za své činy odsouzen k 8 letům žaláře a propuštěn byl v roce 1953. Další pokusy o obnovení nastaly v souvislosti s politickým uvolňováním roku 1968, ale byly neúspěšné.

Až v roce 1991 vzniklo Ústředí muslimských náboženských obcí. Roku 1998 byla otevřena první mešita, a to v Brně (pouze však bez minaretu, ten nebyl povolen), a o rok později i v Praze. Projekty na výstavbu dalších islámských svatostánků v menších městech (Teplická mešita, Orlovská mešita) však již narazily na odpor veřejnosti i církví. Muslimové se dále schází v modlitebnách, které tvoří soukromé nebo pronajaté prostory, např. dvě jsou u Václavského náměstí v Praze. Od roku 2004 je islám už oficiálně registrován i státem, takže nyní může Ústředí získávat i státní dotace. V roce 2005 Česká televize odvysílala dokument "Já, muslim", který mapuje muslimskou komunitu nejen z mešity v Praze na Černém Mostě.[1] Mj. v něm muslimský duchovní obhajuje sebevraždné útoky a přirovnává je k činu Jana Palacha.

Věřící[editovat | editovat zdroj]

Vyznavači islámu jsou většinou přistěhovalci a malé množství konvertitů. Přistěhovalci jsou většinou původem z tehdy socialistických zemí Blízkého východu (Sýrie, Irák), kteří studovali v ČSSR; dále uprchlíci z Bosny a Hercegoviny nebo příslušníci některých národů bývalého Sovětského svazu. Při sčítání lidu v roce 2001 se k islámu přihlásilo 3699 v ČR trvale žijících obyvatel.[2] V roce 2007 mělo žít v České republice 11 235 muslimů.[3]

Specifika a sebeprezentace muslimské komunity v českém prostředí[editovat | editovat zdroj]

Velikost muslimské komunity v českém prostředí lze těžko odhadnout - čísla vycházející ze sčítání lidu mohou být nepřesná, neboť uvádění náboženské příslušnosti je dobrovolné. Oficiální statistiky a kvalifikované odhady[4] nicméně uvádějí tyto údaje:

  • V roce 1998 bylo v ČR přibližně 600 angažovaných muslimů, přičemž desetinu z nich měli tvořit etničtí Češi a zbytek „cizinci“[5]
  • Při sčítání lidu v roce 2001 se k islámu přihlásilo přibližně 3 600 osob.
  • odhad - 11 235 muslimů pobývajících k 31. 12. 2005 v České republice.
  • K 31. 12. 2009 odhadujeme 19 097 pobývajících muslimů.
  • Nárůst oproti roku 2005 je 7 862 osob, vyjádřeno v procentech – o 41%.
  • V roce 2011 v rámci Sčítání lidu, domů a bytů zaznamenáváme u islámu 1 921 hlásících se osob. Vykládat si ale tyto údaje jako v termínech poklesu pravděpodobně nemůžeme, neboť v tomto případě řada osob hlásících se k danému náboženství využila možnosti své náboženství neuvést.

Za pozornost stojí, že v roce 1996 Ústředí muslimských obcí v ČR v dopise ministru kultury uvedlo, že se počet muslimů pohybuje kolem 25 000, přičemž 13 000 osob mělo být Ústředí „oddáno“.[6]

Etnické složení muslimské komunity v ČR[editovat | editovat zdroj]

Podle aktuálních dat (2009)[7] jsou v ČR zastoupeny následující subcivilizace:

  • turkická sunnitská (67,9 %),
  • arabská sunnitská (21,9 %),
  • indoárijská sunnitská (5,8 %),
  • perská šíitská (2,4 %),
  • indomalajská sunnitská (2 %).

Utváření novodobé muslimské komunity v ČR[editovat | editovat zdroj]

Heterogenita muslimské komunity v ČR je způsobena především dvěma migračními vlnami muslimů na naše území. První vlna proběhla v 70.-80. letech 20. století, kdy do socialistického Československa přijížděly stovky studentů ze „spřátelených“ islámských zemí, aby studovali především medicínu a technické obory. Mnozí se po ukončení studia rozhodli v Československu zůstat, založili rodiny a získali české státní občanství.

