Schizma

Tento článek pojednává o schismatu (rozkolu) mezi různými náboženskými institucemi. O historických příkladech schismatu a jiném užití tohoto pojmu pojednává článek Schizma (rozcestník).

Schisma pochází z řeckého σχίσμα rozdělení (< σχίζω rozdělovat, půlit) a znamená rozdělení nebo roztržení, obvykle v nějaké organizaci. Schismatik je osoba, která vytváří nebo zapříčiňuje schisma anebo člen odtrhující se skupiny.

Užití v křesťanství

Rozvoj velkých církví

Dějiny církve poskytují asi největší skupinu užití termínu, neboť zde schisma označuje rozdělení v církvi. Schismatik je pak osoba, která vyvolává schisma v církvi anebo člen odtržené církve. Schisma je antonymem ke společenství, které vyjadřuje vztah jednoty v dané církvi nebo mezi nimi.

Používá se tedy ve významu:

1. rozdělení mezi křesťany,
2. zánik společenství mezi dvěma skupinami křesťanů, takže tito již společně neslaví bohoslužbu,
3. Velké schizma značí jednu z těchto historických událostí:
   • rozdělení západní a východní církve (1054)
   • čtyřicetileté období papežského schismatu - dvojpapežství (resp. později trojpapežství na Západě mezi lety 1378 a 1417)
4. kterékoli křesťanské skupiny, které opustily katolickou církev v kterémkoli u tohoto hesla zmíněném smyslu.

Na rozdíl od hereze, tedy vědomé zpochybnění ustanovené autority (např: papeže), během schismatu jsou si obě strany vědomy vzájemného sporu. V katolickém kanonickém právu je schisma, odpadnutí nebo hereze trestáno exkomunikací.

Užití v islámu

Rozkol v islámu vznikl roku 632 našeho letopočtu ze sporu o nástupnictví v muslimském Chalífátu. Tyto skupiny se nazývají ší'ité a sunnité. Později od Šiítů odpadli Ibadhi(Khawarji).

Související odkazy

• Hereze
• Papežské schizma