Druhá migrační vlna je co do kompozice pestřejší, tvoří ji především osoby s trvalým pobytem, s dlouhodobým pobytem, s azylem a občanstvím, které přišly na teritorium státu po roce 1989.[8]

Hierarchie uvnitř muslimské komunity v ČR[editovat | editovat zdroj]

Podle výzkumu[9] někteří muslimové v ČR chápou sebe sama jako první šiřitele islámu v českém prostředí. Vesměs stáli u zrodu dnes fungujících organizací, například se podíleli na zakládání organizací nebo výstavbě mešit. Vytvářejí historii své komunity a docela dobře ji znají. Muslimové, kteří se lokalizovali do pomyslného centra komunity, si kladou za cíl zastřešovat všechny muslimy, kteří pobývají na území Čech a Moravy. Vytváří podmínky pro přijímání českých konvertitů a rovněž své praktiky směřují k muslimům, kteří se nacházejí spíše na okraji komunity či mimo ni. Tyto praktiky mají misijní charakter. Jsou legitimizovány pomocí, ale směřují k překrytí etnokulturních identit nových imigrantů. Jádro komunity tenduje k vytváření vlastních separovaných institucí, které odpovídají úsilí vytvořit komunitu, která dokáže své členy náležitě ochránit před negativními vlivy a nebezpečími, přicházejícími z okolní společnosti. Mezi tyto instituce má patřit muslimská škola pro děti, další mešity, vlastní média, halál obchody, kulturní centra a kluby. Na angažované jádro komunity, které je z drtivé většiny arabské a sociálně-ekonomicky integrované (většinou jde o vysokoškolsky vzdělané jednotlivce, kteří se v Čechách usadili a založili zde rodiny) mají úzké vazby čeští konvertité k islámu.

Na druhé straně zde máme i muslimy, jejichž etnokulturní původ převažuje v sebehodnocení jejich vlastní identity nad více či méně praktikovaným náboženstvím. Svou roli v komunitě sehrávají i jazykové bariéry. Tito muslimové bez vazby na komunitu mohou pocházet například z Afriky a SSSR, etnokulturní identita je pro ně důležitější než náboženství, většinou se nebaví s Araby apod. Turci a Čečenci jsou separovaní zvlášť - Turci mají v Praze vlastní modlitebnu a "vlastní muslimský svět".

Značná heterogenita, kterou se vyznačuje muslimská přítomnost, se projevila při formování institucionálního rámce muslimských organizací, které provázelo tříštění, frakcionářství a projevy osobních nepřátelství.[10]

Vnímání islámu v rámci české muslimské komunity[editovat | editovat zdroj]

Výzkumy[11] ukazují, že muslimská komunita na území České republiky se dá rozdělit na muslimy praktikující a nepraktikující.

  • Praktikující muslim - striktně dbá na dodržování norem týkajících se islámu, považuje se za "dobrého" muslima, zasazuje se o uplatňování práva šarí'a, hlásí se k obnově islámu podle předků, je "angažovaným věřícím" (aktivně se zapojuje do činnosti komunity, je ochotný islám reprezentovat na veřejnosti), někteří vyjadřují touhu po islamizaci společnosti.
  • Nepraktikující muslim - byl v islámu socializován, ale po mnoha desítkách let pobytu mimo svou zemi ho již nepraktikuje, případně se vzdal dodržování některých norem a pravidel, která považuje v českém prostředí za přísná či zbytečná.

Islám je českou muslimskou komunitou pokládán za dobrý následováníhodný vzor. Je dokonalý, nedokonalost zůstává lidem. Má globální transnacionální rozměr - spojuje všechny muslimy na celém světě do jedné komunity, je jednotícím prvkem, základem „hezkého chování k ostatním lidem, k muslimům“. Hodnoty islámu jsou podle muslimů správné, nejvyšší a nezpochybnitelné. Popírat islám znamená popírat základní principy života, život jako takový. Islám je neoddělitelný od společnosti a sjednocuje jednotlivé systémy, které moderní společnost oddělila, do jednoho. „To je systém, ..., sociální systém, politický systém, jako islám je dokonalý v tomhletom směru...“. Podle muslimů eliminuje patologické jednání a jevy tím, že podporuje vzájemnou mezilidskou solidaritu. Pro některé představuje alternativu dvou nenaplněných vizí - socialismu a kapitalismu. Islám je schopen uzdravit společnost, která není schopna řešit své vlastní problémy. Všude tam, kde není islám, je podle muslimů prostor pro patologické společenské jevy. [12]

Obrana islámu před stigmatizací zvenčí komunitu mobilizuje a uchylují se k ní i ti, kteří jsou spíše nepraktikujícími muslimy.

Názory českých muslimů na jednotlivé prvky islámu a jejich aplikaci v rámci české společnosti[editovat | editovat zdroj]

Být muslimem v Česku znamená podle muslimů samotných respektovat islám, oddat se mu a současně se umět vyrovnat s připsanou cizostí. Muslimové při provádění těchto praktik v novém prostředí čelí mnohým překážkám. V rozhovorech uváděli nespočet příkladů, kdy museli hledat kompromis či vynalézat nový způsob, jak pravidla dodržovat tam, kde jejich praktikám nerozumí či pro ně nemají pochopení.[13]

  • dodržování předpisů týkajících se stravy (halál) - nákup potravin ve speciálních halál obchodech či v mešitách, vyjednávání se vzdělávacími zařízeními, aby děti nekonzumovaly vepřové, dovoz halál potravin ze zahraničí, vlastní potravinová soběstačnost ( „... kúpím živú slepicu a já je sám zabiju jak halál.“), nedůvěra k tomu, co kupují, resp. k tomu, co je psáno na etiketách (obavy z neuváděného přidávání vepřového masa a produktů do potravinových výrobků),
  • zahalování žen na veřejnosti - čeští muslimové vnímají, že ve srovnání se Západem zahalená žena ještě pořád budí velkou pozornost, ortodoxnější část komunity na zahalování trvá (i pro své dcery, které se v ČR již narodily), nepraktikující muslimové ne
  • sňatková politika - podle zásad islámu není možné uzavřít sňatek muslimky s nemuslimem, opačně to není problém. V české muslimské komunitě existují tři varianty přípustnosti mezietnického sňatku: zásadní odmítnutí, akceptaci za jistých podmínek a ponechání svobodné volby. Jistý ústupek je možný, pokud by eventuální partner dcery přistoupil na islám.
  • zakát (almužna pro chudé) - čeští muslimové většinou dávají peněžní dary chudým lidem ze svého nejbližšího okolí.

Ve větě „přesto, že jsem muslim, rád si zajdu na pivečko“ zaznívá, že o identitu muslima se nedá připravit nerespektováním norem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.veoh.com/watch/v6584076c5aWWPw6?h1=J%C3%A1%2C+muslim
  2. http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/3D00462B10/$File/4032060119.pdf
  3. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=475854
  4. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  5. Mendel, Miloš, Bečka, Jiří: ISLÁM A ČESKÉ ZEMĚ, Votobia Olomouc 1998, ISBN: 80-7220-034-8
  6. Mendel, Miloš, Ostřanský, Bronislav, Rataj, Tomáš: ISLÁM V SRDCI EVROPY. VLIVY ISLÁMSKÉ CIVILIZACE NA DĚJINY A SOUČASNOST ČESKÝCH ZEMÍ, Praha, Academia 2007, ISBN: 978-80-200-1554-9
  7. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  8. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  9. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  10. Mendel, Miloš, Ostřanský, Bronislav, Rataj, Tomáš: ISLÁM V SRDCI EVROPY. VLIVY ISLÁMSKÉ CIVILIZACE NA DĚJINY A SOUČASNOST ČESKÝCH ZEMÍ, Praha, Academia 2007, ISBN: 978-80-200-1554-9
  11. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  12. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  13. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MENDEL, Miloš; BEČKA, Jiří; RATAJ, Tomáš. Islám a české země. Olomouc : Votobia, 1998. ISBN 80-7220-034-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]